Domů     Kvůli bydlení jsem málem přišla o životní lásku
Kvůli bydlení jsem málem přišla o životní lásku

Život na venkově nebyl nic pro mě, a tak jsem v dospělosti utekla do města, kde jsem si našla přítele. Ale on časem projevil jedno velké přání, které málem znamenalo náš konec.

V naší vsi nebylo kino, ani hospoda nebo nějaké zařízení, kam by se dalo jít za zábavou. Odstěhovali jsme se sem s rodiči, když mi bylo dvanáct let, a už od začátku mi venkov k srdci nepřirostl. Prostě, jak se říká, chcípl tam pes.

Proto jsem po střední škole zůstala ve městě, kde jsem měla možnost chodit za kulturou a randit se svou velkou láskou – Antonínem. Pronajala jsem si malý byt a k rodičům jezdila jenom na návštěvu, nebo když potřebovali s něčím pomoct.

S Tondou jsme si užívali městský život plnými doušky. Nebylo snad týdne, abychom nebyli na nějaké akci, pravidelně jsme chodili do kina, na koncerty, do restaurací. Báječně jsme si rozuměli a po několika měsících chození jsem se k němu přistěhovala.

Líbilo se mu tam

Rodiče nás pozvali na víkend. Tonda si s nimi hned padl do oka a nejen s nimi… „Teda, tady je nádherně,“ prohlásil, sotva jsme ráno vstali. Stál u okna, ze kterého pozoroval vesnickou nudu v přímém přenosu.

„Takový klid, žádná auta nám nesmrdí pod okny a ten ptačí koncert,“ pěl ódy na místní prostředí, čímž mě úplně zaskočil.

Snad poprvé měl na něco jiný názor než já. A rozplývat se nepřestal ani před mými rodiči. „Vidíš, Tondovi se tady líbí, a ty jsi odtud utekla,“ vyčetla mi okamžitě máma. Já jsem ale moc dobře věděla, proč jsem se na venkov nechtěla vrátit.

Když jsme s Tondou šli vesnicí, měla jsem pocit, že se místní ženské po nás zvědavě dívají a zaslechla, jak si šeptají, zda bude nebo nebude svatba. Jak mně se líbila ta anonymita ve městě… Nikdo se nestaral, zda jsme manželé nebo nejsme, nebo co mám na sobě.

Kdykoli jsme chtěli někam za zážitkem, vždycky bylo z čeho si vybrat. Bydleli jsme v pěkném prostředí, náš byt byl v domě, který stál na okraji rozlehlého parku. Pro můj život naprosto vyhovující.

Dovolená u rodičů?

Proto jsem nechápala, proč Tonda přitakával mým rodičům, že se mu na vesnici tak líbí. Když rodiče viděli, jak je Tonda nadšený, prohlásili, že bychom se k nim mohli přistěhovat, že v domě je místa dost. S přistěhováním jsem pochopitelně nesouhlasila.

Užívali jsme si života, jezdili na dovolené, na jaře na poznávací zájezdy, na podzim jsme si prodloužili léto u moře.

Náš vztah neměl chybu, tedy až doposud. „Tondo, kam letos vyrazíme na dovolenou?“ položila jsem jednoho dne otázku svému příteli. Odpovědí mi vyrazil dech. „Já bych nejraději jel k vašim na vesnici. Vždyť je tam tak krásně.

Mohli bychom chodit na houby, tam jich musí růst. Tvůj táta mě zval na ryby. V tom rybníku je i pěkné koupání. Co by nám tam chybělo?“

Tak zatímco já snila o romantickém přímořském městečku a večerní diskotéce někde v taverně, tak on snil o dovolené u mých rodičů. Nepochopitelné. Svěřila jsem se kolegyni v práci, která mé trápení naprosto chápala.

„Tak mu na to kývni a uvidíš, že se tam bude tak nudit, že tam víckrát nebude chtít jet,“ poradila mi.

Poslechla jsem ji a přikývla Tondovi na to, že budeme výjimečně toto léto u našich. To jsem ale nevěděla, že si pod sebou podřezávám větev.

Můj přítel se těšil, jak vyrazí se „skorotchánem“, jak říkal mému tátovi, na ryby, zatímco já si lámala hlavu otázkou, co tam budu celé dva týdny dělat.

U rybníka mě nebaví se válet, na houby mi stačí jít dvakrát až třikrát ročně, sedět u vody a čučet na hladinu, k tomu mě táta nikdy nepřesvědčil a s veškerými kamarádkami z dětství, tedy, s těmi, které ve vesnici zůstaly, jsme se postupem času odcizily.

Ale stále jsem věřila, že se Tondovi po týdnu začne stýskat po „civilizaci“ a jejích možnostech.

Vesnická nuda

Po pár dnech vesnické nudy jsem mu navrhla, že si vyjedeme někam do společnosti. On o tom ale nechtěl ani slyšet. Dopadlo to tak, že si s mým tátou udělali oheň, opekli mastné klobásy, k tomu pivo a bavili se o rybách. Opravdu „vynikající“ zábava.

Konečně ty dva týdny utekly, spíš bych to nazvala „odvlekly“ a já se snad nikdy tak netěšila do práce.

Už jsem nemusela poslouchat vlezlé dotazy venkovských tetek, starých drben, ani mých rodičů, všechny zajímalo jen jedno – kdy se budu vdávat a proč ještě s Tondou nemáme děti. Oddychla jsem si ale jen nakrátko. Tonda mi totiž přichystal šok, ze kterého jsem se jen tak nemohla vzpamatovat.

Jednoho dne přišel s tím, že ve vedlejší vsi, kousek od mých rodičů, se prodává domek. Skvělá nabídka, prý je velmi zachovalý a není drahý.

„Říkal jsem si, že bychom ho mohli koupit a přestěhovat se tam,“ prohlásil s takovým nadšením, že jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet.

Buď venkov, nebo já!

Řekla jsem mu tehdy od plic, že pokud chce tu barabiznu koupit, tak jedině sám a budeme se muset rozloučit. „Mám tě ráda, ale to neznamená, že s tebou půjdu někam, odkud jsem kdysi utekla,“ prohlásila jsem rozhodně.

Prosil mě, abych se s ním jela alespoň na ten domek podívat. Souhlasila jsem, jela jsem s ním, v domnění, že si to nechá ještě vymluvit.

Domek to byl pěkný a zachovalý, jak mi Tonda tvrdil, ale to bylo vše. Do toho místa mě vůbec nic nelákalo. Na rovinu jsem mu řekla, že na svém názoru trvám a neustoupím. To jsme se snad poprvé ošklivě pohádali.

Celou cestu do města jsme už nepromluvili, a když jsme přišla druhý den domů z práce byl Tonda pryč. Ani vzkaz nenechal. Vůbec se mi neozval. Zůstala jsem v bytě sama a postupně rozchod rozdýchávala. Chtěla jsem mu zavolat, ale nevěděla jsem, kam šel. Tehdy ještě nebyly mobilní telefony, abych se s ním mohla snadno spojit.

Rozešli jsme se bez jediného slova a ten rozchod mě opravdu bolel, nejen kvůli tomu, jak proběhl. Uplynulo několik týdnů. Až jednoho dne, když jsem šla přes parkoviště okolo obchodu se stavebninami, jsem ho uviděla. Zrovna nakládal do auta nějaký materiál.

Zavolala jsem na něho. Podíval se na mě a já se musela přemáhat, abych nebrečela.

Šťastná rodinka

Pořád jsem ho měla tak ráda! Zašli jsme tehdy spolu na kávu. Jako dva přátelé. I on byl evidentně rád, že mě vidí. Řekl, že bydlí v tom domku, zatím si ho jen pronajal. „Proč jsi se nezastavil, abychom si o všem ještě promluvili?“ zeptala jsem se. Místo odpovědi se zeptal, zda může ke mně přijít na návštěvu.

Souhlasila jsem. Přišel, ještě ten večer. Dlouho jsme si povídali, o nás, o naší budoucnosti. Stále jsme nemohli najít společnou řeč, současně jsme ale věděli, že nedokážeme žít bez toho druhého. Už jsme spolu nezačali znovu bydlet, ale dál jsme se scházeli. Nemohli jsme se rozejít, měli jsme se rádi a zkrátka jsme chtěli být spolu.

Poslední dobou mi nebylo moc dobře, myslela jsem, že na mě leze nějaká viróza, nebo dokonce chřipka. Jenomže místo symptomů nachlazení se projevily žaludeční potíže. Byla jsem těhotná. Tonda tu novinu přijal s nadšením.

Začali jsme spolu znovu bydlet a vzali se. Nakonec jsem souhlasila s tím, že domek koupíme.

Zpočátku jsme tam trávili jen víkendy. Pro naše děti, Soničku a Karlíka, když byly malé, to byl ráj, mohly lítat po zahradě i po vsi. Nastálo jsem tam prozatím jít nechtěla. Když odrostly a osamostatnily se, odstěhovali jsme se tam s Tondou natrvalo.

Můj muž je moc šikovný, to naše hnízdečko lásky doslova „vyšperkoval“ k obrazu mému.

Chybělo tenkrát málo a kvůli bydlení bych nebyla s tak báječným mužem. Nikdy bych si nepomyslela, že se mi začne líbit život na vesnici. Asi je to tím, že tam jsem s mužem, se kterým se milujeme i po tolika letech manželství.

A že jsme se nakonec dokázali domluvit. To krásné souznění trvá už bezmála třicet let.

Věra (55), Vysočina

reklama
Související články
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském