Domů     Kvůli bydlení jsem málem přišla o životní lásku
Kvůli bydlení jsem málem přišla o životní lásku
8 minut čtení

Život na venkově nebyl nic pro mě, a tak jsem v dospělosti utekla do města, kde jsem si našla přítele. Ale on časem projevil jedno velké přání, které málem znamenalo náš konec.

V naší vsi nebylo kino, ani hospoda nebo nějaké zařízení, kam by se dalo jít za zábavou. Odstěhovali jsme se sem s rodiči, když mi bylo dvanáct let, a už od začátku mi venkov k srdci nepřirostl. Prostě, jak se říká, chcípl tam pes.

Proto jsem po střední škole zůstala ve městě, kde jsem měla možnost chodit za kulturou a randit se svou velkou láskou – Antonínem. Pronajala jsem si malý byt a k rodičům jezdila jenom na návštěvu, nebo když potřebovali s něčím pomoct.

S Tondou jsme si užívali městský život plnými doušky. Nebylo snad týdne, abychom nebyli na nějaké akci, pravidelně jsme chodili do kina, na koncerty, do restaurací. Báječně jsme si rozuměli a po několika měsících chození jsem se k němu přistěhovala.

Líbilo se mu tam

Rodiče nás pozvali na víkend. Tonda si s nimi hned padl do oka a nejen s nimi… „Teda, tady je nádherně,“ prohlásil, sotva jsme ráno vstali. Stál u okna, ze kterého pozoroval vesnickou nudu v přímém přenosu.

„Takový klid, žádná auta nám nesmrdí pod okny a ten ptačí koncert,“ pěl ódy na místní prostředí, čímž mě úplně zaskočil.

Snad poprvé měl na něco jiný názor než já. A rozplývat se nepřestal ani před mými rodiči. „Vidíš, Tondovi se tady líbí, a ty jsi odtud utekla,“ vyčetla mi okamžitě máma. Já jsem ale moc dobře věděla, proč jsem se na venkov nechtěla vrátit.

Když jsme s Tondou šli vesnicí, měla jsem pocit, že se místní ženské po nás zvědavě dívají a zaslechla, jak si šeptají, zda bude nebo nebude svatba. Jak mně se líbila ta anonymita ve městě… Nikdo se nestaral, zda jsme manželé nebo nejsme, nebo co mám na sobě.

Kdykoli jsme chtěli někam za zážitkem, vždycky bylo z čeho si vybrat. Bydleli jsme v pěkném prostředí, náš byt byl v domě, který stál na okraji rozlehlého parku. Pro můj život naprosto vyhovující.

Dovolená u rodičů?

Proto jsem nechápala, proč Tonda přitakával mým rodičům, že se mu na vesnici tak líbí. Když rodiče viděli, jak je Tonda nadšený, prohlásili, že bychom se k nim mohli přistěhovat, že v domě je místa dost. S přistěhováním jsem pochopitelně nesouhlasila.

Užívali jsme si života, jezdili na dovolené, na jaře na poznávací zájezdy, na podzim jsme si prodloužili léto u moře.

Náš vztah neměl chybu, tedy až doposud. „Tondo, kam letos vyrazíme na dovolenou?“ položila jsem jednoho dne otázku svému příteli. Odpovědí mi vyrazil dech. „Já bych nejraději jel k vašim na vesnici. Vždyť je tam tak krásně.

Mohli bychom chodit na houby, tam jich musí růst. Tvůj táta mě zval na ryby. V tom rybníku je i pěkné koupání. Co by nám tam chybělo?“

Tak zatímco já snila o romantickém přímořském městečku a večerní diskotéce někde v taverně, tak on snil o dovolené u mých rodičů. Nepochopitelné. Svěřila jsem se kolegyni v práci, která mé trápení naprosto chápala.

„Tak mu na to kývni a uvidíš, že se tam bude tak nudit, že tam víckrát nebude chtít jet,“ poradila mi.

Poslechla jsem ji a přikývla Tondovi na to, že budeme výjimečně toto léto u našich. To jsem ale nevěděla, že si pod sebou podřezávám větev.

Můj přítel se těšil, jak vyrazí se „skorotchánem“, jak říkal mému tátovi, na ryby, zatímco já si lámala hlavu otázkou, co tam budu celé dva týdny dělat.

U rybníka mě nebaví se válet, na houby mi stačí jít dvakrát až třikrát ročně, sedět u vody a čučet na hladinu, k tomu mě táta nikdy nepřesvědčil a s veškerými kamarádkami z dětství, tedy, s těmi, které ve vesnici zůstaly, jsme se postupem času odcizily.

Ale stále jsem věřila, že se Tondovi po týdnu začne stýskat po „civilizaci“ a jejích možnostech.

Vesnická nuda

Po pár dnech vesnické nudy jsem mu navrhla, že si vyjedeme někam do společnosti. On o tom ale nechtěl ani slyšet. Dopadlo to tak, že si s mým tátou udělali oheň, opekli mastné klobásy, k tomu pivo a bavili se o rybách. Opravdu „vynikající“ zábava.

Konečně ty dva týdny utekly, spíš bych to nazvala „odvlekly“ a já se snad nikdy tak netěšila do práce.

Už jsem nemusela poslouchat vlezlé dotazy venkovských tetek, starých drben, ani mých rodičů, všechny zajímalo jen jedno – kdy se budu vdávat a proč ještě s Tondou nemáme děti. Oddychla jsem si ale jen nakrátko. Tonda mi totiž přichystal šok, ze kterého jsem se jen tak nemohla vzpamatovat.

Jednoho dne přišel s tím, že ve vedlejší vsi, kousek od mých rodičů, se prodává domek. Skvělá nabídka, prý je velmi zachovalý a není drahý.

„Říkal jsem si, že bychom ho mohli koupit a přestěhovat se tam,“ prohlásil s takovým nadšením, že jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet.

Buď venkov, nebo já!

Řekla jsem mu tehdy od plic, že pokud chce tu barabiznu koupit, tak jedině sám a budeme se muset rozloučit. „Mám tě ráda, ale to neznamená, že s tebou půjdu někam, odkud jsem kdysi utekla,“ prohlásila jsem rozhodně.

Prosil mě, abych se s ním jela alespoň na ten domek podívat. Souhlasila jsem, jela jsem s ním, v domnění, že si to nechá ještě vymluvit.

Domek to byl pěkný a zachovalý, jak mi Tonda tvrdil, ale to bylo vše. Do toho místa mě vůbec nic nelákalo. Na rovinu jsem mu řekla, že na svém názoru trvám a neustoupím. To jsme se snad poprvé ošklivě pohádali.

Celou cestu do města jsme už nepromluvili, a když jsme přišla druhý den domů z práce byl Tonda pryč. Ani vzkaz nenechal. Vůbec se mi neozval. Zůstala jsem v bytě sama a postupně rozchod rozdýchávala. Chtěla jsem mu zavolat, ale nevěděla jsem, kam šel. Tehdy ještě nebyly mobilní telefony, abych se s ním mohla snadno spojit.

Rozešli jsme se bez jediného slova a ten rozchod mě opravdu bolel, nejen kvůli tomu, jak proběhl. Uplynulo několik týdnů. Až jednoho dne, když jsem šla přes parkoviště okolo obchodu se stavebninami, jsem ho uviděla. Zrovna nakládal do auta nějaký materiál.

Zavolala jsem na něho. Podíval se na mě a já se musela přemáhat, abych nebrečela.

Šťastná rodinka

Pořád jsem ho měla tak ráda! Zašli jsme tehdy spolu na kávu. Jako dva přátelé. I on byl evidentně rád, že mě vidí. Řekl, že bydlí v tom domku, zatím si ho jen pronajal. „Proč jsi se nezastavil, abychom si o všem ještě promluvili?“ zeptala jsem se. Místo odpovědi se zeptal, zda může ke mně přijít na návštěvu.

Souhlasila jsem. Přišel, ještě ten večer. Dlouho jsme si povídali, o nás, o naší budoucnosti. Stále jsme nemohli najít společnou řeč, současně jsme ale věděli, že nedokážeme žít bez toho druhého. Už jsme spolu nezačali znovu bydlet, ale dál jsme se scházeli. Nemohli jsme se rozejít, měli jsme se rádi a zkrátka jsme chtěli být spolu.

Poslední dobou mi nebylo moc dobře, myslela jsem, že na mě leze nějaká viróza, nebo dokonce chřipka. Jenomže místo symptomů nachlazení se projevily žaludeční potíže. Byla jsem těhotná. Tonda tu novinu přijal s nadšením.

Začali jsme spolu znovu bydlet a vzali se. Nakonec jsem souhlasila s tím, že domek koupíme.

Zpočátku jsme tam trávili jen víkendy. Pro naše děti, Soničku a Karlíka, když byly malé, to byl ráj, mohly lítat po zahradě i po vsi. Nastálo jsem tam prozatím jít nechtěla. Když odrostly a osamostatnily se, odstěhovali jsme se tam s Tondou natrvalo.

Můj muž je moc šikovný, to naše hnízdečko lásky doslova „vyšperkoval“ k obrazu mému.

Chybělo tenkrát málo a kvůli bydlení bych nebyla s tak báječným mužem. Nikdy bych si nepomyslela, že se mi začne líbit život na vesnici. Asi je to tím, že tam jsem s mužem, se kterým se milujeme i po tolika letech manželství.

A že jsme se nakonec dokázali domluvit. To krásné souznění trvá už bezmála třicet let.

Věra (55), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.