Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť

Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev

Zjistila jsem, že se s mámou vídám jen z povinnosti. Přece jen mě porodila a měla bych jí být vděčná. Jenže se chová tak hrozně, že je mi vedle ní vyloženě úzko. Nemám úplně ideální vztah s mámou. Chápu, že je to celkem běžné, přijde mi to ale zároveň moc smutné. Sama si neumím představit, že bych své dítě srážela, jak to dělá ona, kdybych nějaké mohla mít. Nechápu, proč to dělá, co z toho má,

Jsou hlučná, líná a všude drobí. Jejich dědeček je z nich nadšený. V jeho očích jsou prostě géniové. Každá moje kritika skončí hádkou. Kdybych to martyrium s třemi vnoučaty musela snášet jednou měsíčně, ani bych nedutala. Tiše bych přetrpěla víkend a těšila se na ten další, kdy bych měla klid. Ale ona jsou u nás každou sobotu i neděli! Ráno je manželův syn přivede a jen nám oznámí, kdy si děti

Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Splnil snad kamínek na mém krku moje slova? V  tom malém městečku na jihu Moravy jsme se ocitli s přítelem náhodou. Ten kámen na tržišti mě zaujal hned, jak jsem ho uviděla. Když jsem ho vzala do ruky, už jsem se ho nemohla vzdát. Paní se na mě vlídně usmála a řekla, že to je dobrá volba. Měsíční kámen totiž přita

Bylo to neuvěřitelné, ale v telefonu jsem skutečně slyšela jeho hlas. Můj děda se mi ozval naprosto nečekaně po své smrti z onoho světa! Měla jsem svého dědečka Michala moc ráda a zastala jsem se ho, když ho ostatní z rodiny během jedné oslavy pomlouvali. Co následovalo, to jsem opravdu nečekala. Když jsem odcházela z té oslavy, netušila jsem, co druhý den zažiji. Existuje posmrtný život?

Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoci. Až minulý život ukázal příčinu. Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se ten nevysvětlitelný „problém“ opakoval každý rok – vždy ve stejném období. Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit, až do mých třiatřiceti let. Do roka a do dne V čem spočívala ta moje podivná choroba? Na dlaních se m

Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden

Nikdy jsem moc nevěřila na takové to věštění, magii a další věci. Ale kamarádka mne jednou vzala za kartářkou. Ke své škodě. Neměla to dělat. S Gábinou jsme se poznaly na vysoké a od té doby jsme byly kamarádky. Rozuměly jsme si ve spoustě věcech, avšak já třeba byla víc při zemi než ona, takže i proto ona věřila horoskopům, milovala tajemno. Gábina byla i větší romantička, snila o lásce z tele

Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž