Domů     Varování, abych si na něj dala pozor, jsem přeslechla
Varování, abych si na něj dala pozor, jsem přeslechla

Seznámili jsme se na oslavě Mezinárodního dne žen. Aleš v té restauraci pracoval jako číšník, slušelo mu to, pozorovala jsem ho s obdivem.

Moje rodina mi Aleše neschvalovala. V duchu jsem děkovala bohu, že je moderní doba a ke sňatku není třeba svolení rodičů. Nikdy by to totiž nedovolili.

Od chvíle, kdy jsem jim partnera představila, máma lamentovala a táta mlčel a zachmuřeně si na balkoně připaloval jednu cigaretu od druhé.

Byla jsem vymodlené dítě, jedináček, a máma s tátou si po mém boku představovali patrně jaderného fyzika, který bude vydělávat majlant, řečnit na konferencích a na mě koukat jako na svatý obrázek.

Aleš byl číšník s nemanželským dítětem, o které se nezajímal. Máma spínala ruce a volala: „Měj rozum, holka, nestará se o jedno, nebude se starat ani o druhé!“

Abych pravdu řekla, také mě to zneklidňovalo, avšak můj vyvolený mi vysvětlil, že na vině je bývalá partnerka Lída, zapšklá, zhrzená ženská, která mu dceru odmítá půjčovat a pokaždé, když chce Aleš holčičku vidět, tvrdí, že je zrovna nemocná anebo u babičky.

Přesně tak jsem to řekla i rodičům, jenomže ti Alešovi v ničem nevěřili a smutně naznačovali, že to může být i vymyšlená historka a bůhví, kde je pravda.

Pozor na něj

Byla jsem přesvědčena, že mě s Alešem čeká krásný život. Seznámili jsme se v restauraci, v níž jsme s kolegyněmi z práce oslavovaly Mezinárodní den žen. Aleš nás obsluhoval a ani jedna z nás z něj nedokázala spustit oči.

„Teda holky, ten je, co?“ šeptala naše vedoucí Stáňa. „Určitě bude ženatej,“ mínila Jiřina. „Hele, pozor na něj, ten je hezkej snad až moc,“ varovala Míša. Sama jsem nedokázala říct ani slovo, tak mě to zasáhlo.

Jen jsem tak seděla, popíjela nedobré červené víno a obdivně mladého číšníka sledovala. Když jsem pak hodila do jukeboxu minci, abych si poslechla oblíbenou písničku od Zagorky, přitočil se ke mně a povídá: „Tak všechno nejlepší k MDŽ, slečno.

Kdy vás zase uvidím?“ Srdce mi bušilo až v krku, zrudla jsem jako vlčí mák. Nedostala jsem ze sebe ani slovo, tudíž ze mě aspoň vyloudil telefonní číslo, napsala jsem mu ho na pivní tácek. A tak to všechno začalo.

Holky se pak u stolu ptaly, o čem jsme to tam mluvili. Přiznala jsem, že mě balil. Koukaly velice uznale, jen Míša začala zase s tím: „Dej si pozor, buď opatrná.“ Táhlo jí na třicet a manžel jí utekl s blonďatou maturantkou.

Vyčerpaný

Do měsíce se Aleš nastěhoval ke mně do garsonky. Domnívala jsem se, že se bude radovat, že máme střechu nad hlavou, ale překvapil mě. Byt mu připadal malý a navrhl, abychom ho vyměnili za větší. „Vaši by ti nějaké peníze určitě půjčili, no ne?“ dodal.

Jenomže naši se vydali ze všeho už tím, že mi koupili garsonku. Smutně pokrčil rameny. „Místa je tu jako v hodinkách,“ vrčel. „Panebože, a jak se sem vejdeme tři?“ zavyl, když jsem mu sdělila sladké tajemství.

Jeho reakci na tuto úžasnou novinku jsem si představovala po čertech jinak. Leč byla jsem přešťastná i tak. Aleš je zjevně bručoun, jenomže nikdo přece není dokonalý. Byl nejvyšší čas, abychom se vzali, než se začnu kulatit.

Nechtělo se mi vypadat ve svatebních šatech jako mičuda. Žádost o ruku jsem očekávala každým dnem. Místo toho mi řekl, že se cítí všemi těmi starostmi vyčerpaný, a tak odjede na víkend s kamarády na hory. Ten večer jsem proplakala.

Rodiče se mě stále ptali, kdy bude svatba, je potřeba rychle se pustit do pečení koláčků a napsat tetě Zdeničce a strejdovi Bohoušovi, že se chystá veselka. Tušila jsem, že žádná svatba nebude, a brzy se to potvrdilo.

Tak naivní

Opustil mě, když jsem byla v sedmém měsíci. Místo něj jsem doma našla jen dopis opřený o květináč s tchyniným jazykem. Psal v něm cosi o nepřekonatelných rozdílech, mé problematické povaze a nevyhovujícím bytě, kde by se rodina s dítětem příliš tísnila.

A prý že na mě bude rád vzpomínat. Jako by opustil holku na jednu noc, nikoli nastávající matku. „No jestli jsme ti to s tatínkem neříkali!“ křičela máma. Táta kouřil krabičku denně. Mně bylo, jako by mi vyrvali srdce z těla.

Holky v práci říkaly, že to musím dát k soudu a vysoudit alimenty, ale já jsem s ním chtěla žít, ne ho dávat k soudu. Další šok následoval, když jsem za ním letěla do práce. Už tam nepracoval. Místní servírka dlouze hvízdla, když mě přelétla pohledem.

Soucitně mě pohladila po rameni. „Tu předchozí taky opustil těhotnou,“ vzdychla. „Chodila sem brečet. Párkrát i s kočárkem, aby mu dítě aspoň ukázala, ale on se na ně snad ani nepodíval.“ Musela jsem si sednout, abych se nesesypala. Byla jsem tak naivní!

Pořád jsem doufala, že se ke mně vrátí a budeme spolu šťastni. Všechno se vysvětlí. Řekne, že dostal strach, a tak utekl. Ale vrací se, protože si uvědomil, že mě opravdu miluje, jen mě, jedinou.

Slzy do očí

Když se narodila Barborka, uvědomila jsem si, že se na ni její otec nejenže nepřišel podívat, ale že vlastně nemám tušení, kde v současné době bydlí a pracuje. Dny v porodnici byly smutné.

Všechny maminky, které jsem tu potkala, byly vdané, a na všechna miminka se těšili jejich tatínkové. Netrpělivě postávali dole pod okny, neboť do porodnice jim byl vstup zakázán, a manželky jim ukazovaly dítě alespoň přes okno.

Chlapíci výskali radostí a mávali květinami. Jeden se k nám propašoval převlečený za lékaře, choval si chlapečka a koukal na něj s takovou láskou a dojetím, až to vhánělo slzy do očí.

Smutné dny

Před jediným telefonním automatem na chodbě se kroutila fronta šťastných rodiček, volaly tatínkům a dlouze jim popisovaly, jaké má miminko nádherná očička, roztomile prstíčky a obdivuhodně zdravé plíce, neboť řve srovnatelně s motorovou pilou.

Já byla sama jako břízka v poli. Zatelefonovala jsem rodičům, tetě Zdeničce, strejdovi Bohoušovi. A utíkala brečet do pokoje. Bára na mě z postýlky hleděla divukrásnýma očima. „Jsme na všechno samy, jen my dvě,“ pošeptala jsem jí.

„Ty za to nemůžeš, všecko je to moje vina.“ Snažila jsem se Aleše najít, abych mu mohla odpustit a přesvědčit ho, že jsme si souzeni a že ho jeho dcera potřebuje. Pomáhal mi v tom kdekdo, i tamta servírka, a byla to ona, která časem vypátrala, kde bydlí.

Dala mi adresu s dovětkem, abych byla statečná, protože tam nebydlí sám, ale s nějakou mladou ženou. Odhodlala jsem se zazvonit, až když byl Barunce víc než rok. Otevřela maminka s miminkem v náručí.

Když mě spatřila s holčičkou, kterou jsem vedla za ručičku, rozbrečela se. A já ve vteřině taky. Beze slova ukázala, ať jdu dál. V bytě panoval nepořádek, bylo vidět, že žena svou situaci příliš nezvládá. Teď už brečelo i mimino.

Špinavé pleny se válely i na koberci v obýváku, na jednu jsem omylem šlápla a vyjekla. „Mám tu hrozný binec, nic nestíhám, jsem na všechno sama a nemám už ani korunu,“ štkala ta žena, jmenovala se Monika. I ji Aleš opustil těhotnou a zmizel neznámo kam.

Držet spolu

Neztrácela jsem ani minutu a začala té nešťastnici pomáhat. Báru jsem usadila s hračkou do křesílka, vymáchala všude se válející pleny, naházela je do pračky, vyprané pověsila na balkon. Umyla jsem nádobí a uspala chlapečka, byly mu teprve dva měsíce.

Monika na tom byla vlastně daleko hůř než já, neměla milující rodiče, byla opravdu sama. Plakala, stulená v křesle. „Jsem tak opuštěná,“ opakovala pořád dokola. Pohladila jsem ji po vlasech.

Potom jsem doběhla na nákup, všimla jsem si, že v domácnosti chybějí už i základní potraviny. Monika mě překvapeně pozorovala. „Jsi tak hodná,“ šeptala. „Místo abys mě nenáviděla…“ Odpověděla jsem, že k tomu nemám důvod. Zradil nás obě, došlo mi.

A také to, že když si budeme pomáhat a držet spolu, když budeme kamarádky, bude se nám žít daleko líp.

Naďa (63), severní Morava

Související články
18.7.2024
Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo. S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police. Domeček postrádal záclony, okenní
18.7.2024
S tou starší paní jsem se seznámila, když venku lilo jako z konve. Pozvala mě i s Kristýnkou, ať se v její chatce schováme před deštěm. S paní Boženkou jsem se seznámila náhodou. Dobrota jí koukala z očí, mám dojem, že jsem tak hodnou a milou paní nikdy předtím nepotkala. To bylo Kristýnce teprve šest nebo sedm let. Už tehdy milovala houbaření, což je pro mě přímo posedlost, a tak jsme spolu ch
12.7.2024
Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela. Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým
10.7.2024
Protiklady se přitahují, nebo si lépe sednou dva lidé, kteří mají společné zájmy? Já prožila manželství toho druhého případu. A řeknu vám, dva stejní lidé vedle sebe, to je docela peklo. Radka jsem znala už od základní školy. Jsme stejně staří, jen jsme každý chodili do jiné třídy. Já do „áčka“, on do „céčka“. Devět let jsme o sobě věděli, v pubertě jsme možná i lehce zaflirtovali, nicméně prvn
3.7.2024
Vdávala jsem se za cizince z velké lásky. Byl tak pozorný! Doslova mě na rukou nosil! Něco takového jsem u českých kluků nezažila. Moje rodina mi tu svatbu rozmlouvala. Jiná kultura, to nebude dělat dobrotu! Já měla ale svou hlavu. Dnes přiznávám, že jsem trpěla jako mladá holka velmi nízkým sebevědomím, i když jsem byla hezká a kluci se kolem mě točili. Byla jsem uzavřená, tichá a nespolečens
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,