V životě jsem si přála pouze jediné – najít opravdovou lásku. Jenže se zdá, že mi v tomto směru osud nepřeje.

Vdávala jsem se mladá, bylo mi necelých dvacet let, ale moje manželství moc šťastné nebylo. Manžel holdoval alkoholu a nakonec se upil k smrti.

Mnoho let jsem byla poté sama, a když jsem si po sedmnácti letech pustila do života dalšího muže, znovu jsem tvrdě narazila.

Sama s dětmi

Neměla jsem zrovna idylické dětství. Nevlastní otec mi zakázal jít do učení, takže jsem už v šestnácti letech nastoupila do práce. Díky píli jsem si ale celkem brzy našla dobré místo.

Záhy se na mě usmálo štěstí i v osobní rovině – alespoň jsem si to tehdy myslela. Našla jsem si muže, do kterého jsem se zamilovala a kterému jsem později porodila tři děti.

Naše manželství bylo zpočátku harmonické, pak ale Pepa začal dávat přednost láhvi něčeho ostřejšího, až se upil k smrti a já zůstala s našimi dětmi sama.

Moje osudové číslo

V té době mi kamarádka poradila, abych navštívila vědmu. Prý mi může dát naději do dalšího života. Moc jsem jejím slovům nevěřila, ale říkala jsem si, že za jednu návštěvu u kartářky nic nedám, a tak jsem k paní Renatě vyrazila.

„Vidím na vás, jak jste nešťastná. Ale nezoufejte. Děti vám budou dělat radost, a dokonce ještě narazíte na muže, který vás udělá šťastnou,“ sdělila mi vědma. Zároveň tvrdila, že co se týče lásky, bude mým osudovým číslem sedmička.

Z následujících let si toho moc nepamatuji. Byla jsem pořád v jednom kole, abych sebe i děti uživila. Děti byly díky bohu zdravé a chytré, takže všechny tři vystudovaly. A jak vědma předpověděla, dělaly mi jen samou radost.

Znovu zamilovaná

Po sedmnácti letech od manželovy smrti jsem se znovu zamilovala. Poznala jsem muže, který se narodil sedmého a bylo mu čtyřicet sedm let. Po dlouhé době, kdy jsme si jen psali, se mě rozhodl navštívit.

Velmi nepříjemný sen

Blížil se červenec, tedy sedmý měsíc v roce, a mně bylo padesát sedm let. Hned jsem si vzpomněla na slova kartářky o osudové sedmičce a na Petra jsem se velmi těšila. Noc před jeho příjezdem jsem ale měla zlý sen.

Zdálo se mi, že přímo proti mně letí velký černý pták. Leknutím jsem se probudila a dlouho jsem se nemohla vzpamatovat.

Už se neozval

Petr dopoledne skutečně dorazil a strávili jsme spolu neuvěřitelně krásné tři dny. Při odjezdu mi slíbil, že se brzy zase uvidíme, ale už se neozval. Nechápala jsem to. Hodně jsem kvůli tomu plakala a trápila se.

Pořád na něj nedokážu zapomenout a nikoho dalšího už nehledám. Často se ptám, proč zrovna já mám tak zpackaný život. Ve skrytu duše ale pořád doufám, že se na mě třeba usměje štěstí a já na stará kolena najdu spřízněnou duši. Třeba i prostřednictvím své osudové sedmičky.

Klára B. (60), Litovel