Bojím se o zdraví své vnučky Anetky. Je jako posedlá. Každý den je v posilovně a také jí a pije různé preparáty na posílení svalů a získání energie. Je jí sedmnáct let, vždycky to byla šikovná, sportovně nadaná dívenka po svém otci, mém synovi. Vždycky měla z tělocviku jedničku. Chodila na různé sporty, včetně tancování, plavání a tenisu. Co mi ale dělá poslední roky starosti, je její posedlost

Náš děda byl skvělý člověk. Dřel se i v důchodu, aby se co nejlépe postaral o mě. O byt, v němž jsem vyrostla, jsem ale po jeho smrti rychle přišla. Dědeček přišel do Prahy z moravské vesničky krátce po válce. Potkal mou babičku a zamiloval se. Byl to člověk velmi šikovný, který se ve světě neztratí, tak dokázal získat v jednom z domů nedaleko centra starý byt, ruinu, ze které vybudoval obyvate

Už jako dítě jsem občas simulovala, abych se ulila z nějaké domácí práce. Vždycky mi to prošlo. Stejnou taktiku jsem zvolila i v zaměstnání. Jako malé dítě jsem bývala poměrně často nemocná. Maminka mi v mnohém ulevovala, i když jsme měli velký dům, zahradu a mnoho zvířectva. Měla jsem ještě dva starší sourozence, kteří všechno odpracovali za mě. Přiznávám, byla jsem rozmazlená, a to už mi zůst

S Richardem jsme spolu chodili už dlouho, bylo samozřejmé, že se vezmeme. Potom se však přihodilo cosi nečekaného. Objevil se Jaroslav. Prateta byla svérázná. Kdysi bohatá a krásná, ale ty časy byly tytam. Bývala zdrcujícím způsobem upřímná, ostrá jako břitva, každému vmetla do očí, co si o něm doopravdy myslí. Přesto jsem ji měla ráda a myslím, že ona mě rovněž. Ale ani přede mnou si nebrala s

Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější kluk pod sluncem, urostlý, vtipný a bystrý. Přiznávám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky se oblékal, s k

Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.

Ezoterice jsem tehdy úplně propadla a našla jsem si kamarádky, které magie také lákala. Už jen najít někoho, na kom si kouzla vyzkoušíme... Po maturitě jsem zamířila z rodného města rovnou do Prahy. A tady se mi otevřel nový svět. Nemám na mysli jen to, že jsem si zvykala na život ve velkoměstě, ale také jsem objevila kouzlo ezoteriky. Pořídila jsem si vykládací karty a taky jsem zkoušela vyvol

Tu noc jsem si chtěla zkrátit cestu, a to se mi málem stalo osudným. Ze tmy se vynořili dva muži, kteří mi chtěli ublížit. Někdo mi ale pomohl. Je tomu už téměř dvacet let, co se mi ten příběh stal, a já na něj stále musím myslet. Přijela jsem tenkrát ke známým do Radotína na oslavu narozenin. Bylo to v zimním období, kdy je tma brzy. Spěchala jsem, protože jsem měla zpoždění. Bujará oslava už

Když jsem ji dostala jako dárek, netušila jsem, že se mi do domu nastěhuje škodolibý duch. Dnes už se všemu směju společně s tou babou! Mám moc ráda tajemno a hlavně se ráda obklopuju různými magickými předměty. Doma mám plno knih a časopisů o ezoterice a každý večer, když se setmí, zapaluji svíčky a pouštím si hudbu, při které medituji. Také jsem si pořídila černou kočku, dostala jméno Miriam.

Na miminko jsme čekali s přítelem dlouho. Pak mi na jarmarku koupil krásný náhrdelník a ty růžové kamínky, které jsem nosila na krku, asi skutečně splnily můj sen. Ty růžové kamínky na šňůrce jsem si koupila na jednom masopustním jarmarku. V malém městečku na jihu Čech jsme se ocitli s přítelem náhodou. Jeli jsme kolem a řekli si, že se projdeme po náměstí a podíváme se, co hezkého ve stáncích