Kdykoliv se vracím do svého rodiště, musím myslet na osudný den, kdy předčasně zemřela moje nejlepší kamarádka. A pořád to bolí. Pocit viny je stejný jako v osudný den. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku Janu. Ta měla ještě o dva roky staršího bratra Miloše. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k němu změnily. Poprvé v životě js

Po padesátce jsem měla pocit, že už mě v životě nic nečeká a že už mě nemůže nic překvapit. Život mi začal připadat poněkud šedý. Děti byly dospělé a měly své rodiny, s manželem jsme si vytvořili zajetou rutinu a po letech tvrdé práce jsem konečně měla čas i na sebe. Neměla jsem si nač stěžovat, ale ani nač se těšit. Život nám ale občas připraví zvraty, na které se nemůžeme nijak připravit. Ten

V životě každého člověka nastanou chvíle, které se vám zaryjí do paměti tak hluboko, že je nikdy nezapomenete. Často jsou to okamžiky mezi životem a smrtí. Jedním z takových okamžiků, který si budu pamatovat navždy, byl ten, kdy můj manžel, otec našich dětí a dědeček našich vnuků, zachránil život našemu sedmiletému Jakubovi. Byl to obyčejný den, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být něčím výji

Bylo mi devatenáct, když jsem se zamilovala. Byl to on. Marek. Jiný než ostatní kluci, které jsem znala. Ale mamince se nelíbil. Měl v sobě něco tajemného. Něco, co mě přitahovalo. Bylo to, jako bych našla svou druhou polovinu, a to mě úplně zasáhlo. Má maminka však měla jiný názor. Vždy byla přísná, ale také ochranná, a Marek se jí zkrátka nezdál. Cítila jsem její poznámky jako tlak, ale zárov

Nikdy jsem nevěřila na zázraky. Možná proto se mi jeden musel stát. Po těžkém úrazu mi pomohla energie staré zříceniny. S Blankou se známe už od střední školy. Hned od prvního dne jsme si spolu báječně rozuměly a staly jsme se dobrými kamarádkami. Kamarádka do nepohody Naše přátelství trvá dodnes, i když jsme obě dávno dospělé a máme své vlastní rodiny, a jsem za to moc ráda. Na rozdíl od

Po rozchodu jsem si musela rychle najít bydlení. Vzala jsem první byt, který se namanul. To, že to nebyla šťastná volba, jsem zjistila velmi rychle. Ze dne na den jsem si musela najít nové bydlení. Po pěti letech vztahu jsme se s přítelem rozešli. Vzhledem k tomu, že byt, kde jsme bydleli, patřil jemu, musela jsem jednat. Kamarádka mi pomohla s hledáním nového útočiště. Na sehnání nového bytu j

Přihnal se modrou oblohou a blesk udeřil přímo do kostela ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Manželství nedopadlo dobře. Bylo to v padesátých letech, a tak tu událost, o které vám píši, prožívalo naše malé městečko jako velkou senzaci. Jedna studentka místní střední školy si brala svého češtináře. Kantor byl idolem našich dívčích srdcí. Navíc to byl dobrý hudebník, měl vlastní soubor a ve šk

Rozloučení s milovanou babičkou mnou zacloumalo. Než odešla na věčnost, cosi důležitého mi zašeptala. Byla to hluboká pravda. Zásadně jsem se ne­účastnila třídních srazů. V hloubi duše mi to bylo líto, protože jsem chodila do školy ráda a po mnohých spolužácích se mi stýskalo. Ale po Lídě nikoli. Lídu jsem nenáviděla od třetího ročníku, kdy mi surově přebrala kluka. Já husa jsem jí ho představi

Se zvířaty měl dědeček Hubert velké zkušenosti.  Žil v bývalé hájovně na samotě. Celý život se učil naslouchat lesu. Stromy ho měly za svého krále. Můj děda uměl napodobovat hlasy zvířat. Nebylo výjimkou, že dokázal přilákat jelena nebo divočáky. I jeho kohout byl přesvědčivý. Okolní opeřenci ho považovali nejspíš za svého krále, protože jeho kokrhání žádný široko daleko neodolal a přidávali se

Ta stavba nás přitahovala děsivou minulostí. Nedali jsme na varování místních a chtěli se tam podívat. Málem jsme za svou zvědavost krutě zaplatili. Ten výlet jsme si plánovaly dlouho dopředu. Vnučka Ivanka a její matka, moje dcera Katka, měly narozeniny téměř ve stejný den. Navíc byly od sebe dvacet let, tak společně slavily i kulatiny. Dceři bylo tehdy třicet, a Ivance deset. Bylo jasné, že j