Ten den jsem byl hodně unavený z práce a usínal za volantem. Najednou jsem nebyl v autě sám. Na zadním sedadle seděl kluk. Rozhodl jsem se sjet z hlavního silničního tahu mezi Hradcem a Pardubicemi a projet klidnou krajinou Polabí, zvlněnou jen sopečnou vyvřelinou kolem Kunětické hory. Blížil se podvečer. Mlžný opar se jako shluk průhledných mořských chaluh valil z polí přes silnici. Pod víč

Nikdy jsem nevěřila na různé pověry a na sny taky ne! Dokonce i černá kočka přes cestu mě nechává dodnes klidnou. Ovšem předpověď o fazolích se naplnila. Jako malá holčička jsem prý mívala sny, podle kterých moje babička vykládala, co se do dvou dnů stane. Můj otec ale byl zapřísáhlý nepřítel jakékoli pověry a všeho, co zavánělo tajemnem. Byl to učitel matematiky a věřil pouze tomu, co si mohl

Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe prohlédnout a zapamatovat

Celý život mě pronásledovalo jedno číslo! To, že je patnáctka pro mě osudová, jsem pochopila po řadě nešťastných událostí. Někdo věří na hvězdy a horoskopy, jiný na karty nebo na čísla. Pro mě bylo jedno konkrétní číslo už od dětství doslova prokleté – ničilo mi život. Ale pochopila jsem to až o mnoho let později. Její pověrčivost mi byla k smíchu Mají i čísla svoji duši? Kamarádka Ilona,

Když ten šperk od svého přítele dostala, byla nejšťastnější na světě. Od té chvíle se ale její život proměnil v peklo. V životě jsem nikdy nic nenašla. Když jsem během odpolední procházky parkem spatřila ten žlutý kroužek na zemi, ani ve snu mě nenapadlo, že by mohl být opravdu zlatý a cenný. Můj syn ale zjistil, že prstýnek má punc, a tak jsem s ním běžela k odborníkovi. Zlatník mi skutečně po

Vlak měl zpoždění, a tak jsem si zkrátila čekání v odstaveném vagonu. Usnula jsem a probral mě vlak, když se dal do pohybu. Vracela jsem se pozdě večer od kamarádky, čekala mě ještě cesta vlakem. Na setmělém nádraží jsem se dozvěděla, že má nemalé zpoždění. Byla mi zima a únavou jsem pomalu ani neudržela hlavu. Měla jsem náročný den, vstávala jsem do práce ve čtyři ráno a odpoledne jsem jela ka

Byla to moje vina. Nehoda, při níž zemřel člověk! Teď se mi o něm bude zdát až do smrti? Chodí se mi snad v noci mstít? Když jsem po třech letech znovu uchopil volant, proběhlo mým tělem mrazení. Znejistil jsem. Po nepříjemné autonehodě, při které jsem přišel málem o nohu, jsem v sobě konečně našel odhodlání a nasedl do auta, které patřilo mé matce. Volala mi krátce poté, co jsem s vozem vyjel.

Na chatu jsme jezdili každou druhou sobotu a neděli. Střídali jsme se tam se sestrou a její rodinou. Vždy jsem si ale před cestou vyložila karty. Tehdy jsem s kartami začínala. Byla doba, kdy se nám tyto ezoterické disciplíny otvíraly jako nový svět. Nakoupila jsem si nejen vykládací karty ale také kyvadlo, abych si to všechno vyzkoušela. Inklinovala jsem k těmto věcem, už jako mladá dívka j

Dopis mi přišel bez podpisu a stálo v něm, že se musím dostavit na určitou adresu, je to prý důležité! Dozvěděla jsem se tam, že mé dny jsou už možná sečteny. Ten kopec snad neměl konce! Připadala jsem si jako dýchavičný slimák, plazící se silou vlastní vůle. Často jsem se zastavovala a chytala dech, už taky nejsem nejmladší. Na samém vrcholku kopce stál dům, ke kterému jsem měla namířeno. D

Mrak na obloze nevypadal nebezpečně. Najednou z něho ale vyšlehl blesk, který zasáhl strom. Kdybychom nedali na našeho psa, byl by s námi asi konec. Ačkoli náš pes byl vzrůstu malého, původu rozmanitého a dobrácké psí duše, byl to pravý hrdina! Byl moc chytrý a statečný, jak mohl mnohokrát za svůj osmnáctiletý život předvést. Nezalekl se ani toulavé kočky, která byla postrachem pro mnohem vě