Jednou jsem zasáhla do pranice malých kluků, kteří hráli kuličky. Jeden z nich mi dal svou skleněnku na památku. A štěstí si mě opravdu našlo! Když jsem zůstala sama s dětmi, nebyla to lehká doba. Měla jsem se co ohánět, ale brala jsem si ke své práci různé brigády, aby děti nepocítily chudobu, co se nám přilepila na paty. Někdy to bylo těžké, když jsem měla doma jen rohlíky a kolínka, která se

Nemohla to být náhoda. Zlé zjevení na dně šálku kávy se objevilo už dvakrát a dvakrát jsem poté oplakávala smrt někoho blízkého! Nedokážu vyjádřit ten zvláštní pocit, když se mi to stalo poprvé. Bylo mi asi třináct let. U obce, kde bydlím, se stalo vlakové neštěstí. Tehdy při něm zahynulo hodně lidí. Celý vagon motoráčku byl zdemolován. Trasa vlaku vedla poblíž domu mých prarodičů, kde jsme byd

Nevysvětlitelná událost se opakovala třikrát po sobě. Bála jsem se, že v domě straší, ale tajemné síly neměly v úmyslu mi ublížit. noha lidem se během jejich života stane něco, co zní neuvěřitelně a tajemně. Něco, co zkrátka nemá žádné rozumové vysvětlení. Já k nim také patřím, i když můj příběh se odehrál už před dávnými lety. Tenkrát mi bylo o čtyřicet let méně, měla jsem krátce po maturitě a

Rodiče ten kousek lesíku milovali. Ze stromů získávali sílu bojovat se svými zdravotními neduhy. Po jejich smrti les posmutněl. Maminka s tatínkem ten malý kousek přírody milovali a rádi vysedávali na svém oblíbeném místě pod modřínem. Vídala jsem je tam takto den co den. Drželi se vzájemně za ruce, měli zavřené oči a jen tak tiše seděli a odpočívali. Své stromy chránili Poté, co se jim l

Po nastěhování do strýcova bytu jsem se rozhodla vymalovat. Sundala jsem ze zdi strýcův obraz. Tu noc mě vzbudilo mlaskání. Miloš byl nejlepší strýc pod sluncem. Už odmala jsem k němu velmi vzhlížela. Byla s ním neskutečná sranda. Nikdy na něj nezapomenu. Milovník motorek Mamka byla ze tří sourozenců ta nejstarší. Prostřední byl Miloš a nejmladší Lenka. Já měla vztah jen se strýčkem. Ve v

Rádi jsme sedávali na zahradě ve stínu toho košatého, starého stromu. Neměli jsme ani tušení, že se v jeho kořenech skrývá velké tajemství. Strážce byl ale děsivý! Lenošili jsme pod tím stromem často a rádi. Stál v koutě zahrady u plotu, za nímž tekl potůček. Byl to obrovský dub, který musel být starý snad tisíc let. Tyto stromy se dožívají opravdu vysokého věku a pamatují mnoho staletí. Děda s

Ten duch se na mě přilepil v parku u křížku a pronásledoval mě celou cestu, marně jsem před ním utíkala, zachránila mě až lávka přes potok. Stalo se to před několika lety, když jsem se vracela s manželem, již značně společensky upraveným, z večírku u jeho bratra. Švagrová nás přemlouvala, abychom přespali u nich. Já ale chtěla domů do své postele, a tak jsem popadla manžela a vyrazila na cestu.

Manžel mě opustil kvůli jiné ženě a já byla úplně na dně. Souhlasila jsem s tím, že se zúčastním podivné seance. Měla jsem v tom vztahu navrch! Manžel nebyl žádný velký krasavec, zatímco já si mohla vybírat. Majetný taky závratně nebyl. Měli jsme byt v osobním vlastnictví, dvě auta a chalupu. Nic víc! Abych si nezkazila život, svou postavu a dobré zaměstnání, tak jsem nechtěla mít nikdy děti.

Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím smrt. V těžké chvíli se objevila babička, aby mi poradila. Ještě když jsem slavila své šedesáté narozeniny, říkala jsem si, že jsem zdravý člověk, který si nemá na co stěžovat. A asi jsem se rouhala, protože se sešel rok s rokem, a udeřily problémy ze všech stran. Jako by se můj organismus začal úplně sypat. Preventiv

Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka. Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala. Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo ja