Na opuštěném místě jsme objevili kapličku. V dešti jsme se do ní uchýlili. Destička na zdi mě vyděsila. Děti ale byly čisté duše, proto jim bylo zřejmě dovádění odpuštěno.

Ráda jezdím s vnuky na výlety. Můj syn i snacha mi natolik důvěřují, že se o své děti nestrachují, když si je na dva dny půjčím, abych je povozila po hradech a zámcích nebo vyrazila s nimi do přírody. To, co nás ale jednou potkalo, dokázalo i mně nahnat husí kůži.

Jediný úkryt

Tehdy jsme se procházeli krásnou krajinou Lužických hor, bylo hezké počasí, nic nenasvědčovalo tomu, že se přižene černý mrak. Ta bouřka se přiřítila nečekaně rychle, zvedl se vítr a spustil se liják. Hromy výhrůžně burácely nad námi.

Jediné místo, kam jsme se tak narychlo mohli ukrýt, byla malá kaplička na samotě. Stála uprostřed krajiny jako bezpečný přístav. Vběhli jsme do ní celí zmoklí. Děti z toho měly obrovskou legraci.

Začaly v malém prostoru pokřikovat, výskat a nakonec zpívat. Nechala jsem je. Když jsem se ale rozkoukala, zaujala mě na stěně připevněná malá destička. Zamířila jsem k ní, abych si přečetla, co na ní je napsáno.

Stálo tam, že v těchto místech kdysi tragicky zemřeli dva mladí lidé. Přemýšlela jsem, co se asi tenkrát přihodilo na tomto svatém místě za tragédii, která si vyžádala dva mladé životy. Ten příběh vzbudil mou zvědavost.

Déšť se naštěstí brzy zmírnil a hromy se vzdálily. Když jsme vyšli z kapličky, na nebi zářila krásná duha. Vypadala jako brána do jiného světa. Vykročili jsme k vesnici, která byla na dohled…

Tajemství

U prvního domku jsem oslovila pána, který pracoval na zahradě. Zeptala jsem se ho na kapličku, a zda neví, co se v ní kdysi odehrálo za tragédii. Ochotně pokýval hlavou a řekl: „Moje žena vám o tom poví. Ona to viděla.“ Z domu vyšla stařenka a začala vyprávět.

Nikdy prý na tu tragédii nezapomene. Ten den se prý zastavili v místní hospůdce dva mladí studenti. S krosnami na zádech se potloukali krajinou, jak tomu za minulého režimu bývalo.

V hospůdce hodně popili, a protože čas pokročil, setmělo se, a začalo pršet, rozhodli se přenocovat v kapličce. Rozdělali si v ní dokonce oheň a dále bujaře popíjeli. Jejich hlasité povykování se neslo krajinou dlouho do noci.

Blesk udeřil

Žena, která mi příběh vyprávěla prý té noci nemohla spát. Bylo už po půlnoci, když procházela kolem okna a slyšela, že od kapličky, která je na dohled od jejího domu, se stále line bujaré veselí.

Temnou noc náhle rozsvítila velká záře, klikatý blesk sjel z nebe rovnou do kapličky. Žena hrůzou vykřikla. Okamžitě vyběhla z domu směrem ke kapličce, těm dvěma už ale nebylo pomoci. Blesk je zabil. „Byl potrestáni za to, že znesvětili kapličku,“ dodala žena.

Z té historky mě mrazilo. Byla jsem ráda, že mně a dětem se nic nestalo. Ale na straně druhé si říkám, že děti jsou čisté duše. Nebe jim to dovádění na svatém místě zřejmě odpustilo!

Soňa (67), Děčín