Koketovala jsem s touhou nahlédnout do budoucnosti. Jednou se mi to povedlo. Spatřila jsem malé děti, které se mi později opravdu narodily. Tehdy jsem se začala intenzivně zabývat meditací. Také mě fascinovalo věštění budoucnosti. Postupně jsem si musela vyzkoušet všechny dostupné praktiky − od karet, přes kávovou sedlinu až po věštění z křišťálové koule. Když mi náhodou něco vyšlo, byla jsem š

Duhu jsem viděl už mockrát, ale tentokrát jsem zažil zvláštní pocit. Mohla za něj zvláštní houba, kterou jsem našel? Prošel jsem řídký borový lesík a stanul před turistickou tabulí. Zde začínala řeka Chrudimka. Začalo slabě mrholit a já přidal do kroku. Zaškaredilo se tak, že jsem okamžitě vytáhl pláštěnku. Vykročil jsem z lesa a ocitl se na podmáčené louce. Bouře se mi vyhnula. A jak jsem tak

Tu noc mě zastihla bouře a déšť. Musela jsem se skrýt v poustevně na okraji lesa. A tam jsem ho uviděla. Podivného jezdce. Nebe nad mojí hlavou hnalo šedé mraky do útoku. Šlápla jsem do pedálů. Vypadalo to na pořádnou bouři. Byla jsem na horském kole na každotýdenním vandru. Nebylo nic osvobozujícího než sednout na začátku víkendu na horala a dva dny strávit v jeho sedle. Dnes mělo pršet. Z bou

Pracovala jsem v domově důchodců. Jednou jsem se tam zdržela a ujel mi poslední autobus. Vydala jsem se domů pěšky… Svoji práci jsem měla ráda. Dělala jsem v malém domově důchodců, kde jsem měla na starosti třicet seniorů. Snažila jsem se jim podzim života zpříjemnit. Bylo tam i pár lidí, kteří neměli žádného příbuzného, a ti jsou velice vděční za to, když jsem s nimi chvíli poseděla. Nedělala

Když mi dcera pověděla, že se jí v noci v pokojíčku zjevuje cizí žena, považovala jsou to za dětskou fantazii. Pak jsem ale sama zjistila, že to je pravda. Moje malá dcera Adélka začala před lety v noci zničehonic plakat. Tvrdila mi, že má v pokoji neznámou ženu, které se bojí. Myslela jsem si něco o dětské fantazii a snech, ale i tak jsem se rozhodla u dcery v pokojíčku raději přespat. Když js

Nejraději nahrávám zpěv ptáků, je to můj nádherný koníček. Jednou se mi ale povedlo nahrát něco, co si nedokážu dodnes vysvětlit. Jsem lovec zvuků. Rád naslouchám svému okolí a nahrávám nejrůznější zvuky na záznamovou techniku. Nejúžasnějším zvukem jsou písně ptáků. Nahrávám je už řadu let. Nejkrásnější je zpěv slavíka. Tento ptáček, drobnější než obyčejný vrabec, zpívá ve dne i v noci. Má neob

Nikdy jsem se na westerny moc nedívala, nevím, proč se mi ten sen o Divokém západě začal zdát. Pozdě jsem pochopila, že to bylo varování. Nikdy jsem svého muže Standu nezažila nemocného, viry a infekce se mu vyhýbaly obloukem. Zato nebyl snad rok, aby neutrpěl nějaký úraz. Za deset let našeho společného života měl zlomenou ruku nebo nohu osmkrát. Dvakrát také havaroval v autě, naštěstí to odnes

Největším přáním naší nemocné dcerky bylo jet k moři. Lékaři jí tu cestu ale zakázali. Tak jsme jí pořídili alespoň velkou lasturu. A stal se zázrak! Alenka na mě upřela své krásné oči a šeptla: „Mami, já už asi nikdy neuvidím moře!“ Posadila se na nemocničním lůžku a několikrát zakomíhala hubenými nožkami. „Já si myslím, že člověk může žít i bez toho, aby viděl moře,“ odpověděla jsem a pohladi

Toužila jsem pomáhat a dělat dobré skutky. Moje dávná kamarádka se ale pokusila zneužít mé dobroty. Duchové se na to už nejspíš nemohli dívat. Jednou pomohu někomu já, podruhé pomůže druhý mně. K tomu jsem byla vedena svými rodiči. Neměla jsem se špatně, našla jsem si hodného manžela a s ním měla tři děti. Neměla jsem si na co stěžovat, po rodičích jsem zdědila domek s pěknou zahradou a políčke

Pracovala jsem v domově pro seniory a oblíbila jsem si tam jednu starou milou paní. Najednou se mi o ní začal zdát děsivý sen. Před několika lety jsem chodila mamince pomáhat do domova důchodců. Náplní mé práce bylo si se staroušky povídat, číst jim nebo s nimi hrát karty nebo jiné hry. K jedné z babiček jsem si vytvořila blízký vztah. Jako kdyby to byla moje maminka Domov se nachází na k