Byla jsem vychována v duchu toho, že chlapa si ženská udrží jedině tím, když bude dobrá kuchařka. Dnes už to ale není pravda. Dobré jídlo bylo podle mé maminky i babičky ta nejlepší zbraň proti sokyním. Byla to taková naše rodinná tradice – nevěry manželů zamést pod sukni a udržet manželství za každou cenu. I když si manžel odběhl za nějakým flirtem, zase se prý pokorně vrátil. Ženy v našem

Můj muž se za třicet pět let manželství hrozně změnil. Ztloustl a nepečuje o sebe. Člověk aby ho prosil, ať se večer osprchuje, když si jde lehnout. Dělá všechno pro to, aby mě vůbec nepřitahoval, a přesto po mně pořád chce sex. Už je mi jasné, proč se tomu říká „manželské povinnosti“, já to totiž tak beru. Tedy když se mi nepodaří se „tomu“ nějak vyhnout. Obvykle mi ale žádné výmluvy neprojdou

Moje manželství za nic nestála. První muž mi jen zahýbal, druhý navíc prohýřil se svou milenkou celé dědictví a pak měl ještě tu drzost se ke mně vrátit. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet jedna let. Byla jsem příliš mladá a hodně naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám. První manželství vzalo zasvé Dokud to bylo v okr

Martina byla moje kamarádka již od mého prvního zaměstnání. Prožily jsme tak spolu kus života, kdy jsme si byly oporou v běžných rodinných starostech. Jak už to ale bývá, i naše cesty se na čas rozešly. Když jsem skoro před čtyřiceti lety nastoupila do své první firmy, Martina tam už nějaký čas pracovala. Byla na pozici zástupkyně vedoucího. Jako jediná ze zaměstnanců měla vystudovanou vysokou

S manželem jsme svoji osmadvacet let a máme dnes už dvě dospělé dcery. S dětmi jsem byla dlouho doma a věčně jsem na ně byla sama. Martin na nás neměl čas. Vlastně ho ani mít nechtěl. Já i děti jsme pro něj byli vždy tak trochu přítěží. Napřed jsem se tím trápila, pak jsem bojovala jako lvice o jeho pozornost, a nakonec jsem si našla milence, ne jednoho, ale dva. Dávají mi pocit, že o mě aspoň

Jiřina je moje nejlepší kamarádka od mládí. Prožily jsme toho spolu hodně, rozvody i nové lásky. Když jsem se zamilovala, byla první, kdo to věděl. Nemohla jsem se dočkat, až Jiřinu s Karlem seznámím. „Co mu říkáš?“ hned jsem na ni vybalila, jakmile jsme se ocitly samy. „Fešák a sympaťák,“ pravila. „Ale můj typ to není,“ dodala, čímž mě trochu překvapila. Život nás rozdělil S Jiřinou se z

Byla jsem šťastná, když si syn vybral za ženu mou kolegyni. Měla jsem ji jako dceru. Ona mi však prozradila tajemství, které si vezmu do hrobu. Svého syna jsem vychovávala sama. Vyrostl z něho báječný muž. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. V práci jsem se spřátelila s novou kolegyní Danou. Tátu stejně jako můj syn nepoznala, její m

Můj manžel je na rozdíl ode mne velmi zručný a je vášnivý kutil a opravář. Pro sousedy dělá první poslední. Doma ne. Rád pracuje rukama, rád něco spravuje, ale jeho vášeň se v domácnosti neprojevuje. „Milane, prosím tě, mohl bys pověsit ten obraz?“ ptala jsem se ho už popáté. „Zítra to udělám,“ odpověděl. Obraz ale nevisel ani po měsíci, tak jsem ho pověsila sama. Neměla jsem nervy se stále dop

Můj partner si vždycky potrpěl na to, abych chodila upravená a dbala o svou postavu. Tři děti si ale na mém těle vybraly svou daň a já cítila, že se mu už nelíbím. Celé třetí těhotenství jsem od partnera poslouchala, že vypadám jako sud. „To by mě vážně zajímalo, jak tohle chceš zhubnout,“ ušklíbl se jen pár týdnů před porodem. Mrzelo mě to a štvalo zároveň. Navíc pokaždé, když jsem si postěžov

Brát v životě všechno vážně a doslova je hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě. Odpustila jsem si a také těm, co mi možná ublížili. Je to úžasně osvobozující! Moje kamarádka Hanka se tváří zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě svýma velkýma modrýma očima pěkně vyčítavě. „Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí. Že už jsem