Netušila jsem, že zrovna já budu mít na takovou práci talent. Více než výhrůžky a pokuty mi v mém zaměstnání pomáhá laskavé slovo a úsměv. Velkou část svého života jsem pracovala v knihovně za malý plat. Mně to ale nevadilo, protože to byla práce krásná. Manžel měl dobře placené zaměstnání, tak jsme nestrádali. Mohli jsme dokonce dopřát slušné vzdělání našim dětem. Jenže před třemi lety šel můj

Své manželství jsem chtěla zachránit za každou cenu. Nakonec si ale stejně našel jinou a moje oběť byla zbytečná. Poslouchala jsem to od svého muže od první chvíle, co jsme spolu začali chodit. „Veroniko, přece víš, jak se mi líbí vyvinuté ženské, to bys mohla pro mě udělat a jít si nechat vymodelovat pěkná prsa. Já bych ti je zaplatil,“ řekl jakoby nic a usmíval se při tom. Když mi to řekl pop

Když jsem se seznámila s Pavlem, učaroval mi jeho klid a humor, trochu svérázný, ale laskavý. Až na jednu věc. Brali jsme se opravdu z lásky, ne z donucení, že čekáme dítě. To přišlo až rok po svatbě. Pavlovy vtípky se mi líbily, často mi přichystal překvapení, narafičil třeba dárky, které jsem musela hledat po bytě. Ale každá legrace opravdu něco stojí. Jediné, co mi na Pavlovi začalo dost vad

Už když se k nám do domu přistěhoval, byl hned s každým kamarád. Moje kamarádka na něm mohla oči nechat. Mě upřímě děsil. Před deseti lety jsem si žila spokojeně a nehodlala jsem na tom nic měnit. Mé vztahy s muži nikdy za nic moc nestály a rozhodně pro mě žádný nikdy nic dobrého neudělal. Tak jsem měla svoji svobodu, mohla jsem si dělat, co se mi zachtělo, nevařit a mít doma stále uklizeno. Co

Byl to vždycky takový nesmělý a tichý chlap. Nikdy jsem ho nepovažovala za bůhví jakou oporu. Spíš jsem musela všechno zařizovat sama. Až nám náhoda vše změnila. Poté, co jsme zůstali bez dětí, které si už šly vlastní cestou, jsme se tak trochu začali s manželem nudit. Na přemíru volného času jsme nebyli zvyklí. Dosud nás zaměstnávaly děti, dva velcí synové, kterým se už oběma nebezpečně blížil

Tvrdí, že mě miluje, ale stále mu na mně něco vadí. Podbradek, bříško. Na klinice jsem kvůli všelijakým úpravám jako doma. Ale proč? Žijeme spolu už tři roky a zprvu se zdál náš vztah bezproblémový. No, možná by se dalo říct, že úplně ideální! Přítel je sice skoro o deset let starší než já a táhne mu na sedmdesát, ale mně to nikdy nevadilo. Tajně mlsal Říkala jsem si, že alespoň ocení moj

Na pionýrský tábor se mi nechtělo, nebyla jsem zrovna společenský typ. Plánovala jsem útěk, ale dnes jsem moc ráda, že se mi nepodařil. Ještě ráda jsem zůstala. Začalo léto, naši mě poslali na pionýrský tábor. Brečela jsem kvůli tomu. Bylo mi čtrnáct a byla jsem hodně samotářská, rodiče to nerespektovali a stále se mě snažili zapojovat do nejrůznějších kolektivů. Táta se bál, že kdo má rád samo

Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo, pomlouvala mě a intrikovala. Dnes se jí to vrací vrchovatou měrou. Karta se obrátila! Se svojí exmanželkou Milenou se můj muž nerozešel v dobrém, a byla jsem to já, kdo to odnášel. Milena zašla tak daleko, že na mě psala i anonymní stížnosti. Pracovala jsem na úřadě a nebylo týdne, aby na mě něco nepřišlo. Když jsem odešla se synkem na mateřskou,

Každý rok, když jsme se vrátili z letní dovolené, jsme našli naši zahradu dokonale očesanou. Odhalená pravda nás šokovala. Kradli všichni! Nemohli jsme dlouho pochopit, jak nám může někdo během každé letní dovolené tak dokonale vyplenit zahradu. Jak se to může zloději povést, když nebydlíme nikde na samotě, ale v samém srdci vesnice, kde si každý vidí do talíře? Místním drbnám neunikde přece ni

Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména nejbližším, chuť do života, z ničeho jsem si nedělala