Na českých vesnicích se modelingu příliš nedaří, a to je veliká škoda. Inspirující módní přehlídky se mohou konat prakticky kdekoli. Od jistého věku člověk leccos ví, ač by to kolikrát ani vědět nechtěl. Že život není nekonečný, jak se původně zdálo, že láska selhává a bolí jako rozbité koleno. Že na spletitých cestičkách potkáte lidi skoro tak hodné jako byli táta s mámou, ale i zlé jako peklo

Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat. Měli jsme jen to, co jsme si dokázali vydělat. Panelákový byt bylo všechno, co jsme měli. Manžel pravidelně sázel Sportku a já jsem se při každém vyplňování tiketu zlobila: „Podívej se, co to stojí! Kdybys ty peníze šetřil, aspoň bychom z toho něco měli!“ Můj muž bylo ale přesvědčený, že jednou unavené štěstí musí i na vola padnout, jak se říká. Nevěděli

Sousedka se netajila tím, že se nemůže dočkat pobytu v lázních, který si zpestřovala četnými nevěrami. Byla na ně totiž pyšná. Její manžel, dobrák od kosti, neměl o ničem ani tušení. Pořád se jen chlubila, jak na ni chlapi letí a kolik jich bude za ty čtyři týdny v lázních zase mít. Bylo mi to nemilé, dívat se tomu jejímu do očí a vědět, co jeho žena zrovna vyvádí. On ale byl jako slepý a na sv

Tvářila se jako nejlepší kamarádka, na kterou se mohu vždy spolehnout. Ve skutečnosti mi pomalu, ale jistě ničila život. Nikdo mi nevěřil. Vcelém podniku jsme zbyly jen my dvě na práci, která dřív zaměstnávala celé jedno oddělení. My dvě, kancelářské myšky, jak jsme si říkaly, zůstaly a úřadovaly, až se z nás někdy kouřilo. Měla jsem ji ráda Odpoledne se už člověku míhají čísla před očima

Já tedy vydržím dost, když na to přijde, ale tentokrát jsem měla namále. Pořád něco chcete a ono to nejde. Anajednou blesk z čistého nebe! Možná už tušíte, že jde o nejdůležitější krok mého života. Ano, svatba. Žili jsme se Davidem několik let, když jsem se zmínila, že by bylo dobré se vzít. „To by bylo,“ souhlasil. A tím to haslo. Pochopila jsem Prostě se mu nechtělo do chomoutu, jak man

Naše velkolepé plány leckdy nemusí vyjít. Když mě přijali na medicínu, byl to můj největší životní úspěch. Rodiče byli pyšní. Přesto jsem tušila, že ze mě doktorka nebude. To bylo radosti, to bylo slávy! Dostala jsem se na medicínu. Naši byli opilí štěstím, snili o tom odjakživa. Máma pracovala jako zdravotní sestřička, táta byl doktor. Splnilo se jim velké přání. Pozvali babičku, dědu i tetu J

Do domu se nám nastěhovala paní Dokonalá. Byli jsme z ní všichni tak znechucení, že se muselo něco stát. Nikdy jsem neměla problém se sousedy, v tom činžovním domě bydlím od svého dětství, byt jsem podědila po rodičích, a lidé, co tu s námi žili, byli vždycky skvělí. Jako sousedé jsme drželi pospolu, občas jsme se scházeli na dvorku a také si přáli k novému roku nebo k narozeninám. Jenže čas č

Koukala jsem z okna a napadlo mě, že se půjdu projít. V parku jsem našla nejen zatoulaného pejska. Měla jsem za sebou rozchod, který mě hodně bolel. V mém srdci bylo najednou prázdno a já se ocitla sama v bytě, který ještě donedávna hýřil životem. Bylo mi smutno. Každý večer jsem sedávala u okna a koukala na nedaleký park. Hlava plná vzpomínek Jednoho večera jsem se uvelebila na svém trad

Když jsem byla malá, přišla jsem o otce. Ten od nás s mámou odešel, protože se zamiloval do mladší ženy, měl s ní dceru. Na mě zapomněl! Jeho ženu i dceru jsem nenáviděla. Dodnes mu to nejsem schopná odpustit. Nikdy bych do sebe tedy logicky bývala neřekla, že si něco začnu se ženatým mužem, že něco takového dopustím. A přesto jsem to udělala, a navíc už ve věku, kdy bych bývala měla být rozumn

Někdo by možná řekl, že jsem mrcha. Ale já se za to nestydím. S manželem jsme spolu už skoro čtyřicet let. A to i přesto, že není jediným v mém životě. Prostě to tak mám. Každý řeší problémy, jak umí. Já se rozhodla to řešit po svém! Různé neshody a krize v manželství běžně řeším nevěrami. Nic s tím nenadělám. „Klidně se vztekej, já se ti pomstím po svém,“ říkala jsem si vždy v duchu, když už d