Myslela jsem si, že se těch neduhů nikdy nezbavím. Pak jsem se ale musela postarat o maminku a na své potíže dočista zapomněla. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, neuvěřila bych. Všude se sice píše, že lze proti alergiím bojovat tím, že se člověk proti nim otužuje. Jenže je to cesta zdlouhavá a potíže tak úporné, že takovou terapii podstoupí málokdo. Mně se to povedlo jen díky tomu, že jsem s

To, co jsem na své zahrádce vypěstovala, bylo vždy nejlepší v celém okrese. Mou pověst mi nemohli pokazit nějací přivandrovalci z města. Byla jsem připravena bojovat! Trhy v našem městečku žijí a vždycky tomu tak bylo. Se svou zeleninou a ovocem se na ně chodila hrdě chlubit už moje babička a po ní maminka. A nebylo to pouze to, co jsme vypěstovali na zahrádce, vajíčka od našich slepiček byla v

Celý život jsem musela šetřit každou korunu. Až v padesáti letech, kdy už si šly mé děti svojí vlastní cestou, jsem si mohla trochu oddechnout. Pak jsem potkala Pavla. Jak jsem si myslela, že chlapa už po zkušenostem se svým mužem nechci ani náhodou, najednou se mi otočil svět. Pavel se ke mně choval galantně, jezdili jsme po výletech, chodili na večeře i do divadel a na výstavy. Prostě sen, kt

Svatební cesta mě vrátila do země mých rodičů. Bylo to zvláštní vzrušení, které jsem najednou prožívala. A když se naskytla příležitost, tak jsem se vrátila natrvalo. Teď už vím, kam patřím. Když naši počátkem sedmdesátých let emigrovali z tehdejšího Československa, byly mi necelé dva roky. Byla jsem za vodou Rodiče mezi sebou i se mnou mluvili česky, takže mateřštinu jsem zvládala, ale j

Jeho nevěra mě hluboce zasáhla. Rozhodla jsem se pro pomstu a našla si milence. Ani on nebyl jiný a podvedl mě také. Navíc se stejnou ženou jako manžel! Voněl nějakým sladkým parfémem, když se vrátil z pracovní schůzky. Zapátrala jsem v jeho mobilu a bylo mi to jasné. Můj manžel mi zahýbá! Nemusela jsem být žádný Sherlock Holmes, abych na to přišla. Textové zprávy byly víc než výmluvné! Neum

Myslela jsem si, že mi ten zpožděný vlak vše jen zkomplikuje. On mi ale přivezl nečekanou dávku štěstí. Podívala jsem se na hodinky. Bylo pět hodin ráno a já jsem nervózně přešlapovala po peróně. Byla jsem jediný blázen, který chtěl v tuto hodinu cestovat. A vzhledem k tomu, že můj vlak měl už skoro půl hodiny zpoždění, jsem si začínala myslet, že si dneska přispal i pan strojvedoucí. Zrovna dn

Nějak jsem musela řešit ty věčné spory s naší sousedkou. Pořád jí něco vadilo. Že si pouštím hlasitě hudbu, že vařím příliš ostrá jídla a jí to proniká až do bytu. Pořád do mě ryla. A přitom neměla pravdu ani v jediném. Dobře jsem věděla, že se to hlučné rádio ozývá z bytu o patro výš, že si mladí patro pod námi rádi vaří speciality z Asie a ještě si k tomu navoňují byt těmi tyčinkami s těžkou

Naše manželství šlo po třiceti letech od deseti k pěti. Byli jsme už sami, dcera i syn se osamostatnili a my jsme najednou nevěděli, co dál. Vztah s mým mužem vzal po třiceti společných letech zasvé. Byla to jen rutina, nuda a šeď. Když jsme se sešli po práci doma, on si pustil televizi s nějakým sportovním pořadem, já si četla, vařila, nebo uklízela. Neexistovalo, abychom s Pavlem sledovali ně

Všechno zlé je k něčemu dobré. To říká lidová moudrost. Mou sestru donutily zdravotní problémy a drsná dieta k tomu, aby se nad sebou konečně zamyslela. Myslela si, že už nikdy nebude mít dítě. Mé sestře bylo třicet čtyři let, když se ukázalo, že je její těhotenství mimoděložní. Musela podstoupit operaci, kde jí odebrali pravý vaječník. Všichni jsme ji utěšovali, že není nic ztraceno. Ještě tu

Eliška si vždycky přála doma zvířátko. Rodiče ale byli proti. Nakonec si ji našlo čtyřnohé štěstí samo. Máma s tátou tak přišli o veškeré argumenty. Vždycky jsem se přikláněla k názoru, že děti by měly mít nějaké zvíře, i když vyrůstají ve městě. Moje dcera byla z vesnice, vždycky měla ke zvířatům dobrý vztah, proto jsem nedokázala pochopit, když své malé dceři Elišce nedopřála ani křečka. P