Táta mých dcer zmizel, když byly malé. Rodinný život ho k smrti nudil, hledal dobrodružství. A veškeré starosti nechal na mně. Být sama na dvě pubertální dcery, to bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Jejich otec zmizel, když byly malinké, zdůvodnil to slovy, že si svůj život představoval jinak a že si ho nehodlá dál ničit vyměňováním plínek a často marným

Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil! Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu. Doma jsem toho měla už víc, co potřebov

Chytrá moc nebyla, neuměla nic pořádně, zato byla hezká a každý ji měl rád. Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, přitom jsem ji nenáviděla. Byla to taková nespravedlnost! Marcelu měl každý rád a kaž­dý z ní byl nadšený. Přitom nebyla moc chytrá. Na střední jsme seděly vedle sebe v lavici. Já byla mnohem chytřejší než ona, ale měla jsem tu smůlu, že jsem se nelíbila klukům, a ani učitel

Byla to moje chyba, já jsem ji ale nedokázala přiznat. Stydím se za to, co jsem udělala, ale na straně druhé vím, že bych to udělala znovu. Bylo mi tehdy kolem pěta­třiceti, když jsem se vrátila po šesti letech na mateřské do práce. Poté, co jsem tak dlouho pobývala se dvěma dětmi doma, jsem mnoho ze své profese zapomněla. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, ale byla jsem téměř be

Svého osudového muže jsem potkala v momentě, kdy se rozhodoval, jestli stráví zbytek života s jinou. Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, prestižního klenotnictví. Zákazníci chodili různí. Staří, mladí, příjemní, nemilí, hezcí i nepohlední. Jeden mi utkvěl více v paměti. Jen co vstoupil do dveří, cítila jsem mravenčení. Chvíli se rozhlížel, pak chtěl vidět prsteny. Byly jsme u

Lékař mi vypsal poukaz a odeslal mě na masáže nohou kvůli chronickým otokům. Nebylo mi ani moc divné, že musím platit. Nohy jsem měla nateklé čím dál víc a už mi nestačila ani pohodlná obuv. Vypadala jsem v ní, jako když jdu pracovat na pole, ale co mi zbývalo! Bosa jsem do zaměstnání chodit nemohla. Vyzkoušela jsem všechny dostupné krémy, bylinky i diety na odvodnění, ale nic nepomáhalo. „Půjd

Stále jsem si opakovala, že nic špatného nemůže trvat věčně. Že jednou nad mojí hlavou konečně vysvitne sluníčko a bude zase lépe! Jenže to trvalo už moc dlouho. Můj život byl dlouho až příliš pohodový. Krásné dětství, dobré výsledky ve škole i ve sportu a potom jsem potkala kluka a byla z toho láska na celý život… Myslela jsem, že žertuje Svatba na sebe nenechala čekat a děti také ne. Po

Bylo obyčejné letní ráno. Probudili jsme se na chatě. Přemýšlela jsem, co uvařím k obědu. A pak se můj svět zhroutil jako hrad z písku. Nic nenasvědčovalo, že tenhle den na naší chatě bude jiný než všechny předchozí. Vyšla jsem na verandu a nadechla se léta. Nádherný den. Z louky svítily kopretiny a slunce běsnilo už teď, když staromódní budík ukazoval sotva osm hodin. Půjdeme se koupat k rybní

Věčně jsme se hádali. Můj soused byl neurvalý a drzý, choval se jako hulvát. Zato jeho stará maminka byla dobrota sama. Zase jsme se s tím hulvátem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po té jeho. Stříhal ho však tak neurvale, že poškozoval i ten můj. To jsem si nemohla nechat líbit. „Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu ro

Mému muži vstoupila s padesátkou do života energická dívka, která vzala osudy nás všech do svých rukou. Musela jsem jí to zatrhnout! Byli jsme tak skvělý pár, když jsme se brali. Všichni říkali, že se k sobě báječně hodíme a naše děti jsou úžasné, krásné, chytré a talentované. Jenže člověk nikdy neví, kdy se co v životě pokazí. Stalo se to v nejhorší možnou chvíli. Manžel oslavil padesátiny a m