Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám.

Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy.

Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a tam něco přivydělat, a naše děti tam měly dětský koutek, kde se zabavily. Většinou jsme dělaly nějaké ruční práce, taky jsme vyráběly různá aranžmá a pekly na oslavy.

Docela mě to tam bavilo. Většina žen byla pozitivně naladěná, i když na tom některé byly mnohem hůř jež já. Chodila tam taky Simona.

Nejprve mi byla sympatická Byla to milá ženská, její děti se hned skamarádily s mými, a zdálo se, že máme mnoho společných zájmů. Prostě stejně naladěné duše. Cítila jsem, že to bude kamarádství až do smrti.

Neposlouchala

Jenže všeho moc škodí. Simona byla u mě každý den, už ráno po snídani se přihnala k nám domů s dětmi, a odcházela pozdě odpoledne. Navíc pokaždé celou dobu mluvila jen a jen ona a jen a jen o svých problémech.

O svých vlastních starostech jsem nedostala prostor promluvit, ani by mě neposlouchala. Nakonec jsem z ní byla tak vyčerpaná, že jsem odjela na prázdniny s dětmi ke své matce.

Sice jsem s ní neměla nejlepší vztah, bylo to ale rozhodně menší zlo, než sobecká Simona. Najednou jsem si říkala, že moje matka je vlastně docela v pohodě. Jen jsem se ale vrátila na konci prázdnin domů, už u mě Simona zvonila.

Musela zvonit na zvonek každý den. Najednou jsem si uvědomila, že si stěžuje na nepodstatné věci, na drobnosti, že všechno vidí dopředu černě a negativně. Zkrátka, že je naprosto toxický člověk, upír, který ze mě vysává veškerou radost.

A v tu dobu se do naší bytovky nastěhoval Jiří. Byl to docela pěkný chlapík, už deset let rozvedený a volný. To Simona zjistila hned − a políčila si na něj.

A je pryč

Byla tak nadšená, že konečně potkala chlapa, který se jí líbí. Takovou radost jsem u ní viděla prvně. Těšila jsem se, až se dají s Jiřím dohromady, ona bude mít jiný objekt svého zájmu, a já budu mít klid.

Jenže jednoho dne na mě soused zazvonil, jestli neumím udělat těsto na bramborák. Dostal na něj hroznou chuť a všechno se mu nějak zdrclo. Pozvala jsem ho dál a pustila se do bramboráků. A do toho přišla Simona s dětmi.

Jiřího přítomnost v mém bytě si vysvětlila po svém. Naštvala se na mě a s prásknutím dveří zmizela z mého života. Se sousedem jsme si nic nezačali, ona to ale při své toxické nátuře nepochopila. Tak mám od ní alespoň klid!

Anna (61), Brno