Připadala jsem si stará a bála jsem se, že už nikdy nikoho nenajdu. Po druhém, perném rozvodu jsem zahořkla a žila zcela osaměle. Padesátka mi nevadila, anebo mi lépe řečeno vadila daleko míň než mým vrstevnicím, ale šedesáté narozeniny mi podrazily nohy. Už nikdy nenajdu chlapa, kterého bych zajímala, říkala jsem si zasmušile a prohlížela si svoje fotky z mládí. Kdysi jsem si je nechala zarámo

Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když se naši dali dohromady, také se tolik city nedávaly veřejně najevo. Já

Bylo několik dní před Vánocemi a já jsem ztratila peněženku. Myslela jsem si, že nadobro, ale pak mi zavolalo neznámé číslo. Když mi i druhé manželství ztroskotalo, už jsem ztratila zájem hledat nějaký dlouhodobý vztah. Bylo mi padesát let a ztratila jsem o opačném pohlaví veškeré iluze. Dva muži, o kterých jsem si myslela, že s nimi strávím zbytek života, mě nakonec zklamali a potřetí už jsem

Školní sraz po letech byl příčinou mých nočních můr. Zdálo se mi o protivné spolužačce, která mě šikanovala celou základku. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že se s ní buď nesetkám, nebo že se za tolik let přece jen změnila. Ani jedno z toho se mi nesplnilo! Byla to taková malá potvůrka, která se změnila ve velkou potvoru. Moje spolužačka Hana. Vysoká, kostnatá a hrůzu budící. Tedy alespoň j

Bylo mi jí líto a skočila jsem jí na lep. Začalo to svačinami a skončilo penězi. Přes varování jsem jí věřila, domnělé chudince. Nastoupila k nám nečekaně a hned vzbudila moji lítost. Neměla svačinu a doma si prý zapomněla peněženku. Bylo jasné, že se s ní o jídlo rozdělím. A aby toho nebylo málo, dostala i pozvání na oběd. Moc jí v jídelně nechutnalo, ale já ji v duchu omluvila a svedla to na

Všechny jsou skvělé a krásné, ty mé vnučky. Ale aby mi kvůli tomu někdo záviděl? Nemohla jsem svoji sousedku pochopit. Ne že bychom byly nějaké skvělé kamarádky a navštěvovaly se každý den. Ale za ty roky, kdy jsme byly sousedkami, jsme se znaly celkem dobře. Občas jsme se sešly na kávu a občas jen tak před domem. Na kus řeči, jak jsme tomu říkávaly. Měla krasavce Sedly jsme si na lavičku

Tolik mě to k tomu klukovi táhlo, že jsem z něj nemohla spustit oči. Neměla jsem ani tušení, že se právě dívám do očí svému sourozenci... S Adamem jsme se poznali na dovolené. Dohromady nás svedla náhoda, vybrali jsme si zkrátka stejný zájezd k moři. Mně bylo tehdy pětadvacet a jemu o dva roky méně. Hned, jak jsme se uviděli, přelétla mezi námi jiskra a vzniklo magické pouto, které nás k sobě t

Bezdomovcům jsem se vyhýbala obloukem. Pak mi jeden z nich pomohl v dramatické situaci. Odvděčila jsem se mu. Nejen on pak našel novou cestu životem. Vídala jsem toho muže každý den, když jsem chodila do práce. Vysedával na lavičce v parku. Nikdy jsem mu nedala ani korunu. Ani mě to nenapadlo! Vyrůstala jsem v rodině, kde se žebráky opovrhovalo. Máma říkala, že každý si za svůj mizerný život mů

Švagrová se zbláznila do estetických zákroků. Mého bratra přivedla nejen na mizinu, ale také ho nakonec vyhodila z domu. Měli mít s manželkou patnácté výročí svatby, místo toho je čeká rozvod. „Mám pocit, jako bych poslední dobou žil s docela jinou paní.“ Bratr si přišel postěžovat s tím, že ho žena vyhodila, když jí řekl, že na její úpravy už nedá ani korunu, protože ji prostě nemá. Někd

Myslely jsme, že někdo volá o pomoc, tak jsme mu ji zavolaly. Byl to omyl, díky kterému jsem poznala svého muže. S Janou, mojí sestřenicí, jsme se po mnoha letech vypravily do míst, kam jsme jako malé holky jezdily pravidelně k prarodičům. Chtěly jsme tam strávit několik dní. Ubytovaly jsme se v pěkném penzionu. „Co kdybychom se podívaly do toho lesa, kam jsme chodily na maliny?“ navrhla Jana.