Do bytu naproti nám se nastěhovala nová sousedka. Příšerná osoba. Chovala se k nám povýšeně, navíc si začala dělat zálusk na mého syna. To jsem nemohla nechat jen tak!
Nikdy jsem si na sousedy nemohla stěžovat. Vlastně ani na své kolegy v práci, na nikoho, protože jsem dost klidný člověk, který nevyhledává konflikty.
Mnoho let bydlela na protější straně naší chodby v panelovém domě stará, hodná paní, která mě jako dítě hlídala, a na straně druhé ve větším bytě s balkonem mladá, veselá rodinka. Když ale stará paní zemřela, její byt byl dlouho prázdný.
Zkoušela jsem ho získat pro svého syna, ale s dědici jsem se nedomluvila na ceně. Tak byt nakonec koupil nějaký architekt. On v něm ale nebydlel, do bytu se nastěhovala jeho matka. Už na první pohled nesympatická ženská. Byla už v důchodu, přesto se strojila jako mladá holka.
Jako mamba
To by nám nikomu nevadilo, ale ona se ke všem sousedům chovala jako paní hraběnka k poddaným. Povýšeně. Že jí nesaháme ani po kotníky nám dávala najevo při každém setkání. Všude s sebou vodila takového malého, chlupatého pejska, kterému dávala mašličku.
Neustále na všechny štěkal, občas i vyl, a vydával příšerné zvuky dlouho do noci, i když byl už dávno noční klid. Začala jsem schválně hodně nahlas pouštět své oblíbené CD Jiřího Suchého, tedy konkrétně píseň Malý blbý psíček.
Sousedka to ale asi neslyšela, nebo nepochopila, co jsem chtěla tou písní říct. Začala opravovat byt, řemeslníci dělali rámus i o víkendech od šesti ráno. Sotva bylo hotovo, začala si sousedka zvát návštěvy. Samé mladé muže.
A aby toho nebylo málo, zaměřila se i na mého syna. Očividně se jí zalíbil, a bylo jí jedno, že je o čtyřicet let mladší, než ona. Kroutila se před ním jako mamba, narvaná do úzkých legín a v blůzičce s obrovským výstřihem.
Když za mnou přišel na návštěvu, věčně u nás zvonila, že potřebuje něco opravit. Najednou dělala všechno pro to, aby se i mně zalíbila.
Mám plán
A tehdy mě osvítila poťouchlá myšlenka. Měla jsem dobrou kamarádku kadeřnici Moniku. To by v tom čert byl, abychom té nádheře nesrazily hřebínek.
Doporučím jí Moniku jako nejlepší kadeřnici v okolí a ona jí udělá tak moderní střih, že na něj ta ženská do smrti nezapomene. A před mým synem se v něm neobjeví. Bude se pařit v letních vedrech v paruce!
Ten den přijel můj syn na návštěvu už po obědě, do hodiny u nás zvonila sousedka. Zase si něco vymyslela, aby ho alespoň na chvíli nalákala do svého doupěte.
Moderní sestřih
Syn se ale vykroutil rychle jako vždy. „Měla byste se obarvit na zrzku,“ začala jsem kout železo, dokud bylo žhavé, jen co syn odjel. „On je na zrzky! Chtělo by to i modernější sestřih…“ Za dva dny jsem ji už vedla k Monice.
Seděla jsem v kadeřnictví v křesle a kochala se pohledem, jak jí ty její vlasy kamarádka různě sestřihává. Pak jsem ale zahájila ústup do bezpečí domova. Co se tam poté, co Monika dokončila účes, dělo, jsem si nechala vyprávět dodatečně.
Ty dvě se málem popraly. Od té doby se mnou sousedka nemluví. Hlavně, že nechala mého syna na pokoji.
Jaroslava (60), Pardubice
