Jakmile člověk jednou maličko ze slušnosti ustoupí, už musí couvat pořád. V mládí, když jsem chodila na střední školu, jsem s Romanou nijak moc nekamarádila. Byla to prostě jedna ze spolužaček, se kterou jsem občas prohodila pár slov. Na svěřování tajemství nebo na různé akce jsem měla jiné dívky. Romanu jsem pak občas potkávala na třídních srazech, které se pravidelně konala. Na některých jsem c

Samota je smutná. Našla jsem si kamarádky v mém věku a chodila s nimi nejprve za kulturou, pak sbírat bylinky za úplňku… Když žena, která nikdy neměla děti, ovdoví, nemá nikoho. Do práce jsem sice chodila, ale nikdy jsem si kolegyně k tělu nepouštěla. Ven jsem chodila pouze s manželem – na jeho večírky, do divadla, na koncerty. Nikdy jsme neměli žádné zvíře. Manžel si je nepřál, a já jsem to přij

Když chce člověk něco získat, musí se sám přičinit a na fér hru zapomenout. Já se chtěla zbavit mindráku z dětství a konečně se pomstít. 
Všechno štěstí jakoby se u nás v rodině vyplýtvalo na mou starší sestru. Odmala vypadala jako panenka, učila se skvěle, vynikala ve všem a všude byla za hvězdu. Všichni se divily, jak můžeme být my dvě sestry. Není divu, že jsem jí nesnášela. Po základní škole

Držela jsem diety, nakupovala v obchodech se značkovými oděvy, pravidelně chodila do kadeřnického salonu. Když pak přítel odešel za mnohem mladší ženou, řekla jsem si: "A dost!" V časopisech se píše, že by se ženy měly snažit vypadat mladší, než doopravdy jsou. Také jsem to dělala, jenomže když mi zemřel manžel a když ode mne o několik let později utekl přítel k ženě, které ještě nebylo ani třice

Mým největším koníčkem je kino a divadlo. Na drahé vstupenky ale nemám peníze, Tak mě napadlo si nějaké natisknout. Do kina jsem celé dětství chodila s dědou. Trpělivě se mnou zhlédl všechny pohádky a později i kovbojky a westerny. Dodnes si pamatuji ten skvělý pocit, když se v sále zhaslo, roztáhla se opona a rozzářilo plátno. Ta nádhera, vidět kreslenou Sněhurku, Popelku nebo později Planetu op

Otec mého manžela byl vzdělaný a vážený muž, s pověstí bez poskvrnky. Kdo by si pomyslel, že mi musel platit, abych mlčela o jeho zvláštní úchylce. Dvacet let manželství dokáže zbavit člověka všech iluzí. Myslela jsem si, že mě už nic nemůže nepřekvapit. Za ty roky jsem zažila několik manželových nevěr, těžkou autonehodu dcery a také jsem několik let bojovala s vážnou nemocí. Musela jsem do inva

Manželova maminka zemřela brzo a na její místo nastoupila její sestra. Tetička byla pro ostatní skvělá ženská. Ke mně se chovala hůř, než samotný ďábel. Trvalo mi řadu let, než jsem se dokázala vzepřít. Je to už čtyřicet let, co jsem se vdávala, ale vzpomínky na tu dobu mi zůstávají stále v paměti. Byla jsem mladá a myslela si, že musím být poslušná. Alespoň tak mě vychovávali moji rodiče. Neděla

Člověk se může rozhodnout pro jednu věc a nakonec získá i jinou. Během pětadvaceti let manželství jsem přibírala další a další kila. Moc jsem si s tím hlavu nelámala. Byla to chyba, protože si tím lámal hlavu můj muž. Nadváha byla jedním z důvodů, pro které se se mnou rozvedl. Tím dalším byla mladší slečna, samozřejmě štíhlá. Měl poznámky k mojí váze Z rozvodu jsem se nějaký čas vzpamatovávala.

Naše manželství trvá už více jak třicet let, když ale přišla krize a manžel si začal románek, použila jsem velké lsti, abych se té ženy navždy zbavila. S Honzou jsme se poznali v době studií a museli se vzít. Všechny holky mi ho záviděly! Byl to skutečný princ z pohádky, jen ten bílý kůň nějak chyběl. Místo něho přišla tchyně. Bydleli jsme ve společném domě a já až do té doby, než jsem se tam nas

Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam rychle nastoupit, tak jsem se zeptala odbornice. Její rada byla nad zlato. „Představ si, co se mi včera stalo,“ přisedla jsem ke kamarádce v autobuse, když jsem jela domů z odpoledních nákupů. Usmála se na pozdrav a pokynula hlavou. Ani na okamžik jsem nezaváhala. „Včera jsem chtěla vyrazit s vnuky do kina, tak jsem se vypravila