Proč se rozvádět, když se řešení, i když netradiční, nabízí samo. Kamarádka nesnášela manžela a já zas trpěla nedostatkem zájmu. Vzájemně jsme si vypomohly a získali tím všichni!
Žádné manželství není bez mráčku, natož to dlouholeté. Všední dny ubíjejí jakoukoli romantiku a vztah dvou kdysi zamilovaných hrdliček se omezí jen na starost o děti, domácnost a také vydělávání peněz, kterých není nikdy dost. Myslela jsme si, že nás s manželem nemůže nic tak banálního, jako je nevěra, potkat. A také jsem ji u známých vždycky odsuzovala. Ale mýlila jsem se.
Byli jsme si cizí
Kdyby mi někdo řekl, že nevěra může zachránit vztah, asi bych si poklepala na čelo. No, vzájemné okouzlení se vytratilo a vášeň zmizela v nenávratnu. Naše rozhovory se točily jen kolem praktických věcí – kdo zařídí to či ono, kdo co zaplatí a do kdy. U společných večeří jsme rozmlouvali jen s dětmi. Měli jsme s nimi vždycky hezké vztahy a nenarušila je ani puberta, které se všichni rodiče tak moc obávají. Když obě dcery vyletěly z hnízda, vše se jen zhoršilo. Ne, že bychom neměli nějaké zájmy, ale problém byl v tom, že ty zájmy a koníčky jsme nesdíleli společně. Byli jsme jako dva odlišné světy, které mimo dětí nemají nic společného. „Co kdybychom šli spolu jednou do kina nebo na večeři?“ zeptala jsem se jednou manžela u televize, když jsme mlčky zírali na nějakou detektivku. On na křesle, a já na druhém konci pokoje na gauči. Už ani vzájemná blízkost pro nás nebyla přijatelná. Jako bychom chtěli být od sebe co nejdál!
Kamarádka mi rozuměla
Odpovědí na moji nečekanou otázku mi bylo jen mlčení. Myslela jsem, že mě Marek neslyšel, ale když jsem se ho zeptala podruhé, vyjel: „No jo, prosím tě. Nejsem hluchej! Nikam nejdu, nechce se mi!“ Asi bych měla říct, že mě to urazilo, ale vlastně mi to bylo jedno. Můj manžel mi byl naprosto lhostejný. Od té chvíle jsem se ani nesnažila udržet zdání nějakého zájmu. Naštěstí jsem mohla stále chodit do práce, kde se mi líbilo. Dávali mi najevo, že mě potřebují a to mi dělalo moc dobře. Nikdo mě nevyháněl do důchodu, naopak se šéf každý měsíc ujišťoval, zda zůstanu. „Ty, Lenko, kdybych tě neznala, skoro bych tě podezírala, že s naším šéfíkem něco máš…“ škádlila mě moje kolegyně, a hlavně dlouholetá kamarádka, Olga. Byla fajn. Mohla jsem se jí se vším svěřit a ona mě taky. Nikdy mě nepodtrhla a nikdy nezradila. Mohla jsem se na ni ve všem spolehnout a to je v dnešní době moc vzácné.
Líbil se mi její manžel
Tentokrát jsem se jí svěřila se stavem svého manželství. „Cítím se jako kus hadru. Jako bych neexistovala. Ten můj se na mě ani nepodívá, natož aby se mnou mluvil. I hádky by byly lepší, než to věčné ticho!“ stěžovala jsem si a ona si jen povzdychla: „To já mám úplně opačný problém. Můj muž jako by chytil nějakou druhou nebo spíš třetí nebo čtvrtou mízu. Pořád by jen, no víš co. Když vidím ten jeho mlsnej výraz, zvedá se mi žaludek. Nesnáším, když na mě sahá, natož něco víc!“ Přítelčino přiznání mě úplně šokovalo. Až doteď jsem si myslela, jaké má se svým Bohdanem hezké manželství. Navíc, její muž byl velký fešák a mně se odjakživa líbil. Vlastně jsem jí ho tak trochu vždycky záviděla. Ale jen v dobrém! To je jasné. Doma jsem na Olgu musela stále myslet. Pořád se usmívala a byla veselá. Rozdávala pozitivní energii i optimismus. A doma měla takové trápení! Líčila mi totiž, jak na ní ten její Bohdan naléhá a jak si vynucuje důvěrnosti. Muselo to být pro ni hrozné. Já si jí stěžovala a ona na tom byla o hodně hůř. Musela jsme se stydět!
Neslušný návrh se mi zalíbil
Druhý den jsem pozvala Olgu na pořádný dort a chystala se jí za svoji neomalenost omluvit. Ona mě ale překvapila: „Leni, já na tebe musela doma myslet. A nakonec mě něco napadlo. Ale prosím, nesmíš se urazit!“ Chystala jsem se jí říct, že jsem na ni také myslela, ale výraz v jejím obličeji mě odradil. Tvářila se tajemně a nějak zvláštně. Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Co moje kamarádka vymyslela? Chce snad se mnou přestat kamarádit? Nebo se bude rozvádět a požádá mě o dočasný azyl? Klidně bych jí vyhověla, měli jsme doma dva pokoje po dcerách prázdné a nevyužité. Ona se ale nadechla a navrhla něco, co mi v první chvíli znělo jako naprostý nesmysl. A taky dost velká nehoráznost! „No, jak bych to řekla. Už dávno jsem si všimla, že se ti můj Bohdan docela zamlouvá. A tak, když sis včera postěžovala na nezájem svého Marka, něco mě napadlo. Co kdybych ti svého muže občas půjčila? Vím, že mě nepodrazíš. Že mi ho neodloudíš. Ty by sis trochu užila a já měla klid. Konečně bych se mohla v klidu vyspat! Obě bychom byly spokojené a nemusely nic víc řešit!“
Rychle jsme se sblížili
Měla jsem chuť vstát a uraženě odejít. Ale na to jsem měla Olgu příliš ráda. Navíc jsem si musela v hloubi duše přiznat, že mě tohle netradiční řešení našich problémů docela láká. Vlastně mě lákalo hodně! Konečně by se mi někdo věnoval. Mluvil se mnou a to ostatní už bychom nechali na přírodě… Než jsem dojedla dort, souhlasila jsem. Olga byla nadšená a prý, abych nechala všechno na ní. Že to zařídí tak, aby proběhlo naše sblížení nenápadně a decentně. O pár dnů později mě pozvala k sobě domů. Prý jen na kafe. Její Bohdan mě začal hned obletovat a choval se jako mlsný kocour. Po tom okatém manželově nezájmu mi jeho chování náramně lichotilo! Olga se po chvíli zvedla a oznámila, že si musí něco zařídit. „Přijdu až k půlnoci. Dřív mě nečekejte! Snad vám to nebude vadit!“ řekla omluvně a spiklenecky na mě mrkla. Jen co za ní zabouchly dveře, začalo nejkratší namlouvání, co si ženská v mém věku umí představit.
Moje nevěra prospěla všem
Ani jsem se nesnažila dělat nějaké drahoty. Ostatně, nebylo by mi to nic platné. Bohdan byl opravdu velmi neodbytný. Olga měla pravdu! Jenže mě, na rozdíl od ní, velmi přitahoval. Jako dva puberťáci jsme skončili na pohovce. Večer byl náš a utekl jako voda! Když se Olga vrátila, seděli jsme už zase způsobně u stolu a hráli karty. Jen na oko, protože jsem byla tak vyčerpaná, že jsem sotva udržela oči. „Leni, to byla včera nádhera. Ten můj usnul jako zabitý a vůbec nic po mě nechtěl! To už jsem dlouho nezažila. Nechceš přijít dneska znovu?“ nabízela mi a já neodmítla. Návštěvní dny se po pár divokých večerech začaly odehrávat pravidelně, třikrát týdně. Jsme obě náramně spokojené. Já mám vzrůšo a ona klid. Žádné hádky ani rozchody se nekonají. Netradiční řešení přineslo užitek!
Lenka S. (63 let), Most
