Čas se zpátky vrátit bohužel nedá a já v životě udělala hodně chyb. Tou největší ale bylo, že jsem vlastně nežila podle sebe. Tedy až donedávna. Rozhlížím se po mé vlastní zahrádce. Ano, to slovo vlastní hodně zdůrazňuji. Je mi dvaasedmdesát a toužila jsem po ní celý život. Stejně jako po opravdové a velké lásce a mnoha dalších věcech. Jenže pořád jsem musela dělat něco jiného, a hlavně pro jin

Ne že bych byla bez názoru, ale vždycky si nechám poradit. Mám totiž kamarádku Marcelu, která jakoby žila můj život. Vždycky uhádne, co potřebuji. Už ve škole, když jsme si poprvé sedly do lavice, jsme hned věděly, že k sobě patříme. Já byla lepší v matematice, Marcelce šel zase bravurně sloh a vyprávění. Docela nám to klapalo, byly jsme sehraný tým. Ale rozuměly jsme si i po škole. Jako dvojča

Vím, že můj muž není velký romantik a nikdy neuměl vyprávět ženám sladké báchorky. Přesto jsem začala manžela podezírat, že si našel mladou milenku. Dvacátému výročí svatby se říká porcelánové a nejspíš je také tak křehké. Václav mi nezvedal v tu dobu mobil, začal chodit s kamarády do hospůdky a koupil si elektrokoloběžku. „To bude druhá míza,“ věštily kamarádky a popisovaly mi úlety jejich dra

Vypila jsem dvě decky vína a byla najednou bez oprávnění. Osud mě pokoušel. Všichni potřebovali náhle vozit. Styděla jsem se přiznat pravdu. Procházela jsem těžkým obdobím. Manžel mě opustil, zůstala jsem sama s dětmi. Dlouho do noci jsem zírala na televizi, ani nevím, co v ní šlo, a pak jsem koukala do stropu. Začaly mě přepadat nebezpečně chmurné myšlenky, které mi naháněly strach… Když js

Dlouho jsem byla po smrti manžela sama, zejména Vánoce byly smutné. Až se jednoho dne splnilo Leniččino přání. Ježíšek přinesl nového tátu. Manžel přišel tragicky o život. Leničce byly čtyři a měla ho zafixovaného v paměti v kostkované košili. Od té doby rok co rok malovala Ježíškovi jediné přání „tátu“. Ten rok už byla školačka a cestou ze školy okukovala ve zverimexu králíčky. Toho, co se

Jako mladá holka jsem se rozešla s prvním přítelem, protože měl strašné jméno. U oltáře jsem si říkala, jestli nebylo lepší než to, co budu nosit! Svoji první lásku jsem potkala ještě na střední škole na té nejbáječnější brigádě, kterou jsem kdy měla. Ten krásný kluk, jen o tři roky starší než já, byl můj první. Oba jsme celé léto pracovali v jednom malebném autokempu na jihu Moravy, kde jsme d

Odmalička jsem si přála stát se zdravotní sestrou, která pomáhá. Byla to má jediná dětská hra, do které jsem angažovala celou rodinu. Mě škola bavila a učila jsem se dobře, takže jsem po maturitě místo našla snadno. Všechno šlo tehdy jako po másle. Měli mě rádi Práce se mi líbila, byť jsem dělala se starými lidmi, kde to občas bylo opravdu náročné. Ale měla jsem pocit, že to má smysl, že

Tři roky po svatbě vyšlo najevo, že je mi manžel nevěrný. Jeho obliba v návštěvách restaurací vedla k seznámení se servírkou Stáňou. Následoval rozvod. My spolu děti nestihli, ale se svojí druhou manželkou si Petr dítě pořídil obratem. Narodila se jim Linda. To já se dlouho ze zklamání nemohla sebrat a mužům jsem moc nevěřila. Do dalšího manželství jsem vstoupila až po pár letech. Do té doby js

Rande jako vystřižené z noční můry měli na svědomí dva bratři. Podobní si jako vejce vejci. Naštěstí jsem si vybrala toho pravého! Byla to už pátá schůzka od našeho prvního setkání. A každá z těch schůzek byla jednoduše perfektní. Karel byl zábavný společník, kterého bych mohla poslouchat dlouhé hodiny. Měla jsem pocit, že se známe odjakživa, a přitom to byl sotva měsíc. I když venku mrzlo,

Svého času jsem učila problémového žáka. Měl obrovskou sebedůvěru a choval se nepatřičně. Jednoho dne jsem si řekla: A dost! Tehdy jsem byla celkem zkušená učitelka, nikoli začínající. Gymnázium, kde jsem působila, nemělo úplně nejlepší pověst. Bylo zaměřené na sport, a tak byli místní studenti přehnaně hluční a nezřídka postrádali slušné vychování. Postrachem učitelů byl mladíček křestním j