Můj hodný manžel Béďa nebyl nikdy typ svalnatého chlapa, který by ženy balil na svůj vzhled. Vážila jsem si na něm jiných věcí a myslela si, že vzhled není podstatný. Bedřich nebyl nikdy vyloženě svalnatý, vyrýsovaný chlap, ale když jsme se po- znali, měl o dvacet kilo méně. Po svatbě začal postupně přibírat, ovšem mně se to nepříčilo. Já sama byla sice štíhlá, ale měla jsem to štěstí, že jsem

Na počátku mého osudového vztahu byla jedna hodně zapeklitá situace. Neznámému vtipálkovi jsem ale nakonec byla vděčná. Lidé se seznamují nejrůznějším způsobem. Na začátku toho pravého vztahu mohou být někdy třeba i trapasy a nepříjemné chvíle, jako se to kdysi stalo mně. Přesto na naše seznámení s Luborem dodnes moc rádi a se smíchem vzpomínáme. Odhodila jsem rozpaky Měla jsem přísné rod

Devět let jsem chodila se ženatým mužem a věřila, že se jednou nad námi osud smiluje a budeme žít přes všechny překážky spolu. To se nepovedlo. Velká životní chyba. Tak se bezpochyby nazývá to, co jsem udělala. Nenapravitelná životní chyba, způsobená mou beznadějnou hloupostí. Zbyly mi jen oči pro pláč. Přísahám, že to není jen povrchní fráze. Oči mě tak pálily a bolely, že se to nedá popsat

Tolik jsem se těšila na Ježíška, na ozdobený stromeček, na vybalování dárků! Ale pak se stalo něco nečekaného. Vánoce na draka! Spolužáci se nemohli dočkat zdobení stromečku a vybalování dárků, ale já jsem byla šíleně smutná jako ta princezna z pohádky. Bylo mi deset let, ještě včera jsem byla moc spokojená holčička, jenže zlaté časy skončily. Naprosto přesně jsem si vybavovala okamžik, kdy

Jako kočka a pes. Nechápali jsme, jak je možné, že po sobě naše děti tak jdou. Bojovaly spolu od nepaměti a k tomu si pořídily i čtyřnohé miláčky. Vždycky jsem snila o tom, jaká bude moje rodina harmonická, jak se budeme mít všichni rádi. Jenže člověk asi nikdy nedostane to, po čem nejvíce touží. Naše děti – Kačenka a Hedvika – jsou dvojčátka, člověk by si tedy řekl, že k sobě budou mít zvlášť

Kdykoli jsem viděla muže v uniformě, byla jsem jako omámená. A proto jsem také zažila první a nejstrašnější zklamání ve svém životě. Nejspíš si my, ženy, vybíráme muže podle svého otce. Můj táta byl voják z povolání a musím říct, že s ním maminka měla těžký život. Asi jsem podědila vášeň pro uniformy. Být letuškou jsem si přála odmalička. Chtěla jsem poznávat daleké země aa taky si užívat spole

Byla jsem rozvedená, bez peněz a v paneláku, kam jsem se se synem přistěhovala, jsem neznala živou duši. Blížily se Vánoce. Už je to dávno. Byla jsem tehdy na syna sama, byl malý, ještě ani nechodil do školy. S vypětím posledních sil jsem zvládla stěhování do panelákové garsonky, pak už jsem se cítila tak slabá, jako bych byla z papíru. Rozvod a změna bydliště mě úplně vyčerpaly. Blížily se nej

Svého muže jsem si vybrala sama a musím říci, že lepšího bych nenašla. I když je Karel o více než dvacet pět let starší, je to můj rytíř. Když jsem svého Karla brala, část rodiny a přátel mě zrazovala a část mi tleskala. „Nezdá se ti pro tebe trochu moc starý? Až ti bude čtyřicet, jemu potáhne na sedmdesát!“ zrazovala mě kamarádka Zuzka. Jenže já si nemohla pomoci. Můj Karel pro mne byl vysn

Místní babičky byly přesvědčeny, že se na louce u hájovny dějí zázraky. Před Vánocemi tu docházelo k čemusi zvláštnímu. Vypadalo to, že tuhle záhadu nikdo nikdy nerozluští. Tatínek byl hajný. Naše hájenka trůnila na kraji lesa. Znala jsem les důvěrně. Dodnes bych se zavázanýma očima našla mýtinu U vysoké jedle, Kroupův posed anebo Kamenitý vrch. Les byl nejkrásnější v zimě. Smrky si oblékly

Vždy jsem si myslela, že „němá tvář“ ve skutečnosti vůbec němá není. Teď už to vím docela jistě. Rexík poslušně sedí vedle pohovky a nechá se drbat Lucinkou. To je krásná tříbarevná kočka. Nyní největší kamarádka mého psa. Ale vždy tomu tak nebylo. Velcí rivalové Když jsme se s Rexem nastěhovali do nového bytu, brzy nastal problém. Naše sousedka Liduška totiž měla kočku Luci. Jenže ta si