Náš Jan si bral Haničku moc brzo, byla to tehdy veliká láska. Teď se ale zdá, že můj syn potřebuje dohnat ztracený čas... Je to už téměř dvacet let, co se syn se snachou potkali. Bylo to v létě na brigádě v lese a okamžitě se jeden do druhého zamilovali. Neviděla jsem tak vyrovnaný a stabilní pár, jako byli ti dva. Nikdy nelitovali ani jeden ani druhý, že se vzali a pořídili si děti. Jenže p

Vysněný titul a vysoký plat byly tím hlavním, co mě hnalo k vytčenému cíli. Vysokoškolskému diplomu! Blížily se mi padesáté narozeniny, ale já se cítila jako školačka. Vlastně právem, protože za pár dní jsem měla po mnoha letech usednout do školní lavice. Jen já sama se rozhodla k tak odvážnému a náročnému kroku! Záviděla jsem spolužačce Všechno začalo náhodným setkáním s dávnou spolužačk

Skoro plakal, když se mi přiznal ke ztrátě drahého prstenu. Dala jsem mu ho k dvacetiletému výročí naší svatby. Stál mě málem skoro celý můj plat! Hned, jak jsem se na svého Ludvíka podívala, mi to bylo jasné. Něco se stalo. Připloužil se ke stolu a do jídla jen tak dloubal. To mu nebylo podobné! „Co se stalo?“ udeřila jsem na něho. Tekly mu slzy Domnívala jsem se, že odřel naše nové auto

Vždycky jsem byla takový ten nevěřící Tomáš. Všechno jsem musela mít ověřené, nějaká kouzla a čáry, to pro mě nebylo. A na kartářky jsem se dívala skrz prsty. Nějak se mi ten život zamotal, ani jsem pořádně nevěděla proč. Jako by mi pořád padal krajíc namazanou stranou dolů. Budu sama Libor, manžel, kterého jsem bezmezně milovala, si našel jinou. Musela jsem se tehdy starat o nemocnou mam

Už jsem tomu sama nevěřila, že na mě, v mých padesáti letech, ještě někde čeká láska. Jak příjemně překvapená jsem poté byla... Seděla jsem u stolu v naší malé panelákové kuchyňce. V bytě, kde jsem strávila skoro třicet let. Přestěhovali jsme se sem s manželem krátce poté, co se nám narodil první syn. Brzy nato se narodila dcera. V tomhle bytě jsem své děti vychovala, dala jim všechno, co jsem

Dnes je skutečně jiná doba, než jsem zažila já. Za co by dřív člověka lidé odsoudili, dnes nikomu nepřijde jako podivné. Dcera Kačenka je vychovatelka v mateřské školce, dětí má kolem sebe plno, ale vlastní jen jedno. Manžel od ní odešel, když byly Haničce tři roky. Jako babička jsem se snažila pomáhat, co to jen šlo. Můj sen o velké rodině s nejméně pěti vnoučátky se rozplynul. Syn se nikdy

S mým dlouholetým přítelem nás pojilo jediné. Nuda. Nicneříkající a všeobjímající nuda. Abychom ji zaplašili, začali jsme si dělat naschvály. Ač jsme neuzavřeli sňatek, byli jsme jako dlouholetí manželé. Už nás na tom druhém nemohlo nic překvapit, ať už pozitivně, nebo v tom špatném smyslu slova. Občas jsem se na přítele už nemohla ani podívat. Ztloustl a zpohodlněl. Stále jen poklimbával. Možn

Rozhodl se šetřit, na všem a na všech! Místo teplé vody tekla jen studená a doma byla taková zima, že jsem si ani nesundávala kabát. Manžel byl odjakživa trochu podivín. Řešil problémy netradičně a já ho za to obdivovala! Svépomocí opravil domek, dálkově vystudoval vysokou školu a získal dobře placené zaměstnání. Vše v naší rodině bylo tak, jak má být. Pár let po odchodu dětí z domova se začalo

Zbýval mi poslední rok do důchodu a já už počítala dny, kdy budu konečně volná. Příchodem nového kolegy se vše změnilo. Zamilovala jsem se do něho a udělala vše, abych ho dostala! Na zasloužený odpočinek jsem se těšila. Hodně! Možná právě proto, že jsem nemínila odpočívat. Měla jsem toho v plánu tolik, že jsem skoro pochybovala, že všechno stihnu. Ale nebylo to bůhvíco neobyčejného. Jen zvelebe

Kamarádka nazývá moje milostné eskapády zlobením. Vždycky mě nabádá, abych nezlobila! Já si vzala její radu k srdci a snažím se. Svoje zlobení jsem omezila jen na jeden den v týdnu! Začalo to úplně nevinně. V lázních, jak jinak! Takové klišé, ale zřejmě obvyklejší, než by člověk čekal. Můj pobyt v lázních byl k nevydržení. Samé procedury, tělocvik a večer nudný program. Nic horšího se nedalo vy