Nedokázala jsem si pomoct. Cizí peněžence jsem nedokázala odolat. Pár ukradených drobných mi bohatě stačilo ke štěstí! Moje vášeň začala úplně nevinně. Návštěvou u nás doma. Manžel si pozval svého šéfa s chotí, a mně nařídil, abych se vyznamenala. Tedy jako v kuchyni! Musela jsem nejen navařit a napéct, ale hlavně slavnostně prostřít stůl a vše servírovat na svátečních talířích. Byla jsem vz

Bývala jsem vždycky spíš taková ta ženská od rány. S nikým a s ničím jsem se moc nepárala, se vším jsem byla hned hotová. Chceš, nechceš? Tak to neřeš! To bývala moje zásada. Pak se mi život tak nějak zamotal. Když jsem zjistila, že Roman, můj manžel, je nějak zádumčivý a drží se zpátky od všeho, a hlavně ode mne, bylo mi jasné, že se něco děje. Měl vše Nevím, co mu doma chybělo. Měl přec

Nikdy jsem nebyla milovnicí koček, lezly mi na nervy a ani ve snu by mě nenapadlo pustit si nějakou do domu. Pak se však stalo cosi, co můj názor změnilo a já nedokázala říct ne. Kočku? Nikdy! Byla jsem přesvědčena, že není síly, která by mě přiměla pořídit si kočku. Připadaly mi nevyzpytatelné, záludné a falešné skrznaskrz. Přitom Milan byl na kočky zvyklý, měli doma starého kocoura, který mně

Psal se rok 1991. Náš syn Michal měl v té době čtyři roky a my jsme se konečně dostali svobodně do Itálie. Měla to být dovolená snů, bohužel osud si s námi pěkně pohrál. Rané devadesátky byly pro mě krásnou dobou. Ve vzduchu visela změna, svoboda, stále jsme s manželem Jiřím cítili, jako by naše svatba byla teprve včera, i když to bylo už pět let. Nejvíc nás těšilo, že syn Michal roste jako z v

Vzala jsem si cizince, který naše zvyky neznal. Nikdy by mě nenapadlo, jaké pozdvižení způsobí v jeho rodině tento náš rozverný svátek. Můj manžel David přiletěl do Čech původně jen na pár měsíců. Z Česka znal jen pivo a Jágra. Já jsem vtloukala do hlav omladině anglickou gramatiku, on si s nimi povídal. Davida ale stále bombardovala jeho matka Jill, že by se měl vrátit zpátky do Anglie. „Ma

Když jsme se loni rozhodli, že také zkusíme „suchý únor“, to znamená, že si dáme měsíc bez alkoholu, všichni se nám smáli. Když se nám to zalíbilo, přestali s námi kamarádit! Děti už odrostly a my s manželem začali pociťovat první neduhy. Tu nás bolel po vydatném jídle žlučník, jindy nás trápila zácpa anebo naopak průjem, jindy jsme nemohli spát. Vzali jsme to od podlahy A tak jsme si řek

Když si vzpomenu, jak jsem byla lehkomyslná, mám na sebe vztek. Sama jsem se přivedla na mizinu. Začalo to těmi výhodnými nákupy. Všude se o tom psalo, ale já to nevnímala. Výhodný nákup hrnců s výletem, a dokonce pohoštěním, to se mi zamlouvalo. Kdyby o tom věděla dcera Zuzana, určitě by mi to zakázala. Ale protože žije na druhém konci republiky, nic se k ní nedoneslo a já se nechlubila. Dr

Miloše jsem milovala, ale nebyla jsem slepá. Dobře jsem věděla, že si ho musím hlídat. Otáčel se za každou sukní. Když si mě bral, sliboval lásku, věrnost a štěstí na věky věků. Ta horlivost v ujištění mě samozřejmě varovala. Zvláště, když jsem viděla, jak pokukuje mlsně po družičkách. „Hochu, s tímhle je teď konec,“ varovala jsem Miloše. „Máš jednou ženu, a to ti musí stačit. Jinak udělám ostr

Moje dcera na mě upekla stejnou boudu jako já kdysi na svou mámu. A já ji na to skočila úplně stejně. Na rozdíl ode mě se osud nenaplnil. Dcery asi bývají po matkách, i když se snaží o opak. Moje máma se hrozně bála toho, že nedokončím učňák, protože otěhotním. Což se málem stalo. Možná proto jsem se i já bála, že moje Verunka neodmaturuje. Na konci třeťáku si nabrnkla Vojtu, který už pracoval.

Vdávala jsem se strašně mladá. Neměli jsme vůbec nic, jen vzájemnou lásku. Bylo nám jednadvacet a já jsem byla ve třetím měsíci. Naši malou Adélku jsme vychovávali na studentské koleji. Já byla holka z Moravy a můj muž Radek byl z jihu Čech. Rodiče by nám sice rádi pomáhali, ale byli ještě také mladí, a tak museli do práce a byli daleko. Přesto jsme všechno vlastně hladce zvládli. Malá byla