Musela jsem dát závistivé kolegyni malou lekci

Total
8
Shares

Nikdy bych nevěřila, že můj pracovní postup zničí naše přátelství. Simona byla nejen zlá, ale začala mi házet klacky pod nohy.

Když jsem nastupovala do nové práce, byla jsem nadšená. Polepšila jsem si po všech stránkách. Na začátku mi přišli všichni velmi přátelští.

Simona, jedna z mých kolegyň, se záhy ale pěkně vybarvila. Přitom to na začátku vypadalo, že budeme kamarádky. Chodily jsme spolu na obědy a občas si zašly po práci na skleničku.

Jsem lepší!

Ve zkušební době jsem se osvědčila. Šéf za mnou přišel s nabídkou práce na lukrativním projektu. Ani na chvilku jsem nezaváhala. Netušila jsem, že si na tuhle práci dělala zálusk Simona. To, že jsem ji získala já, ji rozběsnilo. Z minuty na minutu se mnou přestala mluvit.

Když jsem přišla druhý den do práce a ona mě už ani nepozdravila, na rovinu jsem se zeptala, co jí vadí. Odpověděla mi vztekle, že ten projekt měla dostat ona. Že je v této práci už sedm let a dělá pořád to stejné. Chápala jsem, že se jí to dotklo, a snažila se vysvětlit, že jsem netušila, jak o ten projekt stojí. Teď už s tím ale nešlo nic udělat.

Pomstila se

Náš vztah se začal horšit. Došlo to tak daleko, že se mi začaly ztrácet na stole důležité papíry. Musela jsem si zamykat stůl. Nakonec to překročilo únosnou mez. Simona mě jednou zaslechla, jak se bavím s kolegyněmi, že bych potřebovala dovolenou, protože děti měly ve škole volno a chtěly jsme jet k babičce až na Vysočinu.

Když jsem šla s vyplněnou dovolenkou k nadřízenému, nestačila jsem se divit. „Teď ses minula se Simonou, zrovna si na ten týden vzala dovolenou. Je mi to líto, ale obě volno dostat nemůžete,“ vysvětlil mi.

Byla jsem neskutečně naštvaná, protože mi to udělala naschvál. To, že mě ignoruje, mi nevadí, ale že moje děti připravila o výlet za babičkou, to jsem jí nedarovala. Uplynul půlrok a blížily se Simony narozeniny. Bylo léto a vedro. Ten den přinesla do práce občerstvení, jak bylo zvykem.

Byl to takový rituál. Simona byla známá tím, že vyráběla různé saláty. Přinesla jich vždycky několik druhů a náramně se jimi pyšnila. Když je chystala v salonku, čekala jsem na svou příležitost. A ta přišla. Odskočila si. Těch několik minut mi stačilo k tomu, abych do jednoho z nich nakapala projímadlo.

Skvělé narozeniny

Taky jsem se tvářila, že se kroutím bolestí, i když jsem se „infikovanému“ salátu obloukem vyhnula. „To bude salmonela! V těch vedrech!“ atakovaly Simonu kolegyně, a dělaly jí přednášku o tom, jak má mít jídlo v létě bezpečně uložené.

Byla to pro ni velká potupa. Cítila jsem zadostiučinění. Simona tu ostudu nepřekousla a podala výpověď. To jsem sice nechtěla, ale na straně druhé nastal po jejím odchodu v naší firmě klid.

Květa (51), Opava

Také se vám může líbit