Svého prvního manžela jsem opustila kvůli milenci. A jak už to tak bývá, osud mi to časem vrátil v plné parádě a já zůstala sama!
Tehdy jsem neměla žádné výčitky z toho, že jsem svého manžela Radka podváděla, protože náš svazek už byl delší dobu spíš kamarádský než partnerský.
Panovala mezi námi nepsaná dohoda, že si každý můžeme dělat, co chceme, když neohrozíme chod naší jinak vcelku normálně fungující rodiny. Když jsem se zamilovala do Jindřicha, neviděla jsem už ale nikoho jiného.
Nový život
Svému tehdejšímu manželovi jsem o milenci řekla sama, protože jsem chtěla začít nový život se svojí láskou. Je pravda, že byl tehdy šokovaný, protože něco takového vůbec nečekal. Přesto jsem jej bez výčitek opustila.
Chtěla jsem být šťastná
Jindřich byl vždy úžasný, v pohodě, hýřil dobrou náladou. Pravý opak toho, co jsem měla dosud doma. Pokaždé když jsem jej viděla, věděla jsem, že s tímhle chlapem chci strávit zbytek života. Po rychlém rozvodu následovala ještě rychlejší svatba.
Když jsme po svatbě přemýšleli, kde budeme bydlet, přistoupila jsem na Jindřichovu prosbu odstěhovat se co nejdál od současného bydliště. Argumentoval tím, že se mnou chce začít nový život někde, kde nás nikdo nezná.
Nejdřív jsem byla proti, stěhování by pro mě znamenalo dlouhé dojíždění do práce, ale nakonec jsem svolila. Odstěhovali jsme se do malé vesničky, kde bydlelo jen pár starousedlíků. Myslela jsem, že jsem vyhrála v loterii. Vše bylo sluncem zalité a náš život probíhal idylicky.
Život na vesnici
Líbilo se mi, jak všechno plyne pomaleji oproti shonu velkoměsta. Našli jsme si tam také velmi dobré kamarádky z vedlejšího domu. Byly to dvě sestry, které na vesnici strávily celý život. Bylo jim něco kolem 50 let, nikdy se nevdaly a ani se nikdy neodstěhovaly z rodného domu. Jediné, kam dojížděly, byla nedaleká práce v továrně.
Nebyly to žádné krasavice, ale bodré, milé a hodné ženské, se kterými nebyla nouze o dobrou zábavu. A tak se z nás stala nerozlučná partička. Společně jsme vařili, grilovali, měnili si recepty i cestovali. Zkrátka čas nám pospolu krásně ubíhal. Nikdy by mě nenapadlo něčeho se obávat.
Změnil se k nepoznání
Život na vesnici jsem si moc oblíbila, a proto mě dost překvapilo, když za mnou zničehonic Jindřich přišel, že se mu tu nelíbí a chce se odstěhovat. Nechápala jsem proč, myslela jsem si, že se mu tu líbí stejně jako mně, ale jelikož jsem mu neuměla říct ne, tak jsme se stěhovali podruhé. Bohužel, zřejmě už nešlo zastavit rozjetý vlak.
Když jsem po pár měsících na nové adrese přišla jednoho dne domů, Jindřich stál v předsíni a vedle sebe měl sbalené kufry. Řekl, že mě opouští a že už požádal o rozvod. Nechápala jsem, co se děje. Vždyť jsem mu se vším vyšla vstříc.
Dvakrát jsem se kvůli němu stěhovala, ale to bylo zřejmě málo. Až nedávno jsem ho potkala ve společnosti jedné z bývalých sousedek z vesnice. V tu chvíli mi všechno došlo! On mě s ní celou dobu podváděl! Asi to byl spravedlivý trest za to, že jsem bez varování a bezhlavě opustila svého prvního manžela.
Martina V. (63), Hradec Králové
