Moje matka celý život dřela, aby nás zabezpečila. Ve svých padesáti byla zničená. Takhle jsem dopadnout nechtěla. Už jako malá holčička jsem si s rodiči dělala, co se mi zlíbilo. Na otce mi stačilo zamrkat vějíři dlouhých řas a všechno bylo odsouhlaseno. Máti byla proti, obávala se, že ze mě vyroste rozmazlená a sebestředná kráska. Když se pak s tátou rozešli, šla jsem s tátou. Nechtěla jsem sk

Nebyla jsem nikdy žádná kráska. Velký nos, neposlušné kudrnaté vlasy, které mi všude trčí a nejde je zkrotit. Postava nic moc. Dlouho jsem se kvůli vzhledu trápila. Lidé s oblibou používají ta dávno zažitá klišé, že na vzhledu přece nezáleží. Já jsem tomu strašně dlouho chtěla věřit, opravdu ano. Jenže jsem později dospěla k názoru, že tohle klišé používají obvykle hlavně ti, ke kterým nebyl os

Nemohla jsem pochopit, že jiné ženy, které byly v kuchyni neschopné, se časem naučily vařit jako bohyně. Já jsem zůstala bez talentu. Bylo mi tehdy čtyřicet. Už to samo o sobě byla katastrofa, že jsem ve svém věku neuměla uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až do té doby nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, ale co se jídla týká, dotyčný se nejraději stravoval mimo domov nebo si

Před rokem jsem odešla ze zaměstnání, kde jsem pracovala celý život. Většina mých nových kolegů jsou teď mladí lidé a každý z nich mi tyká. Většinu života jsem pracovala v závodní jídelně, před rokem jsem ale kvůli covidu místo opustila. Tři měsíce jsem strávila na pracáku a byla zoufalá hrůzou, že už neseženu práci. Do důchodu nemám daleko, tak potřebuji aspoň trochu slušný plat, který se mi p

Toužila jsem po životě v přírodě, ale zjistila jsem, že civilizace má přece jen něco do sebe. Už jsem ze snů vyléčená. Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila. Rozdílné světy Tyto mé touhy neus

První manžel byl stejný jako já. Pak ale přišel problém, který jsme neustáli. Můj druhý muž je můj opak. I přes neshody nám ale manželství vydrželo dodnes. Vyrostla jsem v rodině pohodářů. U nás doma byl klid, legrace a velká pohoda. Chodili jsme po výstavách, jezdili na výlety. Jediné, v čem byli rodiče důslední, byla škola. Proto jsem vystudovala vysokou školu, a brzy si našla manžela. Byl to

Už jsme se o něho nemohli starat, manžel ho odvezl k dceři do poměrně vzdálené vesnice. Než se vrátil domů, byl Macík zpátky doma. Dostal se k nám jako kotě, kterému všichni říkali Macek. Žil s námi ve vesnickém domku osm let, když manžela postihla lehká srdeční příhoda a já měla cukrovku a vysoký tlak. Blížila se nám sedmdesátka a říkali jsme si, co s ním bude, až my odejdeme. Měl před sebo

Naše dcera Věra se zamilovala do rodinného přítele Roberta. Nejenže je mezi nimi třicet let rozdíl, ale i mně byl kdysi bližší, než by se slušelo! Robert je manželův nejlepší kamarád snad už od plenek. Za tu dobu, co se znají, spolu zažili hodně. Když mi manžel svého kamaráda před lety představoval, pochopila jsem, že to je člověk, kterého budu často vídat. Bylo mezi nimi velmi silné přátelství

Vím, že po tolika letech společného soužití se nedá očekávat nějaká vášeň, ale jemu jsem už snad úplně fuk. Ať dělám, co dělám, s Ivem nic nehne. A tak jsem se rozhodla, že vymyslím lest, abych ho donutila k nějaké aktivitě. Děti už nás opustily, takže mám dost času pro něj i pro sebe. Mé pravidelné cvičení kvituje s povděkem, alespoň si doma dělá, co chce. Bydlíme ve vlastním domě a nemáme

Byla to moje nejlepší kamarádka, ale vůbec si toho nevážila. Pomlouvala mě, kde jen mohla. Rozhodla jsem se jí ukázat, že si nemusím nechat všechno líbit. Moje pomsta byla hořká! Přistěhovala se k nám do vesnice až z Prahy, a zdejší lidé s ní podle toho jednali. Říkali jí zbohatlice, protože koupila moc hezký domek hned vedle toho našeho. A také měla nové auto a fůru pěkného oblečení! Jenže vzh