Vnučka Eva byla až po uši zavrtaná do svých knih a studia na vysoké škole. Bála jsem se, že se už ve svých pětadvaceti letech nevdá. Naše Evička bývala poslušná holčička. Nosila šatičky, mašličky, ráda se točila na kolotoči a líbil se jí sousedovic Honzík. V osmé třídě se ale něco pokazilo, naše Eva najednou prohlásila, že půjde na vojenskou školu a bude lítat se stíhačkou. Celá rodina se lekla

Často jsme se hádali kvůli každé maličkosti. Možná jsme měli vyhledat manželskou poradnu, ale Vladimír byl proti. Moje matka úzkostlivě pečuje o rodinné hroby, dbá, aby byly v každém ročním období ve vzorném pořádku. Někdy to až hraničí s terorem. „Měla jsem sen,“ řekla třeba, „že hrob ve Lhotě není v pořádku. Že popraskal náhrobek. Musíme se tam okamžitě zajet podívat.“ Jelo se tudíž ihned

Naše malá Sonička měla ve škole veliké trápení. Nevěděla jsem, jak jí pomoct. Nakonec mi z té situace pomohl jeden bláznivý nápad. Vycházka s vnučkou Soničkou se tentokráte nepovedla. Místo nadšeného vyprávění, co se v její škole událo, jsem si vyslechla smutný příběh o tom, co musí všechno od třídní učitelky snášet. Ráda pomáhá Sonička chodila do čtvrté třídy, o všechno měla zájem, všech

Byl to moc hodný chlap, ale líný jako veš. Já byla tím, kdo o všem rozhodoval. Po narození našeho dítěte jsem řekla konečně: Dost! Když jsem byla mladá, bláznivě jsem se zamilovala do řidiče traktoru u nás na vesnici. Byl ženatý a měl tři děti. Mně to ale bylo jedno, láska je prostě slepá. Pak se moje hormony uklidnily a já celkem v pohodě dostudovala a odmaturovala. Našla jsem si místo a po

Manžel mé dcery často vyprávěl o černé ovci jejich rodiny – strýci Emilovi. Pak ale přišla chvíle, kdy ho k nám přivedl. Naše obavy se rozplynuly. Byl z něho úplně jiný člověk. O Emilovi jsme slyšeli horory, co jsem svého zetě poznala. Celý život byl problémový. Kradl, opíjel se, seděl dokonce ve vězení. Uplynulo sedm let, dcera se zetěm si pořídili domek na kraji našeho městečka, měli v tu dob

Po rozvodu jsem se vrátila tam, odkud jsem před lety přišla. A dnes už vím, že jsem nemohla udělat lépe. Jsem šťastná. Seděla jsem u stolu a dívala se na nebe. Schylovalo se k bouřce. Bílé obláčky po blankytné obloze doháněl černočerný mrak a z dálky se ozývalo burácení hromů. Ta podívaná mě fascinovala. Dobře jsem věděla, že ke stejné situaci se schyluje i v mém životě. Na můj rodinný příst

Svého muže jsem si brala těhotná. Byla jsem ale tak zamilovaná, že jsem ani nepostřehla, jak podivný má můj nastávající vztah se sestrou. Můj vlastní životní osud nebyl úplně jednoduchý. Vyrostla jsem jen s maminkou a svého tátu jsem nikdy nepoznala. Bohužel dodnes nevím, kdo to je. „Petruško, to není vůbec důležité. I v mém životě se jen mihnul. Ale zanechal v mém životě tebe a ty jsi mé velké

Naše stará tetička tvrdila, že doma ukryla poklad, safírové náušnice, zlaté řetězy, prsteny s brilianty. Pečlivě šperky schovala, aby je nenašli zloději. Tím celé drama začalo. Dům po tetě jsme prodávali neradi, ale jiná možnost nebyla. Potřebovali jsme zrekonstruovat svoje obydlí, tehdy už v dost špatném stavu, a tak jsme se vily po tetičce s těžkým srdcem zbavili. Byl to totiž dům s pokladem.

Až donedávna jsem byla se svým vzhledem spokojená. Před několika měsíci jsem se ale při pohledu do zrcadla vyděsila. Taková změna! Byla jsem vždycky pěkná ženská, když se mi ale přehoupla padesátka a dostavilo se klimakterium, ze dne na den jsem zaznamenala děsivou změnu. Zírala jsem na sebe do zrcadla a nemohla se poznat. Tváře najednou visely dolů, zvýraznily se rýhy v obličeji a zmenšily

Netušila jsem, že je ten chlap plný různých fobií a vůbec si nevěří. Naštěstí se z toho dostal díky ostudě, na kterou jen tak nezapomene. Můj manžel byl přímo ukázkový syndrom bílých plášťů. Matěje jsem znala od vidění, prvně jsme se blíže poznali v ordinaci, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Tu lékařskou prohlídku museli tehdy absolvovat všichni kluci kvůli vojně, která byla povinná.