Přestěhovali jsme se před lety z Prahy na vesnici. Ve městě se už nedalo dýchat, všude hluk a plno aut.
Tak, ještě polevu, dozdobit a pak s dortem pěkně šup do lednice. Už se tam chladí šampaňské. Nemá u nás doma nikdo narozeniny, přesto nás čeká velká oslava. Dnes je to totiž přesně šedesát let, co se známe s Líbou!
Všechno bylo jinak
Na její první cestě do školy ji nedoprovodil ani jeden z rodičů, jen babička a teta. Rodiče dali přednost vlastní dovolené. S důvěrou se mi se svým smutkem svěřila, ačkoliv mě vůbec neznala. A to byl začátek našeho přátelství.
A nejen v té lavici v první řadě uprostřed, kde jsme vydržely až do deváté třídy. Stala se z nás nerozlučná dvojice kamarádek, které si vzájemně pomáhaly, svěřovaly se se všemi tajnostmi, respektovaly se.
Záviděla jsem
Přesto musím přiznat, že jsem Líbě trochu záviděla. Byla hezčí, štíhlejší, víc se kolem ní točili kluci. Doma také dostala, co chtěla. Byla jedináček. Stydím se za to. Jenže teprve s věkem jsem pochopila, že to, co je vidět navrch, je občas trochu jiné, než jaká je skutečnost.
První roztržka
Poprvé jsme si opravdu vjely do vlasů až těsně před maturitou. Do té doby jsme si všechny své zážitky a randění s kluky do detailů svěřovaly. A najednou jako když utne. Líba byla tajemná jako hrad v Karpatech, při hovoru kličkovala.
Chvíli trvalo, než jsem přišla na to, že sbalila mého bratra Radka. No to bylo něco, co jsem nemohla tolerovat! Můj bratr byl celý poblázněný a já věděla, že pro Líbu to bude zase jen hra, protože se zatím vázat nechtěla.
Přišly jiné starosti
Líba s mým bratrem kupodivu vydržela dost dlouho. Nakonec se stejně rozešli. Já se mezitím vdala a měla prvního syna. Bohužel se z manžela vyklubal násilník. A tehdy tu zase byla Líba, která mně i synovi poskytla azyl, než se vyřídil rozvod. Díky ní jsem se postavila znovu na nohy.
Konečně pohoda?
Já jsem se znovu vdávala a Líba se zamilovala do hodného muže, se kterým si pořídili hned dvojčata. Mezitím jsem se já už znovu rozváděla. Neměla jsem prostě štěstí na mužské. Manželství Líby zato bylo opravdu krásné a šťastné.
Zase mě nahlodávala ta nesmrtelná tetička Závist. Se dvěma dětmi jsem tedy zkusila štěstí potřetí. A zdálo se, že, do třetice všeho dobrého, mi to nakonec vyšlo. Saša byl starší než já, mírný a hodný člověk.
Potřebuje pomoc
Těch pár poklidných měsíců uteklo jako nic a do života nám zase vstoupila tvrdá realita. Líbin manžel měl autonehodu, kterou nepřežil. Musela jsem svoji kamarádku podržet v těch nejhorších chvílích. Její i moje děti byly už dospělé.
Vysvětlila jsem Sašovi, že Líba mě teď moc potřebuje, a odjela s ní na zájezd na Sicílii. Bylo tam krásně, ale Líba byla stále ještě na dně. Po návratu jsem si ji vzala ještě na pár týdnů k sobě. Strašně jsme se kvůli tomu se Sašou pohádali. Poprvé v životě. Vyčetl mi, že se víc starám o kamarádku než o něj.
A život jde dál
Líba se vrátila zpět do života, Saša přestal trucovat. Dnes jsme všichni tři v důchodu a občas spolu podnikáme různé akce. Manžel se jich rád účastní, ale my s Líbu máme i svoje posezení. Nemusí přece vědět, co všechno dvě kamarádky spolu zažily za šedesát let.
Eva N. (66), Opava
