Neuplynul týden, kdy by se s ní nešel poradit. Řešil s ní všechno. Finance, investice, vztahy, a dokonce i koupi nového obleku. Jako by měla patent na rozum jeho bývalá manželka.
Poznala jsem ho až poté, co se rozvedl. Byl single asi rok, když mě oslovil. Nebyla to láska na první pohled, ale cítili jsme vzájemné sympatie, což nám v tu chvíli stačilo. Já vdaná nikdy nebyla, i když mi už táhlo na čtyřicítku! Měla bych tvrdit, že mi tikaly biologické hodiny, ale opak byl pravdou. Děti jsem nikdy nechtěla.
Bála jsem se mít děti
Ne že bych po nich v hloubi duše netoužila, ale naše rodina byla snad prokletá. Oba moji rodiče zemřeli na rakovinu a bratr na stejnou nemoc hned v dětství. Zařekla jsem se, že tohle nechci svým potomkům nikdy udělat a nedopustím, aby oni třeba totéž učinili mně.
Bylo mi sympatické, že můj muž měl už dospělé děti s bývalou manželkou a další chtít nebude. I s tou svojí bývalkou dobře vycházel, a to jsem oceňovala.
Vycházeli spolu
Neházel nikdy žádnou špínu a pomluvy, vinu za rozvod bral na sebe. Prý se jí nevěnoval, jen stále pracoval a budoval kariéru. Na tu se ale ještě před naším setkáním, s prominutím, vykašlal. Nic dobrého mu nepřinesla. Jen žaludeční vředy, vysoký tlak a obezitu. Všeho se změnou životního stylu dokázal zbavit a stal se z něho pěkný a vyrovnaný chlap.
Řešil s ní všechno
Podnikal z domova, obchodoval na internetu a byl pánem svého času. Když se mu nechtělo, šel si zaběhat a taky hodně jezdil na kole. Když jsem se vracela ze zaměstnání, čekala mě dobrá a zdravá večeře, pohoda a klid. Co víc si přát? Možná nic a možná hodně.
Postupem času mi totiž začalo vadit to, co mi dřív imponovalo. Ty jeho dobré vztahy s ex partnerkou. On se s ní totiž radil. Kdyby se ty rady a dlouhé rozhovory týkaly jejich dětí, dokázala bych to samozřejmě pochopit.
Byl jako závislý
Ale on byl na jejích radách závislý úplně ve všem! Musel jí zatelefonovat, když se chystal něco koupit nebo prodat v tom svém podnikání. Jednou jsem ho přistihla, jak sedí na balkóně a líčí jí naši hádku, která ještě ani neskončila! Byla to prkotina, ale i tak cítil potřebu se svěřit. Právě té, s kterou se rozvedl! Ona ale měla dávno jiného.
Ovlivnila i mě
Jí asi imponovala Otova závislost na jejích názorech a postojích. Vlastně by se to dalo nazvat takovou duševní nevěrou. Je to k nevíře, ale ta bolela snad ještě víc, než kdyby se jednalo o sex. Já totiž začala neustále myslet na ni, na Olinu.
Co si o tom pomyslí, až jí to můj manžel Ota vyslepičí? Jak se postaví k tomu či onomu? Nakonec mě v mých rozhodnutích ovlivňovala stejně, a možná i víc, než Otu. Začala jsem si uvědomovat vážnost situace. Problém, který mě úplně pohltil a málem zadusil, jsem neuměla řešit. Nevěděla jsem, co si počít!
S kamarádkami jsem se radit nechtěla, pomluvily by mě. A v práci jsem měla kolem sebe samé chlapy, a ti by tomu nerozuměli. Vystudovala jsem totiž stavební průmyslovku a v tomto oboru dříve moc ženských nebylo.
Nedokázala jsem si pomoct
Obor jsem zvolila kvůli nemocné mamince, o kterou jsem se musela starat. Školu jsem měla blízko a nemusela nikam dojíždět. Vlastně i to zaměstnání byla volba z nouze. Ze stejného důvodu, jen místo maminky jsem pospíchala domů za Otou, aby nebyl beze mě dlouho do večera.
Přemýšlela jsem, jak se palčivého problému zbavit, a nakonec se šla poradit do manželské poradny. Byli tam na mě vlídní, ale nějaké univerzální moudro pro mě schované neměli. Prý musím o problému hovořit, nedržet v sobě pocity a komunikovat! Denně a otevřeně. Zkusila jsem to, ale se zlou jsem se potázala.
Ota nechtěl o problému ani slyšet. Prý je to normální a nedělá nic zakázaného. „Je to jen v tvojí hlavě, já se ničeho nedopouštím!“ křičel na mě a potom, skoro polichoceně se mě zeptal, zda nežárlím.
Měla prostě pravdu
Měl pravdu. Žárlila jsem. Žárlila jsem na blízkost, kterou se svojí ex měl. Žárlila jsem na čas, který věnoval Olině a ne mně. A žárlila jsem i na jeho vysoké mínění o ní. V jeho očích jako bych byla nějaké malé dítě, jehož názory není třeba brát v potaz. Za to Olininy ano. I kdyby byly sebehorší a sebestupidnější! A že některé byly, na to můžete vzít jed.
Porozuměla mi a pomohla
Nakonec jsem v nejvyšším zoufalství šla přímo za ní. Za Olinou. Když mám komunikovat, tak budu! Vyslechla mě a pokývala hlavou, jako že mi rozumí. A ona mi opravdu rozuměla. Slíbila mi, že vše napraví.
Nevěřila jsem jí, ale ona mluvila pravdu. Hned příští telefonát nařídila Otovi, že jí už nesmí volat. Vymluvila se na svého přítele. Prý žárlí a ona má doma peklo. Konečně jsem měla klid! Díky jeho ex. Mojí drahé Olině.
Zuzana V. (55), Zlín
