Na citlivé téma – 5. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

2 minuty čtení

Když jsem byla ještě v pubertě, věřila jsem, že láska si člověka najde sama. Nenapadlo by mě, že mě přehlédne. Jak je to možné? Vždyť každý zažije lásku. Je to přece to nejpřirozenější, co lidé cítí. Já se odmala dívala na starší ženy v našem městě, jak vedou za ruku své muže, jak spolu nakupují nebo sedí večer na lavičce před domem. Byla jsem přesvědčená, že jednou budu mít něco podobného také

zobrazit více >>

Sen o štěstí se mi nesplnil

5 minut čtení

Od malička jsem si představovala život plný smíchu, dětské radosti a rodinných večeří. Krátce jsem to měla. Toužila jsem po domově, kde bude vždycky někdo čekat. Kde bude vonět čerstvě upečený koláč a kde se lidé obejmou pokaždé, když přijdou z práce nebo ze školy. Nikdy jsem nesnila o kariéře ani o velkém bohatství, chtěla jsem jen obyčejné štěstí. Muže, kterého budu milovat, děti, které budu

zobrazit více >>

Štěstí v neštěstí

3 minuty čtení

Když se mi narodil první syn Martin, měla jsem pocit, že mi život konečně začíná dávat smysl. Ten se však ztratil, když přišlo tolik tragédií. Martin byl zdravý a nádherný. Pamatuji si, jak jsem ho poprvé držela v náručí a měla pocit, že už nemůžu být šťastnější. S manželem jsme tehdy plánovali budoucnost, mluvili o domě, zahradě a dalších dětech. Byli jsme obyčejná rodina, která chtěla žít nor

zobrazit více >>

Hřála jsem si na prsou hada

3 minuty čtení

Vždycky jsem si myslela, že my ženy držíme spolu, protože rozumíme nuancím života, které muži nikdy nedokážou pochopit. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že kamarádce může člověk bezmezně důvěřovat. S Alenou jsme se znaly už od gymnázia. Prošly jsme spolu prvními láskami, porody, krizemi v manželství i odchodem dětí z domova. Říkala jsem jí úplně všechno. Byla to moje vrba, moje druhé

zobrazit více >>

Jakmile odpustíte, budete se cítit lépe

3 minuty čtení

Můj manžel byl skoro anděl, všechny kamarádky mi ho záviděly, žádná totiž tak hodného a laskavého muže neměla. Škoda, že jsem byla taková nevděčnice. Odpustit bývá těžké, někdy tak těžké, že skoro nemožné. Bývá to však obrovská úleva, která je odměnou za odpuštění. Odpustíte-li, upřímně a celým srdcem, nikoli jen tak naoko, přestanete se užírat a drásat. Někdy to však trvá roky, ne-li desetilet

zobrazit více >>

Lituji, že jsem opustila své dítě

5 minut čtení

Tolik let jsem to tajila. Ale odhodlala jsem se. Vnímám, že nemám tolik času. Musím říct pravdu mé rodině. Dětem, že mají sourozence. Třeba ho najdeme. Vzpomínky jsou krásné, ale také kruté. Ty mé se v hlavě neustále ozývají. Proudí hlavou jako auta na silnici. Proč to přirovnání? Tehdy jsem je totiž pozorovala, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá, měla jsem v hlavě

zobrazit více >>

Pomalu se mi ztrácí

3 minuty čtení

Vzpomíná na život, který jsme prožili? Nebo už spíš neví? I když se zeptá, jak se jmenuju, třeba někde hluboko ví... Dnes mi podal ruku. A pak se na mě usmál, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje soused, jak se vaří čaj. Ale b

zobrazit více >>

Přišla jsem o slova. A život?

3 minuty čtení

Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když o něco starší. Ony však mohou mluvit, já ne. Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta hlasu. Něco uvnitř mě řeklo „dost“

zobrazit více >>

Nejspíš jsme byli na lásku příliš mladí

3 minuty čtení

Bolelo to, jako když sypete sůl do rány. Myslím, že jsem chtěla rozchod odvrátit, ale byla jsem příliš hrdá, a tak jsem to neudělala. Přišlo to, čeho jsem se bála nejvíc. Rozchod. Byli jsme příliš mladí, neznali jsme základní pravidla pro soužití lidí v páru. Mysleli jsme si, že člověk prostě musí mít vždy pravdu. A tečka. Každodenní zápolení. Neznali jsme kompromis, oběma nám bylo sotva devate

zobrazit více >>

Jen tak mě odstrčila

3 minuty čtení

Znaly jsme se víc než patnáct let. Nebyla to jen kamarádka, byla moje jistota. A přitom mě pak tak snadno podrazila. Sdílely jsme spolu radosti i pády, znala moje vztahy, moje strachy i sny. Byla u všech důležitých okamžiků a já jsem byla u těch jejích. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona jednou dá na někoho, kdo mě od začátku nesnášel. Byl to její muž. Nikdy mě nepřijal. Neřekl to přímo, ale b

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›