Všichni děláme v životě chyby. Větší i menší. Někdy už nejdou napravit, ale odpouštět by se přesto mělo. Přináší to úlevu pro obě strany. Už jsem se velice těžko smířila s tím, že Evžu už nikdy neuvidím, že spolu neposedíme u kafíčka ani nepojedeme na společnou dovolenou. A teď tohle. Sešly jsme se zcela nečekaně v jedné firmě. Ona už tam pracuje mnoho let, já zrovna nastoupila a naše setkán

Vždycky jsem věřila, že tentokrát to vyjde, ale přepočítala jsem se, po třech rozvodech jsem to vzdala a teď mám konečně klid. Poprvé jsem se vdávala velmi mladá. S Jirkou jsme se seznámili na vesnické taneční zábavě. Byla to láska na první pohled. Brzy jsem otěhotněla, tak jsme se narychlo vzali, jak to tenkrát bývalo zvykem. Musela jsem se vdávat, ale byla jsem šťastná a zamilovaná. Během méh

Byla to moje nejlepší kamarádka. Nechala jsem se hloupě přesvědčit, že budu s jejím klukem flirtovat. Dodnes toho hloupého nápadu lituji. Znaly jsme se od osmé třídy. Přistěhovala jsem se s rodiči a mladší sestrou Pavlínou z města na vesnici, a musela tam dokončit základní školu. Nebyla jsem z toho nadšená. Ve městě jsem měla spoustu kamarádek, zábavu, kina, toho všeho jsem se musela vzdát kvůl

Už je to patnáct let, co se nám Simonka ztratila. Možná že někde žije. Ale nikdo neví kde. Ten osudný den slavila Simonka páté narozeniny. Pozvali jsme jí všechny kamarády ze školky na zahradní party. Tehdy jsme bydleli na kraji města v pěkném domečku se zahradou. Vyšlo krásné počasí a já, ještě s mojí sestrou, jsme dětem připravily pohoštění, velký dort a spousta zábavy a legrace. Děti se p

Někdy se přihodí věci, které se zdají jako naprosto nemožné. Ale možné je zřejmě úplně všechno. My jsme toho důkazem. V cukrárně se s Jaruškou moc rády scházíme. Ani jedna z nás nemá zrovna postavu modelky, a tak si klidně můžeme dát ten dortík. Klidně i dva. Dnes už si totiž můžeme beztrestně osladit život. Ale dlouho tomu tak nebylo. Bylo to dlouhé, smutné období. Protože jsme se nějaký čas a

Na Petra jsem moc pyšná, udělal, co musel. To ale nezmírní mou bolest. Tak moc mi chybí. A nikdy si nepřestanu vyčítat, že byl tam, kde byl, kvůli mně. Zahradní branka se pomalu otevírá a po cestičce ke mně trochu nejistě kráčí Leo. Drobný mladý muž, tak kolem dvaceti. Je na něm znát velké napětí a rozpaky. A oceňuji, že s tou schůzkou souhlasil. I on má jistě rozporuplné pocity z našeho setkán

Se svým manželem Josefem jsem se seznámila, když mi bylo čtyřiadvacet. Byl o tři roky starší. Byl středem pozornosti, sportovní kluk, který nezkazí legraci. Začali jsme spolu chodit a všechno šlo rychle. Za dva roky se nám narodil syn, za další dva roky dcera. Zařizovali jsme dům, dělali zahradu. Pepa makal, aby nás uživil a já řešila školku, školu, kroužky a domácnost. Neustálý kolotoč A

Když mi bylo sedmnáct, musela jsem na pár dní do nemocnice. Skoro nic mi nebylo, ale brečela jsem jako želva, stýskalo se mi po Mirkovi. To jsem kdysi napsala takovou básničku. Dneska se tomu směju, ale tehdy jsem byla zoufalá. Bylo mi sedmnáct a onemocněla jsem mononukleózou. Říkají, že je to nemoc z líbání, to nepopírám, byla jsem tehdy k smrti zamilovaná – večer ještě šťastná na rande a ráno

Finance často budí u partnerů značné vášně. Já ve své v zamilovanosti udělala tu chybu, že jsem o svých penězích nechala rozhodovat přítele. Až zpětně vidím, jak slepě zamilovaná a blbá zároveň jsem byla, když jsem byla s Markem! Zneužil mě a já to neviděla, myslela jsem si, že mě má taky rád. A to jsem už jednu špatnou zkušenost v životě měla! Můj první manžel byl budižkničemu a já táhla ce

S Romanem jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali, když nám oběma bylo patnáct, bylo to na gymnáziu. Zadívala jsem se do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. A přeskočila jiskra. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli hned si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali. Ve druhém ročníku mě ale pozval do kina. Díva