Nakonec jsem svému tátovi musela dát za pravdu. Jeho sestra moc fištrónu nepobrala. Svou průzračnou naivitou způsobila, že jsme vlastně přišli o polovinu rodových pozemků. Měla jsem ji ráda. Tetičku, kterou jsem kvůli politickým poměrům v předrevoluční době nemohla vídat. Emigrovala totiž do Dánska. Když pověstná železná opona konečně padla, nebo spíš by se mělo říkat, že vystoupala nahoru, neb

Jsem vážně nepoučitelná a pěkně jsem těm čiperným prodejcům skočila na špek. A teď mě čekají jen samé potíže. Ale můžu si za to sama. Na stole na mě výhrůžně kouká složenka na nájem a elektřinu. Bohužel nemám, čím je zaplatit. O peníze, které k tomu byly určené, mě sprostě okradli. Vlastně nahlas to říkat nemám. Ve skutečnosti totiž prý všechno proběhlo podle předpisů. To já si objednala tu ort

Jako malá jsem byla nešťastná, hubená, špatně oblečená, smutná. Nikdo mi nepomohl. Táta zmizel a máma situaci nezvládla. Táta nás opustil, když mi byly dva roky. Bylo to příliš složité, pochopit něco takového je těžké i pro dospělého, natož pro malou holčičku. Všechno jsem to zapomněla, to temné období znám jen z matčina vyprávění, a máma zjevně hodně zkreslovala. Nechci říct lhala, spíš jen př

Když jsem byla malá, chodívala jsem do školy kolem zanedbané chalupy s chatrným plotem. Koukaly jsme si do očí s krásnou fenou, která tam smutně žila. Na konci naší ulice bydlel nerudný, zamračený děda. Nosil prehistorický vatovaný kabát, tepláky a čepici zmijovku. Domek mu divže nespadl na hlavu, zahradu nechal zarůst kopřivami a vysokou trávou. Měl psa, a když jsem chodila kolem toho jeho

Vlaďka a já jsme byly nejlepší přítelkyně. Nebylo mezi námi nikdy žádné tajemství. Přála jsem si, aby to tak zůstalo napořád, ale k jedné z nás se štěstěna na dlouho otočila zády. Znaly jsme se od školky. Vlaďka byla sirotek, o kterého se starala jedna starší bezdětná paní. Já jsem byla z dobré rodiny, můj otec byl taxikář, maminka pracovala na úřadě. U nás doma vládla pohoda, rodiče se měli rá

Vždy jsem si zakládala na dobrých sousedských vztazích. Už moje babička mi říkala, že je to důležité pro klidný život. Prudce jsem se posadila na posteli. „Co to bylo?“ Probudila mě totiž strašná rána. A teď přišla další a hrozný křik. Jejich hodinka Pak chvíli ticho. Vzápětí hysterický smích a neopakovatelná sprška velmi peprných nadávek. Podívala jsem se na radiobudík. No jistě, jsou tř

Moje maminka byla naivní a důvěřivá. Když jsme jí se sestrou říkaly, že nesmí hned každému věřit, že jsou na světě jen darebáci, smála se nám. Z maminčina pohřbu jsme se sestrou zamířily do jejího bytu. Moc se nám tam nechtělo. Naše emoce byly hodně rozjitřené a věděly jsme moc dobře, že v jejím bytě, mezi jejími věcmi, ji uvidíme na každém kroku. Co bude dál? Chtěly jsme se na místě doml

Čtyři dny se ty dvě trmácely vlakem, od hranic je jakýsi dobrodinec odvezl do Prahy. Pak přišlo to nejhorší: Ola a kočka se musely rozloučit. Domnívala jsem se, že vedu obyčejný život, místy až trochu nudný, ale po loňském 24. únoru jsem došla k závěru, že jsem vlastně šťastná žena. Pracuji jako servírka v malé, příjemné restauraci, mám devětadvacetiletou dceru, která vylétla z hnízda a žije s 

Byla jsem v „telecích letech“, puberťačka jako hrom. Když jsem zjistila, že se do mého milovaného pokojíčku přistěhuje jakási Helena, byla jsem nešťastná. Bylo mi čtrnáct. Puberťačka se vším všudy. Přemýšlela jsem, zda jsem hezká (připadalo mi, že ne) a jestli by se ve třídě našel aspoň jeden kluk, třeba i menší než já, kterému bych se líbila (připadalo mi, že ne). Topila jsem se v citových

Věřila jsem, že naše manželství bude šťastné a plné lásky. Spletla jsem se. Dnes se svého bývalého manžela spíš bojím. Změnil se, je dotěrný a stále mi komplikuje život. Vdávala jsem se o něco později, než bývalo dříve zvykem, ale bylo to z lásky a vůbec mi nevadilo, že můj nastávající Leoš nebyl žádný boháč. Peníze pro mě ve vztahu nehrály vůbec žádnou roli. Naivně jsem si myslela, že nám bude