Má dcera zemřela, protože si myslela, že není dost krásná. Možná i kvůli mně. Začala to má matka. Dodnes si pamatuji, jak mi vyčítala zobnutí něčeho sladkého, peskovala mne před babičkou (maminkou tatínka), že bych neměla jíst ty buchty. Však se obě neměly rády, babička mámu krotila, ať mě tak nesekýruje. „Ty jí pak kila shazovat nebudeš,“ odsekla máti. Ona mne zkrátka vychovávala v představách

Šla jsem si za svým a všechno se mi dařilo. Manžel mi ale úspěch nepřál. Dělal mi ze života peklo, až jsem chtěla se vším skoncovat. Potkala jsem ho na zábavě. Jakmile vešel do místnosti, zazářil jako slunce. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Měli jsme spoustu společných zájmů. Já studovala střední školu a on byl na vysoké, na což byl náležitě hrdý. Velmi rád mě doučoval. Tak to tr

Karolínka byla vždycky opatrná. Nikdy by nejela na neseřízeném kole bez helmy. Přesto neunikla ošklivému pádu. Osud nám ji ale vrátil zpátky do života. Byli jsme spokojená rodina. Hodně jsme cestovali a milovali jízdu na kole. A stejně tak tomu bylo u naší dcery. Našla si partnera, který měl stejné zájmy a k výletům na kole vedli i svou dceru Karolínku, mou vnučku. Když ukončila druhý ročník st

Věřila jsem, že se s Lubošem vezmeme. Bydleli jsme spolu, měli jsme dobře placená zaměstnání, cestovali a plánovali svatbu na zámku. Byla jsem tak pyšná, když jsem Luboše získala! Chtěly ho všechny holky, byl úžasný, mohl si vybírat. Vybral si mě. Hodili jsme se k sobě, zdálo se, že jsme se jeden pro druhého narodili. Oba dva jsme milovali krásné věci, měli jsme podobný vkus, líbila se nám stej

S Radkem jsme byli kamarádi od dětství. Plného radosti. Jenže naše veselé dětské duše vyrostly a v dospělosti zažily nejednu bolest. Radka jsem znala od sousedů babičky a dědy, kam jsem jezdívala na prázdniny. Byli jsme ti nejlepší kamarádi, strašně jsme se vydováděli, a i když kolem bylo více dětí, my jsme byli největší parťáci. Až si z nás rodiče utahovali, že se jednou vezmeme. Byl to prů

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil. Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala. Rodičům se nedařilo Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě

Neměla jsem ji ráda. Myslela jsem, že koketuje s mým mužem, pak jsem jí vyčetla, že její pes dělá hluk. Vrátila mi to, když jsem měla dítě. A vyřkla to nejhorší, co se splnilo. Dnes se na to dívám jinak. Vlastně poté, co jsem měla chlapečka, který byl trochu divoký, a já si uvědomila, že i já mohu obtěžovat sousedy, bych vzala některé věci zpět. Ale nešlo to. Kdysi jsem na sousedku několikrá

Byla milující a laskavá. Maminka. Bohužel onemocněla a já, abych tatínkovi ulevila, jsem si ji vzala na den k sobě. A dopadlo to špatně. Bylo nás pět dětí, a proto maminka byla vlastně celý život doma. Hýčkala nás. Nás pět i svého muže, našeho tatínka. On velmi dřel, aby všechny svoje potomky uživil, ale vlastně jsme měli domov plný lásky. Myslím, že nás rodiče dobře vychovali, a i když jsme se

Už jsem nevěřila, že najdu toho pravého. Pak se objevil ten vousáč v odrbaném saku a vybledlých džínách a zlomil mi srdce. Byla jsem hostinská v zapadlé putyce. Nic moc to nebylo, ale v létě tu býval frmol, sedávali tu trampové a vodáci. V zimě většinou ani noha, to jsme otevírali jen v pátek, sobotu a neděli. V létě se dřelo, aby se vydělalo na zimu, kdy kšeft skomíral. Bylo mi pětačtyřicet a 

Byla jsem postavena před těžkou životní volbu. Takovou bych nepřála ani největšímu nepříteli. Nezbývá než věřit, že jsem se rozhodla správně. Magda na otci visela. Říct jí, že o něj přijde, bylo nad mé síly. Snad ještě kdyby to byl on, kdo nás opouští… Ale vzhledem k tomu, že jsem se bláznivě zamilovala a hodlala spálit všechny mosty, odejít od manžela a spojit svůj život s milencovým, necht