Má dcera byla nešťastná, a vtom se objevil on. David, který byl ztělesněným dobrem. O to horší bylo, že tak náhle odešel, a mé dceři opět zčernal svět. Stalo se to před 15 lety. Radka, má dcera, byla tehdy čerstvě rozvedená. Zlomená, zklamaná, nevěřila mužům. Měla děti, které jí dávaly lásku. Vlastně i toužila po příteli, zároveň se ale bála. Neuměla jsem jí pomoct. Situace se však zhoršila. Ně

Dnes o tom slýcháme často. Tehdy, ještě za minulého režimu, se o tom ale moc nemluvilo. O lásce z ciziny. Já ji prožila. Bohužel. O mé známosti vědělo jen pár lidí. Některým kamarádkám jsem to ani neřekla. Bála jsem se, že mě odsoudí. Jmenoval se Dámin a studoval v Praze medicínu, já jsem chodila na ekonomku. Potkali jsme se na jednom studentském večírku a jeho uhrančivé oči si mne hned podmani

Byli jsme šťastní. Já s manželem, syn Patrik s Klárou a její rodiče. Byli jsme skvělá, velká rodina. Jenže nevinná nehoda vše změnila. Snacha zemřela, a to nás krutě rozdělilo. Všichni nám záviděli, jak skvěle vycházíme. Navštěvovali jsme se na chatách, jezdili jsme na dovolené, pomáhali jsme si. Často to totiž někde skřípe. Buď mladí vycházejí jen s jednou částí rodiny, nebo je tam minimálně c

Já a Bětka jsme byly nejlepší kamarádky od základky. I když jsme poté šly každá na jinou střední, stále jsme se vídaly. Až do jisté doby. Byly jsme jedno tělo, jedna duše. Chodily jsme na zábavy, řešily jsme své problémy, drbaly jsme ostatní holky. Samozřejmě jsme probíraly i naše muže. Já jsem byla spíš nevázanější, Bětka vždy toužila po velké rodině. Chtěla se brzy vdát a mít velkou rodinu. R

Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla. Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svet

Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk

Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na

Byl to můj kamarád. Já chtěla víc než přátelství, on se bál vztahu. Nakonec ho jiná žena dohnala k alkoholismu. A tragické nehodě. Do třiceti jsem toho stihla docela dost. Vždycky jsem byla podnikavá holka. Jen co jsem skončila gymnázium, jsem začala podnikat s půjčováním šatů, do toho jsem si přivydělávala různými brigádami. Stejně jako v práci jsem byla oproti vrstevníkům napřed i v soukromém

Přišla jsem o své jediné dítě a můj žal byl tak obrovský, že jsem se s tím neuměla vypořádat jinak, než pitím. Život ztratil smysl. Až mi jednou zaklepala na dveře Amálka. Bylo to moje jediné dítě. Vymodlená dcerka Kačenka. Narodila se mi, když mi bylo čtyřicet let. Vlastně jsem už v dítě nedoufala. Já i můj muž, jsme ožili, zaplavila nás vlna štěstí. Žili jsme jen pro naše dítě, pak se ale sta

Zvládnout dobře a moudře dítě v pubertě je někdy velké umění. Když si známá zoufala, poradila jsem jí špatně. Už bylo pozdě na nápravu. Moje kamarádka Věra měla dvě děti. Starší dcera prošla obdobím puberty bez vážnějších problémů, byla to pozitivní holka, která se uměla s problémy prát a měla své jasně stanovené cíle. Dostat se na střední školu, obor, který toužila studovat, a pak začít pracov