Domů     Najednou tu prostě nebyli…
Najednou tu prostě nebyli…
5 minut čtení

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy.

S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného.

Měli jsme krásný vztah, byli jsme si parťáky a já opravdu nikdy nezažila to, co kamarádky, kterým jejich muži po čase opravdu lezli na nervy. Když jsme se scházely, cítila jsem se až provinile, že tomu mému tzv. nemeju hlavu, jak se říká. Nebyl však důvod. Kája byl prostě ten pravý.

Bylo to nečekané a rychlé

S Kájou jsme spolu měli tři děti. Vybudovali jsme domov a těšili jsme se na důchod. Jenže pak to přišlo. Byl pěkný slunečný den. Kájovi se udělalo špatně. Zavolala jsem záchranku. Ještě jsme čekali v nemocnici v naději, že to bude dobré. Nebylo. Infarkt.

Kájovo srdce, které bylo tak velké, ho zradilo. Lékaři nám říkali, že to byla otázka času. Nikdo ale nebyl připravený na okamžik, že tu Kája jednou nebude.

Byla jsem vdova bez domova

Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v prázdnotě. Děti byly dospělé, měly své životy. Když jsem je viděla, jak se rozplakaly, uvědomila jsem si tu ztrátu ještě intenzivněji. Nevím proč, ale tehdy jsem si v duchu řekla, že já jsem přece ztratila nejvíc.

Cítila jsem, že jsem přišla o podstatu domova, který jsme měli s mužem jen my dva. To jsem však netušila, co mne čeká. Přicházela jsem i o skutečný dům.

Když přicházíte o jistoty

S Kájou jsme měli milovaný dům. Místo, kde jsme spolu prožili vše – smích, radost i bolest. Po odchodu manžela se ale něco změnilo. Přišla těžká finanční situace. Nestačila jsem na to.

Děti už měly vlastní životy, nechtěla jsem je obtěžovat, i když mne napadlo, jestli by se jedno nechtělo s rodinou přistěhovat. Sice jsem si našla brigádu, ale peníze stejně nestačily. Dům, který byl symbolem bezpečí a lásky, se stal symbolem ztráty.

Nevyhnutelný odchod

Vzpomínám si na tu chvíli, kdy jsem stála na prahu domu a koukala do prázdné chodby. Prošla jsem všechny pokoje s vědomím, že je to naposledy. Ze zdí trčely dráty, na stěnách byly stopy po skříních a obrázcích.

Nikdy mne nenapadlo, jak je obývák veliký, když tam není nábytek. Tak to tam žilo, a najednou bylo ticho. Stála jsem tam, ale věděla jsem, že už nemůžu zůstat. Neměla jsem na výběr. Když jsem vyšla ven a podívala se na náš dům, slzy mi stékaly po tvářích.

Věděla jsem, že už se nikdy nevrátím, protože nebudu mít sílu vidět, jak je tam šťastná jiná rodina.

Nový život? Cesta k tragédii

Moc jsem si přála, abych měla to, co jsem ztratila, zpátky. Ale věděla jsem, že to není možné. Ta ztráta byla konečná. Přesto jsem se snažila najít něco pěkného na novém bytě. On tehdy byl hezký. V novostavbě a v pěkné lokalitě plné zeleně.

Měla jsem štěstí, že mi zůstaly moje děti. Bohužel, tehdy jsem netušila, že tím se konejšit dlouho nebudu.

Proč musel odejít i on?

Prostřední syn Pavel jel jednou s kamarády na vodu. Udělalo se mu tam špatně. Odvezla ho záchranka. Prý to byla výduť. Praskla mu tepna. Bylo to rychlé. Víc nedokážu popsat. Přišla jsem o manžela v 50, když zemřel Pavel, bylo mi o dva roky více.

Dcera Tereza se v té době rozváděla. Měla nového partnera, Angličana. A protože o něj nechtěla přijít, chtěla se s ním odstěhovat do Británie, jelikož tam on vydělal více peněz.

I dcera zmizela

Rvalo mi to srdce, protože jsem nechtěla přijít i o ni. Vím, nebylo to fatální, ale prostě nebyla jen pár desítek kilometrů daleko. Nebránila jsem jí však, dusila jsem to v sobě. Tereza mi skoro každý den volala, ale stále byla prostě daleko. Zbyl mi tu jen nejmladší syn Toník.

Tichá rána

Musela jsem se naučit žít. Každé ráno jsem vstávala do ticha a hledala sílu pokračovat. Věděla jsem, že nemám jinou možnost než jít dál. Bohužel Toník se neměl k založení rodiny, takže jsem ani neměla vnoučata. Ta má jediná odjela s Terezou do Británie.

Měla jsem domov. Útulný, příjemný, ale nic mi nemohlo nahradit lásku, kterou jsem ztratila.

Ztracená láska rodiny

Toník byl trochu samorost, takže jsem necítila takové to pohodlí, kdy mě Tereza pohostila u své rodiny. A vlastně i Pavlík a jeho žena byli vždy velmi pohostinní. Toník si vlastně dodnes nenašel vlastní bydlení. Cestuje po pronájmech podle toho, jak se rozejde s nějakou přítelkyní.

Vzpomínky jsou přítěží

Mohu jen vzpomínat. Jak byly děti malé. Když jsme je s Kájou učili jezdit na kole, chodili jsme do parku a smáli se. To byl ten čas, kdy jsem se cítila úplně naplněná. Byla jsem matkou a manželkou.

Vzpomínky to jsou vlastně krásné, ale když si uvědomíte, kolik se změnilo a jak tragicky, vhání vám to slzy do očí.

Anna P. (63), Kladno

Předchozí článek
Další článek
Související články
6 minut čtení
Dnes bych to vzala zpátky. Ty čtyři desítky let, kdy jsme spolu nemluvily. Stihly jsme se usmířit, ale pak sestra náhle odešla. Mělo to tak být? Tak krutý je osud. Probudila jsem se do zimního rána. Vzduch byl chladný, okna pokrytá námrazou a venku se na šedé obloze míhaly mraky. Seděla jsem na okraji postele, můj pohled byl upřený na starý a omšelý rám fotografie na nočním stolku. Byl to sníme
3 minuty čtení
Když se Anna narodila, byla to pro mě radost, kterou jsem nikdy nečekala. Byla tak živá, plná energie a zvědavosti. A to všechno je pryč. Anička byla jiná než ostatní děti. Vždy měla nějaký svůj pohled na svět. Často jsme spolu trávily čas venku. Já jsem jí ukazovala stromy, květiny, povídala o tom, jak krásný může být život. V její přítomnosti všechno vypadalo jednoduše a krásně. Ty chvíle byl
2 minuty čtení
Když mi bylo kolem padesáti, potkala jsem Janu. Byla to žena plná energie, optimistická a otevřená. Navenek? Hned jsme si padly do oka a já byla ráda, že jsem našla někoho, s kým si mohu popovídat, koho mohu pozvat na kávu a sdílet s ním radosti i starosti. Zdálo se, že jsme si byly navzájem oporou. Začátek problémů Všechno začalo být jinak, když Jana přišla poprvé s prosbou o peníze. Byl
3 minuty čtení
Po celý život jsem byla k druhým laskavá, věřila jsem lidem a dávala jim důvěru. Vždy jsem byla ta, která pomáhala. A doplatila jsem na to. Starala jsem se a věřila, že rodina je ta nejcennější věc, kterou máme. Moji tři sourozenci Až do dne, kdy jsem zjistila, že i ti, kterým jsem věnovala nejvíce, mi mohou ublížit.Narodila jsem se jako prostřední ze tří sourozenců. Měla jsem starší sest
5 minut čtení
Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč? Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali. Přicházela jsem o děti a naděje Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Bobule s nevšedními účinky
nejsemsama.cz
Bobule s nevšedními účinky
Asijská tradiční medicína je ve světě velice populární a řada léčivých rostlin a plodů, které používá, se začíná využívat i u nás. Mezi ně patří i plody kustovnice. Drobné červené bobule mají své místo v medicíně tibetské, čínské, japonské i korejské. Podle léčitelů zlepšují obranyschopnost, zvyšují potenci, zpomalují stárnutí a přispívají k vyšší vitalitě. Dají se využít k posílení plic
Nová chronologie: Vyvíjelo se křesťanství bez Krista?
epochaplus.cz
Nová chronologie: Vyvíjelo se křesťanství bez Krista?
Mohlo být všechno jinak, než se dětí učí v dějepise? Ruští akademici jsou o tom přesvědčeni. Nad jejich názory však jiní odborníci nesouhlasně kroutí hlavou. Anatolij T. Fomenko a Gleb V. Nosovskij jsou spoluautory řady knih, v nichž detailně rozpracovali svou teorii, týkající se chybného pojetí v současnosti platné chronologie. Dějiny totiž pokládají za kratší
5 portrétistů ve službách vládců: Vylepšoval malíř Napoleonovi image?
historyplus.cz
5 portrétistů ve službách vládců: Vylepšoval malíř Napoleonovi image?
Hubený mnich v plandavé kutně jde docela najisto. Koneckonců, v Madridu ví každý, kde bydlí Goya. „Pan dvorní malíř pracuje?“ zeptá se, když ho vpustí dovnitř. „Doveďte mě k němu,“ vyprosí si. Goyovi se roztřesou ruce, když mu mnich podá beze slova zapečetěný list. Tuší, co v něm je, už jednou takový dostal. A pak stačí jediný pohled
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Hřála jsem si hada na prsou
skutecnepribehy.cz
Hřála jsem si hada na prsou
Starala jsem se o ni z lítosti. Stará paní, která byla na všechno sama. Se vším jsem jí pomohla, ale nenapadalo mě, že může být tak zlá a falešná. Moje radost neznala mezí, když se mi konečně podařilo vyměnit svůj velký byt za malý a levnější. Ne o moc, ale každá stovka je v důchodu dobrá. Byla mi sympatická Koupila jsem si i nový
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Irská houba mění pavouky v zombie
21stoleti.cz
Irská houba mění pavouky v zombie
Letos bude mít premiéru druhá řada seriálu Last of Us, ve kterém parazitická houba mění lidi v zombie. To, co je pro lidi televizní zábavou, je však pro některé nebohé pavouky krutou realitou. V seve
Bohdalová a Staš si byli blízcí i po rozvodu
nasehvezdy.cz
Bohdalová a Staš si byli blízcí i po rozvodu
Díky své úctyhodné kariéře je Jiřina Bohdalová (93) hereckou legendou, ale o jejím prvním manželství s významným fyzikem a seismologem Břetislavem Stašem (†93) se nikdy příliš nemluvilo. Přitom uz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Věž bláznů: Prováděl zde císař Josef II. alchymistické pokusy a tajné rituály?
enigmaplus.cz
Věž bláznů: Prováděl zde císař Josef II. alchymistické pokusy a tajné rituály?
Na mapě rakouské Vídně ji objevíte pod názvem Narrenturm – Věž bláznů. Postavena byla v roce 1784 a stala se první psychiatrickou nemocnicí kontinentální Evropy. Její historie je však spojena i s císa
Hvězdný J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdný J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři