Vzpomínám si, jak jsme Terezu jako malou pozorovali s manželem, jak si hraje s hračkami. Můžu se dívat pouze na fotky. Ona tu už není.

Byla to holčička plná života a zvědavosti. Když vyrostla, byla stále tou samou Terezkou, jen místo hraček měla velké sny. Srdce mi bilo, když mi řekla, že jede na dovolenou do Afriky.

Říkala, že tam chce pomáhat dětem, vidět jiný svět. Byla jsem hrdá, ale také vystrašená. Měla jsem o ni strach, ale věřila jsem, že všechno zvládne.

Nečekaný konec na dovolené

Ta dovolená měla jiný konec, než jaký jsme si představovali. Tereza se ztratila. Celý svět se mi zhroutil, když jsem slyšela, že je pohřešovaná. Ubíhaly dny, týdny, měsíce. Žádné zprávy. Taková prázdnota. To temno nikdy nezmizelo.

Já i její rodiče jsme museli vyhledat pomoc psychologa. Jinak bychom to nezvládli, i když jsme si byli oporou. Pro rodiče to je jistě těžké, ale já se trápila a trápím dodnes také.

Nejhorší je ta strašná nejistota

Nikdy jsme se nedozvěděli, co se stalo. Řekli nám, že se možná ztratila v džungli. Mohla se dostat do nějaké nebezpečné situace. Mohl jí někdo ublížit, ale také mohla někam spadnout. I zvířata tam jsou nebezpečná.

Možná někoho potkala a rozhodla se najít nový domov. To jsme ale vyloučili. Přece nás milovala! Leda by ji někdo svedl na cestu drog, podlehla by sektě. V konečném důsledku bych si to ale přála, protože by byla živá.

Ze zoufalství jsme nevěděli, co dělat

Člověk se upíná k veškerým nadějím. Dokonce jsem chodila do kostela, ačkoli nejsem věřící. Ale modlila jsem se. Ano. Musela jsem mít pocit, že jsem pro to udělala vše. Zašli jsme až tak daleko, že jsme dokonce oslovili šamany.

Ti nám neřekli ale nic konrétního. I oni se báli. Dát naději, nebo ji naopak pohřbít. Jediné, co jsme neudělali, bylo, že jsme se do té země nevydali. Chtěli jsme. Pro ten pocit, že jsme opravdu udělali vše.

Vrátí se nám Terezka někdy?

Vždycky jsem jí říkala, že když se něco stane, že se vrátí. Že vždycky najdeme cestu zpátky. Toto byla ale naprosto jiná a drsná situace. Mám jen její fotky a vzpomínky, které mi zůstaly. Nemůže to nahradit její smích nebo objetí. Někdy se dívám z okna.

Čekám, že přijde a vše bude jako dříve. V noci hledím do nebe na hvězdy a hledám odpověď. Proč se to stalo? Ať se stalo cokoli a Terezka je kdekoli, v mém srdci zůstane navždy.

Helena L. (71), Písek