Na citlivé téma – 109. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

7 minut čtení

Moniku život nešetřil a připravil jí osud, který by jiného srazil na kolena. Ona ale díky němu našla životní lásku. Vdávala jsem se ve třiadvaceti – musela jsem. Manžel pocházel z Polska a byl o tři roky mladší než já. Čekali jsme dvojčata. Moc jsem se těšila, i moji rodiče byli v sedmém nebi. Manžel Broněk se prý taky těšil. Ovšem jak se to projevovalo, nevím. Věčně někde lítal jezdil na té své

zobrazit více >>

Dcera vyměnila děti za kariéru

5 minut čtení

Všechno v životě má svoji příčinu. V poslední době čím dál tím častěji přemýšlím, jestli na tom, co se stalo, nemáme s manželem nějakou vinu. Ve své době jsem byla stará prvorodička. Bylo mi skoro třicet jedna a sestřičky se na mě chodily dívat jako na nějaký odstrašující příklad. Měla jsem jim to za zlé, ale porod byl pro mě tak náročný, že jsem si říkala, jestli jsem si přece jenom s těhotens

zobrazit více >>

Pro svou dceru jsem musela žít a zbavit se tyrana

7 minut čtení

Rozcházeli jsme se dlouhých deset let, byla jsem v pasti zahnána do kouta. Z temného tunelu jsem neviděla cestu ven. Když jsme se seznámili, bylo mi dvaadvacet, Martinovi táhlo na třicet. Šíleně jsem se do něho zamilovala a za pár měsíců jsme spolu už začali žít. Martin byl charismatický, společenský, podnikal v pohostinství a peněz měl dost. Byl rozvedený a táta malé dcerky, kterou jeho bývalá u

zobrazit více >>

Dcera zůstala sama s postiženým dítětem

5 minut čtení

Moc ráda bych své dceři pomohla. Ale vím, že i když se budu snažit sebevíc, už nikdy nebude tak veselá jako dřív. Na to, že budu babičkou, jsem se začala těšit jakmile dcera dodělala střední školu. Věděla jsem, že to není jednoduché, vychovávat dítě, ale taky jsem věděla, že na světě není nic hezčího. Sama jsem se vdávala když mi bylo dvacet pět a dcera se narodila rok a tři měsíce po svatbě. P

zobrazit více >>

Život na psí knížku mě připravil o všechno

5 minut čtení

Vždycky jsem se snažila být optimista a vidět svět z té lepší stránky. Někdy je to ale strašně těžké, zvlášť, když vám osud háže klacky pod nohy a z každé hezké věci se nakonec vyklube katastrofa. Ovdověla jsem ještě mladá, bylo mi teprve čtyřicet. Michal zemřel nečekaně na infarkt. Byla to pro mě hrozná, nepochopitelná záležitost. O to horší, že jsme měli jen jeden druhého. Děti jsme mít nemoh

zobrazit více >>

Poznala jsem, že na penězích nezáleží

3 minuty čtení

Dokud jsem neměla nic, byly naše rodinné vztahy krásné, plné ochoty a lásky. Jakmile jsem ale zbohatla, okradly mě vlastní děti. Tatínek měl sadu čísel, která sázel stále dokola. Byla to důležitá data v jeho životě. Sázel třicet let a za tu dobu vyhrál pár tisícovek. Na smrtelné posteli mi řekl: "Bětuško, vsaď někdy ta čísla. Jednou to přece musí vyjít!" A tak jsem po něm převzala štafetu, jenom

zobrazit více >>

Karty mi vše prozradily

5 minut čtení

To, co jsem zprvu brala s nadhledem jako dobrou legraci, mi najednou začalo dost komplikovat život. Najednou jsem přestala rozlišovat, co je pravda a co jen má pouhá fantazie. Paní doktorka si mě zkoumavě prohlíží. „Jste připravená na to setkání?“ Ptá se a znovu mě retgenuje svým pohledem. No, jak jí odpovědět. Jsem a nejsem. Strašně moc se těším na to, až zase uvidím svou nejlepší kamarádku. Na

zobrazit více >>

Už zase mám pro co žít!

3 minuty čtení

Je to hrozný pocit, když najednou zjistíte, že vás už nikdo nepotřebuje, že jste zbyteční. Vděku za léta poctivé práce se občas nedočkáte... Doufala jsem, že tuhle větu nikdy neuslyším: „Je mi to moc líto, ale musíme snížit stavy.“ Vedoucí se na mě dívala přes brýle a měla ten svůj bleděmodrý pohled hyeny nad mršinou. „Bohužel se to týká vás…“. Když domluvila, sklonila jsem hlavu. Manžel z mého p

zobrazit více >>

Kdyby se mému bratrovi něco stalo, zemřu i já

7 minut čtení

Je to taková podivná hra osudu. Jsem závislá na svém bratrovi tak, že se každý den třesu hrůzou o jeho život. Kdyby totiž zemřel, končím tím svůj život i já. Leoš je můj nevlastní bratr, o kterém jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct. Byl to šok. Tehdy vyšlo najevo, že když mi byly asi tři roky, můj otec si našel novou známost ve vedlejším městě, která skončila narozením dítěte. S tou paní se

zobrazit více >>

Vzpomínky si má člověk hýčkat

3 minuty čtení

Moc jsem se chtěla podívat po padesáti letech do domu své babičky a navštívit místa z dětství. Přišla jsem tím ale jen o své krásné představy. Nikdy bych nevěřila, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Všechno bylo v mých vzpomínkách mnohem větší a krásnější, než tomu bylo doopravdy. Vyprávěla jsem svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá zahrada se sadem k

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›