Cítila, že se blíží její poslední dny, a navzdory těžké nemoci chtěla naposledy vidět svůj rodný dům, kde byla šťastná. Mít babičku je většinou skvělé. Ta moje byla paní doktorová, a moc si na tom zakládala. Měla kamarádku Libušku, se kterou chodila ještě v osmdesáti hrát tenis. Byl to úžasný pohled na jejich hru jako z filmů pro pamětníky. „Já pleju, paní doktorová!“ volala na babičku Libuška.

Poté, co naše dcera dospěla, jsem se těšila, že jednou budu mít vnoučata. Musela jsem si na to hodně dlouho počkat. Zatímco já jsem se kdysi provdala za prvního kluka, do kterého jsem se zamilovala, a byla jsem s ním šťastná, dcera Martina to měla daleko složitější. Chtěla jsem mít více dětí než jedno, ale po narození Martiny se mi přes veškerou snahu i pomoc lékařů už nepodařilo otěhotnět. Dce

Moje matka a tchyně si nesedly od první chvíle, každá musela mít pravdu a nikdy se v ničem neshodly. Ničily nám tím domácí pohodu. Moje matka se s mou tchyní nedokázaly shodnou na ničem. Když se narodilo moje první dítě, bláhově jsem si myslela, že to ty dvě usmíří. Manžel Ivan mě tehdy odvezl do porodnice. Seděla jsem na příjmu a prodýchávala kontrakce. Manžel se šel tedy na chvíli projít.

Nepochopím, že někdo dokáže druhému lhát a přitom se mu dívat zpříma do očí. Ale můj bratr je v tom přeborník. Klidně vám zapře i nos mezi očima. Nemuselo to tak daleko dojít, ale teď už se nedá nic dělat. Dnes máme u soudu první stání. Já versus můj bratr Eda. Soudíme se o dědictví. Především o chalupu. O tu, na kterou vždy jen nadával. Kam nikdy nechtěl jezdit a něco tam dělat. Rodinná chl

Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme si doma zakládali na dobrých vztazích a pomáhali jeden druhému. Dnes bych ty chvíle ráda vrátila a byla zase se svým bratrem. Nikdy bych nevěřila, že se tohle může stát naší rodině. Když jsem poslouchala příběhy o tom, jak se rodina rozpadne kvůli nějaké staré chatrči, vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou. Ale pak to potkalo i mě. I když mám svého bratra moc

Do naší rodiny příliš nezapadala. Nebylo mi jasné, proč si bratr vybral za ženu právě tuhle zpovykanou ženskou. Každá její návštěva byla utrpením. Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. Pracovala v nějakém zahraničním podniku a vydělávala víc než my dva s manželem dohromady

Kvůli naší vnučce jsme zcela změnili náš život. Prostě je taková doba. Mít všechno nové. Už se za nás nestydí! Spořivost a skromnost patřila vždycky k mým i manželovým ctnostem. Proč utrácet za něco nového, když to staré ještě slouží? To až v dnešní době se plýtvá a vyhazuje. Nic nového nemělo u nás místo Nejinak to chodilo i v domácnosti naší jediné dcery. Musela mít všechno zařízení pod

S mým mužem jsme spolu chodili skoro pět let. Od začátku jsem věděla, že má bratra. Nikdy jsem ho ale nepotkala. Neobvyklé rodinné mlčení skončilo až na naší svatbě. S Mirkem to byla láska na první pohled. Od prvního rande jsme se od sebe neodloučili. Jediné, co mi vadilo, bylo, že mezi námi stále visela jedna veliká hádanka. Kdo je a kam se poděl jeho bratr? O dětství mluvil Mirek rád. Bylo vi

S manželem jsme se seznámili v práci. Už nám táhlo na čtyřicet. Syna jsme si vymodlili, ale ne nadarmo se říká, že starší rodiče mají nejchytřejší děti! Jen snacha to nechápe! O dítě jsme se snažili dlouho a intenzivně, a když už jsme to chtěli v pětačtyřiceti vzdát, otěhotněla jsem. Ve věku, kdy se mé kamarádky stávaly babičkami, jsem já poprvé držela své vytoužené miminko. Nikdy nezapomenu na

Život často běží úplně jinak, než jste chtěli a než jste si vůbec kdy dokázali představiit. Mě to ale potkalo v plné míře. A pěkně to se mnou zamávalo. Zuzanka i Honzíček už stojí u okna a mávají mi. Dnes jsem se konečně rozhodla, že spolu půjdeme do zoologické zahrady. Těší se na to moc nejen děti, ale i já. Už tak dlouho jsem si přála tam zase jet. Pořád nebyl čas. Naposledy jsem tam byla