Se sestrou jsme měly vždy skvělý vztah. Samozřejmě, v pubertě se občas objevily šarvátky. Nikdy to ale nevygradovalo tak, jako když zemřela maminka. Moje sestra Ivana je o pět let starší. Když jsem se narodila, byla nadšená. Měla mě prý za svoje miminko, které hýčkala, chlubila se s ním, hrála si se mnou. Když jsme byly obě školou povinné, někdy jsem jí byla přítěží, ale bylo to samozřejmě tako

Jeníkovi je sedm a letos nás zaskočil svým přáním. Žádný dárek pod stromeček nechce! Máme si prý šetřit raději na důchod! Odkud to má? Je nejstarší z našich vnoučků a loňské Vánoce pochopil, že s Ježíškem to je jen taková pohádka. O tom, co si pod stromeček přeje, nikomu neřekl. Dárek si přál jen v duchu, což by prý Ježíškovi mělo stačit, aby přání splnil. Jenže tím pádem jeho vysněný dárek

Když ji syn přivedl domů, do oka jsme si nepadly. Namyšlená intelektuálka! Doma má binec a do prachu by se dalo malovat. Vánoce jsou podle ní přežitek. Vždycky jsme si jako rodina zakládali na tradicích. Vánoční čas je jich plný. A tak jsem doufala, že tomu bude i u mého syna. Těšila jsem se, že si náš jediný syn Hynek najde ženu, se kterou budeme společně péct cukroví a povídat si o tom, jak n

Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval

Náš Kubíček strašně naléhal, abychom mu pořídili pejska. Sliboval, že se o něj bude starat. Bohužel to tak teď nevypadá. Já se ale rozhodla být důsledná. Kuba si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Nakonec nás přesvědčil a my mu k Vánocům koupili štěňátko. Je roztomilé a živé, pořád pobíhá a něco okusuje,

Měli by mít radost, že se jejich dcera konečně zamilovala a je šťastná. Oni ale jen láteří a vyhrožují vším možným. Jejich nastávající zeť jim není po chuti! Naše vnučka je už odmalička taková svéhlavička paličatá. Už ve školce diskutovala s paní učitelkou a na základní škole to s ní taky nebylo k vydržení. Dcera pořád lomila rukama. „Co z té holky bude?“ ptala se, ale odpovědi se nedočkala. Vn

Když si přivedla svého nastávajícího naše dcera, hned jsme si s ním padli do noty! Když si pak přivedl nevěstu syn, věřili jsme, že zapadne stejně dobře. Na první pohled vypadala Pavlova Karolína úplně normálně. Milá a příjemná holka, zhodnotili jsme ji s manželem Jirkou. Do svatby jsme ji viděli jen párkrát, ale nic zlého jsme nečekali. „Mami, tati, musím vám něco říct,“ soukal ze sebe Pavel,

Asi jsme se brali příliš mladí. Bylo nám sotva dvacet. Ale chodili jsme spolu dva roky, myslela jsem, že ho dobře znám. Spolehlivý, věrný, pracovitý. Později se ukázalo, že umí být i vzorným tátou. A to byly roky, kdy jsem byla opravdu šťastná. Navzdory svému mládí jsem si toho skutečně vážila. Se vším si dokázal poradit Postavili jsme dům. Vlastníma rukama – tak se to v Pavlově případě d

Když dcera začala chodit do práce a našla si přítele, změnila se. Odstěhovala se a nemluví se mnou. Bez ní budou svátky tak strašně smutné. S manželem máme dvě děti, Stáně je pětadvacet, Mirkovi devatenáct. Když začala Stáňa vydělávat, přispívala nám na domácnost a jídlo a domluvily jsme se, že bude také pomáhat s domácností. Před několika měsíci si ale našla přítele, a na své povinnosti začala

Klára byla hýčkaná, obdivovaná, já byla upozaděná a ještě jsem se o ni musela starat. Sestra se měla v životě lépe, přesto nepřežila. A já se zase musela postarat. echci ji pomlouvat. Jen přibližuji, že jsme zkrátka neměly milující sourozenecký vztah, takže jsme asi ani jedna neočekávaly, že ta druhá pomůže, pokud bude třeba. Klárka se narodila tři roky po mně. Protože jsem byla starší, tak jse