Jako malá jsem záviděla svým spolužačkám, a nechápala jsem, jak mohou nadávat na své sourozence. Co já bych za takové štěstí dala? Mým životním osudem je zřejmě samota. Už jako malá jsem velmi trpěla tím, že jsem byla jedináček, a zazlívala jsem rodičům, že mi nepořídili bratříčka nebo sestřičku. Nevím, jestli za to může mé dětství, kdy jsem vyrůstala v izolaci. Proč jsem stále sama? Někd

S manželem máme staršího syna a mladší dceru. Zatímco ze syna vyrostl sebevědomý, samostatný muž, s dcerou to od puberty jde z kopce. S manželem jsme spolu nedávno oslavili stříbrnou svatbu. Když se ohlížím zpět a přemýšlím, jaký ten náš život vlastně byl, nedokážu nemyslet na to, jaké by to bylo, kdybychom měli jen syna a nesnažili se za každou cenu o další dítě, o holčičku. Vymodlené dítě

Moje dcera nebyla nikdy zlatokopka. Jenže se dostala do party dívek, které tento životní styl razily. A Simona zjistila, že to není tak špatné. Zpočátku. Jenže všechno gradovalo a bála jsem se o její život. Tak vážné to bylo. Nikdy by mě nenapadlo, že se to bude týkat zrovna nás. Já i můj manžel pocházíme z rodin lékařů. Snažili jsme se, aby naše děti měly dobré vzdělání. Syn šel také na medicí

Našemu manželství zvonil tehdy smutný umíráček. Nejvíce tím, jak už to tak bohužel často bývá, trpěly naše malé děti. Nedalo se zavírat oči před skutečností, že se blíží konec. I kdybychom sebevíc chtěli, bylo po všem. Co ale naše děti? Vychovávali jsme tehdy osmiletého Romana a pětiletou Annu. Co jim dáme do vínku? Dětství bez táty. Ale jinak to zjevně nešlo. Krize se stávala nesnesitelnou.

Když jsem si před několika lety nahmatala na prsu malou bulku, netušila jsem, jaké trápení mě čeká. Věci nabraly rychlý spád a já neměla čas začít se bát... Měl to být den jako každý jiný, ráno jsem vstala, šla do koupelny a náhodou jsem si na prsu nahmatala bulku. Věřila jsem, že se jedná o tukovou bouličku. Dcera přesto zavolala lékaři a už druhý den jsem byla na vyšetření. To bohužel odhalil

Kila navíc zdědila naše Lenička po své matce. Stále jen přibírá, o hubnutí nechce ani slyšet, miluje jídlo a nic ji od gurmánských orgií neodradí. Když bylo mé snaše Janě sedmnáct, byla štíhlá jako proutek. Krásná holka, která si mohla vybírat. Vybrala si mého syna, pár let spolu chodili, chtěli se i vzít, ale její matka dělala všechno pro to, aby svatbě zabránila. Myslela si, že si najde Ja

Celý život jsem se potkávala s nepochopením. Miluji umění a naprosto jsem se zbláznila do malování. Už od dětství jsem malovala každou volnou chvíli. Bohužel, má racionálně založená rodina mě nikdy nepochopila. Jako malá holčička, která vyrůstala na vesnici, jsem byla vždycky tak trochu černá ovce rodiny. Moje maminka byla učitelka fyziky a tatínek profesorem matematiky v Praze. Třikrát v týdnu o

S mužem jsme toužili po šťastné rodině. Oba jsme pocházeli z vyrovnaného prostředí, kde každý pomáhal každému. Náš syn s dcerou se ale nejenže nemuseli, ti dva si šli přímo po krku... Považovali nás za ideální pár. Každý se za námi otočil. Dokonce nás často fotografovali. Už ve škole jsme viseli spolu na nástěnce, byla to jakási školní akce, fotograf se rozhlédl a bez rozmýšlení vybral ze všech ž

Nevěřila jsem svým uším! Táta mi na chalupě svěřil ošklivé tajemství. Tenhle kostlivec měl raději zůstat zavřený ve skříni. K otci jsem vždycky vzhlížela jako k nějakému božstvu. Připadal mi dokonalý. Jakživa jsem nepoznala muže, který by se mu vyrovnal. Zpravidla mu nesahali ani po kotníky. Táta byl pro mě bůh. Oceňovala jsem, jaký mi s mámou připravili domov, jak krásné a nezapomenutelné bylo

Byla jsem ráda, když mě moje sestra, s kterou jsem se moc nevídala, pozvala na večeři. Prý si konečně hezky popovídáme! Nenapadlo mě, co má za lubem. Moje sestra byla jen o rok starší, ale blízké jsme si nebyly nikdy. Spíš vzdálené mnoho světelných let! Ani podoba nenapovídá, že bychom byly příbuzné, natož sestry. Ona malá a černovlasá, já vysoká blondýna. Byla upovídaná, zatímco já zamlklá. Ve