Na nic jiného snad nemyslela než na ně. Na děti! Když se nedočkala partnera, který by si ji byl ochotný vzít, rozhodla se mít děti i bez něho. Po týdnu nám bylo jasné, že je nezvládne! Naše dcera se nám s manželem narodila docela brzy a neplánovaně. Zaskočilo mě to! Chystali jsme se cestovat a užívat si života, ale místo toho nás čekaly pleny a bezesné noci. K naší Adélce jsme se chovali spíš j

Říká se, že příklady táhnou. Je to pravda. U mě to tak bylo. Nejprve mě svým rozhodnutím Vojta zaskočil, a pak se mi ten nápad zalíbil taky. Od svého syna jsem se dočkala dvou vnoučat, které jsem z celého srdce milovala. O starší Vilmu jsem strach neměla, měla pusu prořízlou, vdala se do ciziny a byla spokojená, i když bezdětná. Ale její mladší bratr Vojta mi dělal starosti. Neměl dost sebevědo

I když se staráte o své blízké co nejlépe, uchránit je od všeho nedokážete. Patrik byl takový případ. Vím, jak moje sestra Petra trpí, a mám o ni velký strach. Jak strašlivé je přežít smrt vlastního dítěte, to si lze jen těžko představit. Jenže to, že tu Patrik už není, je především jeho vina. Neměl se dát zlákat snadným výdělkem. Měli se přece s Líbou a dětmi dobře. Navíc jim moje sestra vždy

Jsem z toho nesvá, protože jsem už slyšela o různých nehodách. Se svým přítelem jezdí vnučka po silnici jako dva zamilovaní blázni! Doufala jsem, že můj syn a snacha vnučce nic takového nekoupí a že jí rozmluví, aby si to ďábelské prkýnko neosedlala. Když ale před několika měsíci na takové koloběžce přijela ke mně, srdce se mi zastavilo hrůzou. Když jsem se jí snažila domluvit, smála se mi.

Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka věděla, že se k sobě s Milanem hodí, ale nemohli mít dítě. Dnes je s ním zase šťastná i díky jeho dceři. Brali se moc brzy. Dcera byla plná romantiky a spolu s Milanem si malovali budoucnost pestrými barvami jako v pohádce. Svatbu měli krásnou a první roky plynuly v duchu lásky a pohody. Já už byla připraven

Nechtěl být doma sám a nudit se. Potřeboval moji společnost, či spíš moji péči! Proti mojí vůli mě donutil odejít do předčasného důchodu! Odchod do důchodu vnímá každý jinak. Někdo se nemůže dočkat a počítá každý den, kdy bude muset ještě brzy ráno vstávat a celý den pracovat. Jiný se zase obává ztráty svého postavení a na zasloužený odpočinek by nejraději nešel. Já pracovala ráda, i když žádné

Manžel se neměl nikdy dozvědět o mém dávném velkém tajemství. V sedmnácti letech jsem totiž porodila chlapečka a dala ho k adopci! A najednou stál přede mnou. Za dveřmi stál pohledný muž, odhadem čtyřicátník. Světlé vlnité vlasy a příjemný úsměv. Jeho oči mi byly zvláštním způsobem povědomé, ale netušila jsem, odkud bych ho mohla znát. Povědomá návštěva Někoho mi připomínal! Manžel stál h

Nikdy jsem nebyla v naší zemi šťastná. Omezovala mě v rozletu. Co mě přivedlo k tomu se sem vrátit a být tu konečně ráda? Měla jsem v tom jasno odjakživa. Už jako malá holčička jsem věděla, že sem nepatřím. Chtěla jsem objevovat svět. Byla jsem černá ovce naší rodiny. Starší sestra Jarmila byla o dost jiná než já, přála si romantickou svatbu a početnou rodinu. Já se ale svého snu nikdy nevzdala

Ta ženská slídila všude a naší Milušce dělala ze života peklo. Musela jsem zasáhnout a pomoct vnučce vyřešit problém šalamounsky. Nejprve jsem to slyšela od dcery a pak se mi svěřila vnučka. Co si vzala Petra, jeho matka by se k nim nejraději nastěhovala a často s sebou na návštěvu brala i Petrovu mladší sestru. Byly až z jižních Čech, a tak obvykle svou návštěvu protáhly klidně na celý týden.

Kde leží hranice mezi výpomocí a bezostyšným využíváním? Moje snacha si ze mě udělala otroka. Musela jsem si na chvíli sednout, abych sebou nepraštila. To by mi tak ještě scházelo. Mám před sebou práce až nad hlavu. Zbývá mi vyluxovat, dovařit oběd a doběhnout na poštu. Po obědě musím uspat Pavlíčka. Lenka, moje snacha, jde totiž ke kadeřníkovi a hlídat budu celé odpoledne já. Nevím, jak to zvl