Vlastních dětí jsem se nedočkala, a tak jsem ráda pomohla své sestře s hlídáním její dcery. Dnes mi vyčítá, že mě Janička miluje víc než ji.
Mou sestru Marcelu měli mí rodiče až v pozdním věku, je o dvanáct let mladší, než já. Snažila jsem se jim ulehčit, a tak jsem se o ni starala. Nějak mi to zůstalo až do dospělosti.
Nepřišlo mi vůbec divné, když se sestra vdala a požádala mě, zda bych jí občas nepohlídala malou dcerku. Chápala jsem to. Měla dobré zaměstnání, a nechtěla o něj přijít. O svou neteř Janičku jsem se starala v podstatě od jejího narození.
Hlídala jsem ji ráda, však jsem také vlastní děti neměla. Sestra s manželem si díky mé pomoci žili jako za svobodna, jako by žádné dítě neměli. Nakonec jsem s malou Janou začala jezdit i na dovolené, aby oni měli na té své klid a romantiku ve dvou.
Můžu za to já
Nebylo divu, že ke mně Jana přilnula, dokonce mi říkala maminko. Sestra kvůli tomu zuřila. Byla jsem to ale já, kdo se s Janou učil, vodil ji na kroužky a podporoval ji. Studovat nechtěla, bavilo ji malovat.
Byla jsem toho názoru, že největší štěstí je dělat práci, která člověka baví. Když ale byla Jana v deváté třídě, najednou se v Marcele probudily ambice. S manželem donutili Janu podat si přihlášku na gymnázium.
Tam se ale nedostala, protože ji učení nebavilo, chtěla být malířkou, pro to měla vlohy. To jsem to tehdy od Marcely schytala! Za všechno prý můžu já! Jana skončila na učňáku kuchař-číšník a musela se učit celé večery, aby se další rok na ten gympl dostala.
Neteř mi plakala na rameni, že tam nechce. Uklidnila jsem ji, že to zkusí tajně i na tu její vysněnou výtvarnou školu. Zaplatila jsem jí dobrého učitele, aby ji na přijímačky připravil. Samozřejmě se na gymnázium opět nedostala, na výtvarnou školu ano.
Stěhování
Sestra zuřila, že jsem se na její dceři podepsala, že můžu za to, že nebude mít pořádnou školu. Jana po tom dramatu už nechtěla s rodiči bydlet.
Po dobrém jsme se nedokázaly domluvit, Janě ale bylo už patnáct, tak se nastěhovala ke mně s tím, že jí prostě budu hradit všechno. Tak se stalo, že i když nemám vlastní dítě, získala jsem dceru své sestry. Taky mě všude představuje, ve škole i mezi kamarádkami, jako svou mámu.
Blanka (60), Olomouc
