Pro své dítě jsem chtěla jen to nejlepší. Podle jejího otce jsem ale nebyla dobrá matka. U mě bude mít dcera otevřené dveře, ať je jakákoli.

Nemohla jsem se dočkat, až se vdám, pořídím si děti a stane se ze mě žena v domácnosti. Pracovala jsem jako prodavačka. Pavel, můj budoucí muž, tam chodil nakupovat tak často, až si mě vzal.

Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to ale dlouho nedařilo. Když se narodila Vendulka, bylo mi už osmatřicet a naše manželství bylo před rozvodem.

Snažila jsem se

Manžel si našel milenku a ani vymodlené dítě náš vztah nezachránilo. Rozvedli jsme se, když byly Vendulce dva roky. Pavel se znovu oženil a narodil se mu syn Davídek. Na dceru platil, stýkal se s ní, ale nebylo to ono. Snažila jsem se dceři vše vynahradit.

Přes den jsem stála za pultem, po večerech jsem uklízela, abych jí mohla dopřát co největší komfort. Vendy ale nebyla nikdy spokojená.

„Mami, to triko je nemožný,“ pohrdavě si odfrkla nad tričkem, které si před měsícem přála a které stálo celé jmění. Ani dovolené u moře jí nebyly po chuti. „Proč jedeme zase do Řecka autobusem. Všichni lítají letadlem!“

Průvodkyně

Tak jsme za rok letěly na Rhodos. „No, mami, to budeme bydlet ve tříhvězdičkovém hotelu? To nemůžu ve škole ani ukázat fotky,“ vyčetla mi. „Rozmazlila jsi ji,“ řekl mi bývalý manžel, když měla Vendulka před maturitou.

„David je o čtyři roky mladší a už chodí na brigády. Ať jde ta naše princezna taky, stejně se celé prázdniny jen fláká!“ Neposlechla jsem ho. Roky běžely. Po maturitě nemohla Vendula najít to správné místo – podle ní to bylo hodně práce za málo peněz.

„Zítra se stěhuju ke kamarádce,“ oznámila mi najednou. „Ke které?“ zeptala jsem se. „Mami, tu neznáš, sehnala mi úžasné místo. Budeme provádět cizince po Praze, tlumočit na obchodních večeřích a tak…“ To její „a tak“ mě mělo varovat. Jenže já byla důvěřivá.

Vendula se odstěhovala a jezdila domů jednou týdně. Nejprve autobusem z Prahy, pak vlastním autem. Pokaždé měla na sobě něco nového a mně přinesla nějakou pozornost. Měla jsem radost, že se o sebe dokáže dobře postarat.

Až mi najednou zavolal bývalý manžel celý rozčílený. „To je výsledek tvé výchovy!“ křičel na mě. „Naše dcera je štětka!“ Tak jsem se dozvěděla, že kamarádi jeho syna Davida objevili fotku naší Venduly na internetových stránkách nějakého erotického klubu!

No, a co?

„Vendulko, řekni, že to není pravda!“ zaútočila jsem na ni, když přišla na návštěvu. „To je můj život,“ odpověděla tvrdě. „Nechci dopadnout jako ty. Dřít za pár korun.

Vydělám si dostatek peněz a pak toho nechám,“ vysvětlila mi. Nejdřív jsem jí chtěla říct, že jestli se bude takhle živit, že ji nechci do smrti vidět. Pak jsem si ale uvědomila, že je to moje jediné dítě a nechci o ni přijít. A tak jsem neříkala nic.

Od té doby uplynulo dost let. Vendulka se vdala, žije se svým mužem ve velké vile a má dvě děti. Je z ní skvělá máma a já jsem šťastná babička. O tom, jak si kdysi vydělávala, mezi námi už nikdy nepadlo ani slovo.

Jitka (74), Berounsko