Markéta byla labilní ženská, se kterou se nedalo vyjít. Taková snacha za trest. Díky ní si ale nyní náš syn upřímně váží své druhé manželky.

Když k nám náš Vojta přivedl Markétku, moc se mi líbila. Zdála se mi jako milá, tichá a hodná holka. Radovala jsem se, že si vybral dobře. Jak ale čas plynul, začala se projevovat jako velice labilní a žárlivá ženská. Její hysterické scény opravdu stály za to. Byly to herecké výstupy kvůli naprostým malichernostem.

Ctitelka?

Začalo to ještě před svatbou, syn měl tedy ještě čas vycouvat ze vztahu, když ještě neměli dítě a žádné velké závazky.

S manželem jsme doufali, že se rozejdou a náš kluk si najde nějakou obyčejnou holku, která sice nebude tak oslnivě krásná, ale zato s ní bude legrace a pohoda. Po roce dramatického vztahu ale začali mladí plánovat svatbu a založení rodiny.

Vojta si naivně myslel, že až Markétka bude vdaná paní a maminka, zklidní se a její hysterické a žárlivé scény ustanou. No, nestalo se tak!

Když se narodil Matýsek, byl chvíli klid, pak ale začala být snacha ještě více hysterická a žárlivá, protože seděla doma, zatímco syn musel chodit do práce a vydělávat peníze. Tehdy se navíc objevily další problémy problém.

Vojtovi zničehonic začaly chodily esemesky z neznámého čísla od nějaké slečny Kristy. Syn na ty zprávy nereagoval. Pak mu ale slečna poslala sebe v krajkovém spodním prádle. Tehdy se odhodlal nám, tedy mně a mému muži, vše říct.

Nevěděl si rady, nevěděl, jak se dotěrné ctitelky zbavit. Všichni jsme se ale shodli na jednom, esemesky od ní své ženě nesmí ukázat.

Byla to ona

Slečna se snažila syna vylákat na schůzku. Neodpovídal a doufal, že jak rychle to začalo, tak to zase skončí. Slečna ale měla výdrž a zásobila ho fotkami každý den. Psala a prosila, aby se sešli. Nezlomila ho. Tak uběhl rok, a pak se to stalo.

Vojta jednoho dne náhodou uviděl svou ženu, jak sedí v kavárně a popíjí kávu s nějakou ženu. Poznal ji. Byla to ta jeho ctitelka. Doma na manželku uhodil, a ta se ke všemu přiznala.

S kamarádkou prý na něj ušily boudu, aby si ověřila jeho věrnost. „A prošel jsi,“ dodala bezelstně. Tehdy synovi konečně došlo, že ta osoba není normální a požádal o rozvod.

Konečně úleva

Když si poté našel Haničku, holku s jedním dítětem, byla to pro nás velká úleva. Vzali se, až když se jim narodila dcera Adélka. A malý Pepíček, kterého náš syn vyženil, do rodiny také rychle zapadl. Jako by k nám patřil odjakživa.

Zejména můj muž si ho zamiloval. Kdybych nevěděla, že to není synovo dítě, byla bych přesvědčená, že je celý dědeček, můj muž. Vojta s Haničkou jsou dnes stále spolu a obě děti, co spolu vychovali, nás mají rády, často k nám jezdí. A Markéta?

Ta dělala problémy celou dobu. Našeho vnoučka Matýska nám nechtěla půjčovat, a časem o něj i syn přestal usilovat, protože kluk byl tak naočkovaný od své matky, že kaž­dá chvíle s ním byla jako peklo na zemi. Jako s jeho matkou!

Dozvídáme se o něm jen od různých známých, že pracuje v Rakousku a nemá žádnou rodinu. Jednou se sice oženil, ale manželka od něj do roka utekla. Mates se zřejmě povedl po své labilní mamince.

Vlasta (72), Praha