Z Pavlínčiny svatby jsem měla strach. Bylo jasné, že se tu ukáže můj bývalý manžel. Ale co když si s sebou přivede svou novou ženu? Dceřina svatba mi ne­udělala takovou radost, jakou by asi bývala měla. Přitom moje holčička byla šťastná a ženich fajn mladý muž. Cítila jsem se skoro provinile, že se málo raduji. Problém byl v tom, že se tam sejdu s bývalým mužem, který se znovu oženil. Jen jsem

Je mi velmi podobná a lidé si nás pletou. Když jsme byly malé, hrály jsme si na dvojčata a schválně se stejně oblékaly. Začalo mi to vadit. Sestra je jen o necelý rok mladší, ale obléká se, jako by nás dělilo padesát let. Dlouho se držela věku, ale pak se to zlomilo. Z ničeho nic si začala hrát na mladou a v jejím pojetí je barvou mládí jednoznačně černá. Šokuje barvou To by samozřejmě ne

Dávala jsem dceři dobrou radu své babičky, že se musí naučit dobře vařit, na to utáhne každého chlapa. Nevěřila mi, a tak přišla studená sprcha! Babička i maminka mi kladly na srdce, že se musím naučit dobře vařit, protože v tom spočívá šťastné manželství. U mě to tak opravdu bylo, můj muž si nemohl mou kuchyni vynachválit. Své dceři jsem ovšem marně radila. Ona měla svou hlavu, že její generac

Je úžasné, když je dítě zdravé a plné elánu. Jenže náš Martínek je čilý až moc. Jsme z něho už úplně vyčerpaní a on energii snad nikdy neztrácí. Na vnoučka jsme se s manželem moc těšili. Jenže osud poslal draka. Je plný energie a nikdy nepadne vysílením. Nutíme ho spát odpoledne, ale je to s ním k nevydržení. A když se nám to povede, je s ním večer peklo. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, n

Koronavirové pandemie se nemile podepsala na nejstarším členovi naší rodiny. Ač tahle metla lidstva dávno skončila, babička se odmítala vrátit zpět do života. Doba koronavirové pandemie v nás všech rezonuje dodnes, nejvíc však poškodila psychiku těch nejstarších. Moje maminka se dodnes nevzpamatovala, a protože je jí hodně přes osmdesát, nelze to brát na lehkou váhu. Během těch zlých časů se ce

Z dnešního pohledu byla prababička ještě docela mladá, když jsem se narodila já, její první pravnučka. Vždyť jí bylo teprve sedmdesát. Pamatuji si ji jako utahanou ženu. Babička přišla na svět v minulém století jako nejstarší z pěti dětí chudého rolníka, který měl jen malé políčko a na obživu si vydělával u bohatých sedláků stejně jako jeho žena, která k tomu musela pečovat o pět hladových krků

On pro ni udělá, co jí na očích vidí. Až donedávna byl pro ni ten nejlepší táta na světě. Najednou bylo všechno jinak. Je to bájná lhářka. Jinak si to neumím vysvětlit. Synova milovaná holčička, hýčkaná a taky trochu rozmazlovaná, začala se svým otcem bojovat. Vymýšlela si neuvěřitelné věci a syn se musel stále jen bránit. Vyvracet sprosté lži. Nemohl kvůli dluhům utrácet Bylo mi ho líto,

Ke svatbám patří svatební dary. Když jsem se před lety vdávala, věnovala nám tetička vzácný přívěsek. V  naší rodině se dědil už po čtyři generace. Tetička nám kladla tehdy na srdce, že je to opravdu velká cennost, že je posázený diamanty, a ten největší, prostřední, má cenu desítek tisíc. Prý to není prostě žádná věc na běžné nošení, spíš taková pojistka na horší časy. Její dědeček ho už dokon

Bylo to překvapení, kterému jsem nechtěla uvěřit. Při úklidu jsem objevila schované lahve s alkoholem. Nemohly patřit nikomu jinému než manželovi. Začal pít a mně nastalo peklo! Našla jsem jich hodně. Opravdu hodně, to mě vyděsilo! Ve skříni s košilemi, v botníku a taky v jeho skříňce s nářadím. Vodka, rum a domácí slivovice. Té jsem se lekla nejvíc. Co kdyby ještě navíc přišel o zrak? Všech

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se chtěla bavit s vrst