Nechápu, jak se mohlo stát, že se naše dvě děti k smrti nenáviděly. Ta jejich rivalita začala v dětství, báli jsme se, že bude trvat už navždycky. Nikdy nevíte, co vám příroda nadělí za ratolesti. Ani v mé rodině ani v té manželově nebyli nikdy žádní konfliktní lidé, ani žádné černé ovce rodiny, o kterých bychom slyšeli jen samé špatné věci. Logicky jsme se domnívali, že i naše děti – Kamila a 

Život někdy píše podivné příběhy. Tedy alespoň ten naší rodiny je trochu zvláštní. Štěstí může někdy přinést i to, co bychom vůbec nečekali. Dcera ke mně přišla a nenápadně začala: „Mami, napsala nám tátova starší dcera, ráda by se se mnou a ségrou viděla!“ Jen jsem si povzdechla. Můj exmanžel a otec mých dcer totiž opustil nejen nás. „Mají to těžké,“ dodala opatrně dcera, protože viděla, jak s

Zlé jazyky o mně říkaly, že jsem opičí matka a dusím své děti nezdravou láskou. Jenže já jsem také opičí babička. Vnučky chci jen pro sebe! S manželem jsme vychovali šest dětí. Čtyři byly naše vlastní, dvě mojí sestřenice, jež měla se svým mužem těžkou nehodu v autě, kterou bohužel nepřežili. Jejich děti skončily na několik měsíců v dětském domově, než se nám podařilo je získat do naší péče. By

Doufala jsem, že si syn vezme z otce odstrašující příklad. Opak byl pravdou. Stal se z něj stejný blázen, posedlý zdravou výživou jako je táta. Já i můj manžel Pavel jsme vyrůstali na vesnici, tak jsem si myslela, že máme na většinu věcí stejný názor. I na jídlo. Vždyť ho doma i ve škole přece také krmili svíčkovou, knedlíkem a slepicí na smetaně! O bůčku ani nemluvě! Nikdy jsme nepochopila, kd

Chtěla jsem si s Matýskem jen užít sněhovou nadílku tak, jako jsem to znala ze svého dětství. Nedošlo mi ale, že on je městské, zhýčkané dítě. Byla třeskutá zima, všude plno sněhu. Takové počasí na vsi v horách, kde jsem vyrůstala, si pamatuju. Jako by tu vesničku Lada vymaloval, jak byla krásně zasněžená. Vnoučkovi Matýskovi bylo pět let, když jsem si řekla, že nadešel čas, abych si ho v té kr

Říká se, že rodina je vším. Že bychom si měli být oporou v dobrém i ve zlém. Jak mám ale soucítit s někým, kdo mě podrazil? Můj vztah se sestrou byl už od mládí trochu komplikovaný. Ne že bychom se neměly rády, pár „ale“ tam ovšem bylo. Já byla mladší o pět let, takže na mne někdy žárlila jako na benjamínka. Když jsme vyrůstaly a ona byla v pubertě, tak mě brala jako přítěž, protože zatímco se

Vnučky si o babičkách často myslí, že se narodily proto, aby pekly buchty a pletly, ale i babičky bývaly mladé a zamilované. Neměla jsem tušení, že v našem městě žije babiččina první láska. Pán, který se jmenoval Josef. Vlastně jsem neměla tušení, že babička vůbec nějakou první lásku měla. Myslela jsem, že k babičce patřil odjakživa děda – a tečka. Znáte to, vnučky neuvažují o babičkách jako o 

Nikdy bych netušila, že naši rodinu potká taková zkouška. Ale stalo se. Osud nejspíš chtěl, abychom pochopili, jak moc držíme pospolu. S mým manželem jsme vychovali tři děti – dvě holky a kluka. Naše nejstarší Johana vystudovala vysokou školu a vzala si doktora, děti nemají žádné. Náš nejmladší, Vojtěch, nedávno dokončil vysokou, loni se oženil a ani o něj nemáme strach. Ten se ve světě neztrat

Nově otevřená prodejna na rohu naší ulice nabízela nejen ryby, ale i rybí pochoutky. Nejvíc mě ale zaujal prodavač. Nemohla jsem si pomoc, do rybárny jsem chodila snad každý den. Ne kvůli rybám. Zkoumala jsem prodavače, který mě svým vzhledem doslova fascinoval. I on po mně pokukoval! Podobal se mi. Jak je to možné? Když jsem navštívila prodejnu asi popáté, dodal si odvahy a oslovil mě: „

Rodinný propletenec nabral nečekaný směr. Syn se zamiloval do manželky mého bratra. Musela jsem zasáhnout dřív, než by k něčemu došlo. Syna jsem měla téměř ve čtyřiceti a od začátku jsem si byla jistá, že není jako ostatní děti. Dělal si vždycky všechno po svém a veškerá výchova byla marná. Trochu jsem si za to mohla sama. Rozmazlila jsem ho! Těšila jsem se marně Po rozvodu se mi dlouho n