Pomalu jsem ztrácela naději. Vypadalo to, že zůstanu už napořád sama. Stará panna. Tak mě vnímali kolegové. Byla jsem ne už nejmladší, stále neprovdaná a dlouhou dobu nezadaná. Žila jsem jen prací. Co jiného mi zbývalo? Předstírala jsem, že jsem permanentně zaujatá haldou listin na pracovním stole, což nebyla pravda. Myšlenky mi neustále utíkaly k tomu, proč vlastně jsem tak osamělá. Nejhorší byl

Celá naše rodina se od rána do večera hrabala v záhonech. V pubertě mi to začalo vadit. Naše rodina bydlela v oprýskaném baráku na kraji vesnice, za námi se rozprostíral už jen hluboký les. Maminka byla anděl, tatínek byl také hodný, jen to neuměl dávat tak dobře najevo jako maminka. Peněz jsme mnoho neměli, což tatínek řešil tím, že nutil celou rodinu od jara do hlubokého podzimu pracovat na zah

Můj život se scvrkl do každodenních starostí a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy s muži, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Martinou. Jezdily jsme spolu na dovolené, na výlety, chodily jsme nakupovat, občas jsme zašly i do kina nebo do divadla a často jsme taky poseděly u sk

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo. Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si: „Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“

Moje třetí těhotenství přišlo nečekaně a neplánovaně, když mi bylo třicet šest. Měla jsem klidné a harmonické manželství, třebaže naše životní situace nebyla zrovna růžová. Měli jsme dvanáctiletou dceru a desetiletého syna. Já jsem zrovna pracovala, zatímco Ivan, můj manžel, už čtvrt roku marně hledal zaměstnání. To se samozřejmě odráželo v rodinném rozpočtu. Ale vždy jsme drželi při sobě. Kdy

Ve svých třiceti letech jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc: až moc času jsem doposud věnovala své profesi a své kariéře. Na lásku nezůstal skoro žádný… Jednoho večera mi zavolala kamarádka z dětství. Potřebovala si někomu vylít srdce, protože se rozváděla. Vyslechla jsem ji, pokusila se jí dodat vnitřní sílu a pak mi došlo, že nic víc pro ni udělat nemůžu – sama jsem zkušeností z dlouhodo

Měla jsem to štěstí, že jsem potkala lásku na celý život. I když to zprvu vypadalo, že zůstane u jediného setkání... Životní lásku jsem potkala v hospodě. Lituji, jestli vám to připadá málo romantické, ale už to nezměním. Ubezpečuji vás, že to nebyl noblesní restaurant, ale ten nejklasičtější hostinec čtvrté cenové skupiny, jmenoval se U Loudalů. Přijela jsem do vesnice vlakem, na který měl navaz

Nedávno jsem ovdověla a byla jsem přesvědčena o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka. Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela. Byly to dlouhé roky, a smutné. Pracovala jsem jen na půl úvazku, pak utíkala domů, starat se o muže. Lékaři už nedávali žádnou naději. Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, c

Po třicítce prý chlapa už nepředěláte. Záleží ale na okolnostech. Někdy se může změnit, i když mu táhne na šedesát. Jako můj Karel. 
 Můj muž Karel byl zvláštní případ, už když jsme se seznámili. Já tenkrát pracovala jako účetní, on končil vysokou školu. Byl pěkný, ale takový ten nemluvný typ. Studoval na učitele matematiky a zeměpisu, lezl po horách, hrál šachy a sbíral známky. Samé zájmy, ke

Vdávala jsem se mladá, nezkušená a jako devatenáctiletá jsem si ve své zaslepené zamilovanosti nevšimla, že princ na bílém koni je takovým pouze v mojí fantazii. Manžel začal hned po svatbě holdovat alkoholu. Když se napil, byl agresivní, majetnický, ponižoval mě, žárlil. Psychický teror se stupňoval. Po dvouletém manželství, během kterého jsem přivedla na svět naši dcerku, jsem podala žádost