Celý život u mě rozum vítězil nad srdcem. Zakolísala jsem jen jednou, je to už dvacet let, ale ustála jsem to. Teď podruhé, to už se mi ale stalo osudným. Je mi 42 let, jsem úspěšná v práci, mám dvě úžasné děti a hodného manžela, citově jsem ale na dně. Ve stejné situaci jsem byla už před mnoha lety, ale tenkrát jsem byla ještě mladá a plná ideálů a předsevzetí. Navíc za mě rozhodli rodiče a já

Bylo mi teprve šestnáct let. Tatínek měl cholerickou povahu a nechtěl mě nikam pouštět. Dokonce mi zakázal i chodit do tanečních, protože je tam moc kluků, a to by nedělalo dobrotu. "Nikam!" zařval otec. Táta nebyl klidný člověk. Měl zlaté srdce, ale horkou hlavu. "Kolik ti je let?" Byla to řečnická otázka, na kterou nebylo třeba odpovídat. Oba jsme věděli, kolik mi je let. "V šestnácti," řval o

Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil. Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a nábožens

Rány, které jsem dostávala od života, přicházely postupně. Nejprve jsem se rozešla s Tadeášem. Přišlo to poměrně rychle a nečekaně. Jeden týden jsme ještě byli snad nejzamilovanější dvojice pod sluncem, další týden se v našem vztahu objevily mráčky, související s Tadeášovými problémy doma i v práci. Neměl na mě příliš náladu ani čas a já to nedokázala respektovat a dát najevo trpělivost. Zákon

Dnes už jsem vdaná a mám dítě. Na svoji první velkou lásku, kterou ovlivnilo moje stěhování s rodiči do jiného města, ale dodnes vzpomínám… Poté, co jsem se tenkrát dozvěděla, že se budeme stěhovat do Brna, probrečela jsem celou noc. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, třebaže jsem věděla, že se k tomu schyluje. Najednou mi v plné šíři došlo, že už se neuvidím s Radimem. Náš vztah od začátku n

Po třicítce prý chlapa už nepředěláte. Záleží ale na okolnostech, někdy se může změnit, i když mu táhne na šedesát. Jako můj Zdeněk. 
 Můj muž Zdeněk byl zvláštní případ už když jsme se seznámili. Já tenkrát pracovala jako účetní, on končil vysokou školu. Byl pěkný, ale takový ten nemluvný typ. Studoval na učitele matematiky a zeměpisu, lezl po horách, hrál šachy a sbíral známky. Samé zájmy, ke

Život je nevyzpytatelný a skutečně platí, že když zavře jedny dveře, otevřou se jiné. Jen na to musíte být připravení. A to všichni vždy nebývají. 
 Začalo to celkem nenápadně. Jako bychom si neměli co říct. Manžel trávil víc času s kamarády, já zase s kamarádkami. Pak mě podvedl. Moc mě to bolelo a taky jsem na něj byla příšerně naštvaná. Ale nedokázala jsem si představit, že bych od něj odešl

Už v pubertě jsem četla zamilované romány a s oblibou sledovala všemožné romantické filmy. Vždy jsem si říkala: „Tohle se v reálném životě prostě stát nemůže.“ Ale opak byl pravdou. Jako náctiletá jsem na lásku moc štěstí neměla. Zatímco moje kamarádky a spolužačky si našly ideálního přítele a měly dlouhodobé vztahy, já jsem zkrátka na kluka, který by splňoval všechny moje požadavky, ne a ne natr

S Lubošem jsme se znali odjakživa, na základní škole jsme chodili do stejné třídy. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní... Do svatby chyběl jen jediný týden, a moje pochybnosti vrcholily. Přitom jsem byla přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi

Když jsem stále nikoho neměla, řekla jsem si, že si podám inzerát, protože už nemám co ztratit. A to změnilo celý můj život… Nastala pravá lednová pohroma. Barák zapadl sněhem, z oken už pro sněhovou kalamitu nebylo vidět, nešla elektřina, fičel ledový vítr. My tady na horách jsme zvyklí na všechno, ale tohle už bylo i na mě moc. Když jsem vyprošťovala babičku od sousedů ze závějí, říkala jsem