Byl to pohledný kluk a do naší vesnice jezdil v létě k babičce a dědečkovi. Byl z Prahy! To mě okouzlovalo. Že je z hlavního města, velký světák, elegán. Ale to není všechno. Také hrál úchvatně na klavír. O vážné hudbě jsem nevěděla nic, poslouchala jsem populární písničky z rádia, ale když hrál na klavír on, rozbušilo se mi srdce. V létě hrál každý večer. Musel hodně cvičit, měl patrně velice c

Z každého vztahu si něco odnášíme. A někdy stačí málo a poklad z minulosti přinese šťastnou budoucnost! S Markem jsem prožila ty nejkrásnější dny ve svém životě. Nebylo jich málo, chodili jsme spolu tři roky. Oba jsme byli mladí, plní energie, elánu a plánů do budoucna. Vedle sebe jsme usínali, vedle sebe jsme se probouzeli a věřili jsme, že to tak bude navždy. Bydlet jsme spolu začali po půl r

Bála jsem, že se na té svatbě zhroutím. A nejhorší bylo, když se rozezněl slavný Svatební pochod. Udělala jsem životní chybu. Jiří se ženil, ale nekráčela jsem vedle něho. Vlekla jsem se za ním jako postřelené lesní zvířátko. Požádal mě, abych mu šla za svědka. To už mě mohl rovnou zastřelit, aby zkrátil moje trápení, bohužel zjevně celoživotní. Jak si kdo ustele, tak si lehne – říkala moje bab

Někdy člověk marně čeká na své štěstí. A pak přijde zcela nečekaně a na poslední chvíli. To se stalo mě a vůbec ničeho nelituji. Stojím na prázdném hřbitově u čerstvého hrobu. Počkala jsem, až všichni odejdou. Vzpomínám, ale nepláču. Vybavuji si všechny naše šťastné společné chvilky, Josefův srdečný smích i to, jak na mě šibalsky mrkal, když jsme se poprvé potkali. Smršť zvláštních pocitů Bylo

Na gymnáziu jsme měli pohledného učitele, který nám sametovým hlasem recitoval krásné verše. Byl o dost starší a měl před svatbou... Je to už velmi dávno, co jsem chodila do gymnázia, ale vzpomínky mám dodnes živé. Ve čtvrtém ročníku nám ředitel představil nového třídního učitele. Mohlo mu být něco přes třicet, byl nápadně pohledný, zamilovala jsem se v té vteřině, kdy jsem ho uviděla. Hned jsem

Někdy si nevšimneme, že blízký člověk vedle nás má vážné problémy. Zjistíme to až po letech, kdy nám o nich poví. Teprve při pohledu zpátky vidí člověk, jak čas rychle utíká. Dnes už jsem zralá a spokojená žena, která se brzy stane babičkou. S Michalem, mým manželem, jsme spolu už dvacet dva let a to nepočítám ty dva roky chození předtím. Večer plný vzpomínek Nedávno nás dcera překvapila

Nikdy neříkejte nikdy. Když jsem ovdověla, myslela jsem, že zůstanu sama už navždy. To byl veliký omyl. Když mi bylo pětapadesát, ovdověla jsem. Byla to pro mě ztráta, to nepopírám, manžel byl schopný člověk, živitel rodiny. Kromě toho to byl velice zručný muž. Ale abych byla upřímná, nějakou lásku jako trám jsme spolu neprožívali. Kdysi jsme uzavřeli manželství z rozumu. Vychovali jsme krásnou

Zjistila jsem, že city dávají našemu životu smysl ve chvílích, kdy svádíme těžký boj s osudem. Upřímně přiznávám, že se svým životem jsem nebyla nikdy příliš spokojená. Měla jsem za sebou poměrně bouřlivé mládí, kdy jeden vztah stíhal druhý. Už od střední školy jsem kluky střídala takřka jako ponožky. A když jsem odmaturovala a dostala se na vyšší odbornou školu, moje bouřlivost pokračovala. Dv

Někdy láska nestačí, abychom ochránili své blízké před negativními zážitky. Nejenže si tu bolest neseme dál, ale někdy se objeví i tam, kde to vůbec nečekáme. Vdávala jsem se z lásky, čisté a upřímné. Byla jsem zamilovaná až po uši. Zkrátka tak, jak to má být. Až po překvapivý zlom: z mého drahého se vyklubal tyran. Jako by mu dělalo radost ničit mě a ponižovat, ba i bít. Odešla jsem od něj, hne

V lásce si neporučíš. Přestože jsem byla vdaná za jednoho, milovala jsem tajně jiného. Byl to jeho bratr a já jsem věděla, že to může mít bolestné následky… S manželem jsme se brali po půlroční známosti, protože jsem otěhotněla, a v těch časech se žít s někým jen tak nadivoko nenosilo. Bylo mi tehdy jen dvacet let, manžel byl o dost starší, táhlo mu na pětatřicet. Sice jsme si společné chození v