Konečně mám zase rodinu

Total
1
Shares

Po tragické smrti jediného syna jsem přišla o všechno. Neměla jsem možnost vídat vnoučata ani snachu. Trvalo dlouhých deset let, než jsem získala novou rodinu.

Rychle jsem se polibkem na čelo rozloučila se synem, který s partou kamarádů odjel na každoroční túru do hor. Že se už nevrátí, mě ani na vteřinu nenapadlo. Tragicky zahynul a zůstaly po něm dvě malé děti.

Zbyla mi jen práce

Se snachou jsem nikdy moc nevycházela. Ne, že bychom se hádaly, ale prostě jsme se nevyhledávaly. Odstěhovala se k rodičům na Slovensko a tak jsem svoje dva malé poklady vídala čím dál méně. Zůstala jsme sama a opuštěná. Ani finančně jsem zrovna neměla na růžích ustláno. „Pořiď si pejska, bude ti dělat společnost!“ radila mi kamarádka, ale já neměla odvahu. Zbyla mi jen práce, v které jsem trávila dobrovolně hodně hodin přes čas. Pracovala jsem coby ošetřovatelka na rehabilitačním oddělení. Jednou k nám přivezli pána po autonehodě. Zůstal ochrnutý na vozíku a u nás se měl naučit vše potřebné k životu venku. Přestože byl starší než já, chodily ho pravidelně navštěvovat čtyři děti.

Získala jsem kamaráda a jeho čtyři děti

„Máte krásná vnoučátka,“ pochválila jsem mu drobotinu, když jsem mu masírovala jeho ztuhlá záda. On si ale jen těžce povzdychnul: „Nejsou to vnoučata, ale děti! Osvojili jsme je s manželkou, ale ona všechnu tu dřinu nevydržela. Utekla od nás! Všechno jsem jakž takž zvládal, ale teď nevím. Budu je asi muset vrátit do ústavu…“ Nevěděla jsem, co říct. Taková hrůza! Musela jsem na jeho slova stále myslet a potom jsme si dodala odvahy: „Já bych vám s dětmi ráda pomohla. Třeba bych jim mohla dělat tetu! On jen pokrčil rameny. Nevěřil mi. Děti jsem pozvala k sobě a později se nastěhovala k nim. S panem Zdeňkem jsme dobří přátelé. Společně se staráme o děti a nemáme volnou ani minutu. Konečně mohu říct, že mám zase rodinu!

Božena Z. (59), Kutná Hora

Také se vám může líbit

Čas mé city nezměnil

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla. Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá…
Zobrazit

Spletité cesty osudu

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes,…
Zobrazit

Rozvod byl štěstím

Nikdy bych si bývala nepomyslela, že se po rozvodu tak rychle a tak šťastně zamiluji. Dokonce to byla známost přes internet! Před patnácti lety jsem poznala svého, teď už bývalého,…
Zobrazit

Láska na dlouhou trať

Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme…
Zobrazit

Když se svět zatočí

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I Zdeněk byl původně samý slib, ale jakmile se mé bříško začalo kulatit, viděla jsem z něj jen rychle se vzdalující záda. Je prý…
Zobrazit

Křižovatka osudů

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede…
Zobrazit